Článek
Před dvaceti lety se američtí vědci v rámci velkého výzkumu o sexualitě člověka zeptali skupiny lidí na to, co považují za největší společenská tabu. Z devatenácti možností respondenti na první místo, tedy na pozici nejméně akceptovatelného chování, umístili znásilnění a zneužívání dětí, zatímco za společensky nejvíce přijatelnou možnost zvolili kouření marihuany. Někde uprostřed - mezi vyloupením banky a manželskou vraždou - se ocitl milostný vztah mezi sourozenci.
V oblasti sexuální morálky se každá kultura řídí svými vlastními pravidly. S kým navázat partnerský vztah a s kým ne, jak má vypadat sexuální styk a za jakých okolností ho praktikovat - pro to vše mají jednotlivá lidská společenství soubor psaných i nepsaných zásad. Není s podivem, že tyto zásady se místo od místa liší a že se při kulturním střetu stávají oblastí vzájemného nepochopení, nějaké styčné body ale přece jen existují. Jedním z univerzálně platných pravidel, které přijímá jako základní východisko většina vyspělých světových kultur napříč časem a prostorem, je nepřípustnost incestuálních vztahů. I velmi primitivní národy ve svých pravidlech pohlavního života odrážely jednu ze stěžejních myšlenek genetiky, totiž že křížení jedinců s podobnou genetickou výbavou je z hlediska zdraví populace nežádoucí. Pokud kdy v historii existovala ustálená praxe příbuzenských sňatků a tedy i příbuzenského plození, něco takového bylo praktikováno pouze v zájmu „vyššího dobra“ (např. upevnění mocenských pozic) a zpravidla bez osobní erotické interesace zúčastněných. Dnes se má za to, že k tomu, abychom obecně vyloučili blízké příbuzné z okruhu svých potenciálních sexuálních partnerů, nás neponouká pouze emoční nastavení, výchova rodičů a tlak společnosti, ale také daleko hlubší mechanismy ukryté v našem genetickém kódu.
Westermarckův efekt brání přitažlivosti
Jednou z nejznámějších vědeckých hypotéz zabývajících se tabu incestu je tzv. Westermarckův efekt. Ten popisuje jev, kdy dva jedinci nemají sklon se vzájemně sexuálně přitahovat, pokud spolu žili v období od narození nejméně do věku šesti let - a to i v případě, že mezi nimi neexistuje pokrevní pouto. Mezi společně vyrůstajícími dětmi se totiž bez ohledu na biologické příbuzenství vytvoří sourozenecký nebo kvasisourozenecký vztah, v rámci kterého se uplatňují
Autorem hypotézy je finský filosof a sociolog Edvard Westermarck (1862-1939), průkopník v oblasti sexuální morálky a sociologie manželských vztahů. Westermarck pocházel z intelektuálně založené luteránské rodiny, která měla úzké vazby na univerzitní prostředí, navzdory důkladné protestantské výchově z něj ovšem vyrostl volnomyšlenkář a morální relativista, který hájil svobodu vyznání a vymezoval se vůči zatuhlosti křesťanských institucí a idejí. O efektu, který dnes má sociologie neodmyslitelně spjatý s jeho jménem, se rozepsal v diplomové práci s názvem Historie lidského manželství (1891).
Edvard Westermarck jako profesor filosofie na obraze Magnuse Enckella (1913)
Westermarck svoje závěry založil především na pozorování poměrů v izraelských kibucech, proto se dnes jevu často přezdívá „kibucový efekt“. V kibucu byly děti vychovávány komunitně ve skupinách, které se tvořily na základě podobného věku, nikoliv pokrevního příbuzenství; Westermarck si všiml, že z téměř třech tisíc manželství, která byla v jím pozorovaném úseku uzavřena, pocházelo pouze čtrnáct párů ze stejné vrstevnické skupiny, a že žádný z těchto párů spolu nestrávil prvních šest let života. Jev lze pozorovat i na příkladech z praxe jiných kultur: např. v Číně až do 50. let 20. století přetrvala tradice zvaná „manželství Shim-pua“, kdy rodina ženicha (často novorozeného) adoptovala dívku, se kterou se měl v dospělosti oženit. Oba snoubenci byli vychováváni v jedné domácnosti stejnými rodiči; taková manželství byla málokdy šťastná a zpravidla končila neslavně. Taky výzkumy prováděné v Pákistánu, Libanonu a Maroku, kde byly donedávna rozšířené sňatky mezi bratranci a sestřenicemi, Westermarckův efekt potvrzují; vyšší míru úspěšnosti vykazovala ta manželství, kdy se snoubenci v dětství neznali nebo alespoň nestýkali. Zdá se, že si této zákonitosti byli vědomi i staří Egypťané - z panovnických rodin známe zvyk z dynastických důvodů oddávat sourozence, tito sourozenci ale byli obvykle v dětství odděleni a nevyrůstali společně. Když došlo na sňatek, prakticky se neznali. Westermarckův efekt byl také pozorován u všech druhů sociálních primátů.
Sexuální imprinting
Westermarck sice daný jev ve své diplomové práci důkladně popsal, nepodařilo se mu ale rozklíčovat přesný mechanismus, který ho způsobuje. Teorií, které se zabývají vznikem tohoto fenoménu, byla v průběhu uplynulých sto třiceti let vypracována celá řada. Zdá se, že nejpravděpodobnější vysvětlení tkví v teorii tzv. sexuálního (vtiskování) imprintingu. Vtiskování je proces raného učení, které je rychlé a probíhá v druhově a časově specifickém období. Už ve velmi raném věku si lidský jedinec vtiskává pravidla, podle kterých navazuje pozdější partnerské vztahy. Máme sklon vybírat si takové partnery, kteří se podobají rodičům a sourozencům, se kterými jsme vyrůstali (pozitivní imprinting), ale kteří jsou od našich příbuzných dostatečně odlišní (negativní imprinting). Tím máme získat k sobě kompatibilní jedince, u kterých se ale minimalizuje pravděpodobnost, že by nám byli příbuzní. Tento mechanismus je v přímé souvislosti s jevem exogamie, tj. široce rozšířeným kulturním pravidlem, podle kterého si muži a ženy nemají vybírat partnery ze své původní skupiny (kmen, klan, domácnost).
„Co je v domě, není pro mě,“ vžilo se v našich zeměpisných šířkách.
Westermarckova pozorování a závěry jsou v přímé opozici k myšlenkám jiného velikána, lékaře a zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Freudovy teorie považovaly sklon k incestu za přirozený a univerzálně platný; řada jeho dosud známých teorií vychází z myšlenky, že každé dítě chce v hloubi duše navázat erotický vztah s rodičem opačného pohlaví a soupeří o něj s rodičem stejného pohlaví. Zatímco Freudovy teorie ve své původní vyhraněnosti vnímá současná psychologie s rezervou, Westermarckův efekt je pro svůj univerzální přesah dodnes předmětem aktivního výzkumu.
ZDROJE:
Biello, David: „Evolving a Mechanism to Avoid Sex with Siblings“ (15.2.2007). ScientificAmerican.com. Čteno 18.9.2024
Havlíková, Magdalena: „Jak příroda brání incestu: Westermarckův efekt zabrání přitažlivosti“ (11.10.2016). iDnes.cz. Čteno 19.9.2024
„Genetic sexual attraction“ (16.5.2003). The Guardian. Čteno 18.9.2024
Shor, Eran; Simchai, Dalit: „Incest Avoidance, the Incest Taboo, and Social Cohesion: Revisiting Westermarck and the Case of the Israeli Kibbutzim“ (2009). American Journal of Sociology
