Článek
Nová netflixová minisérie Sobík (Baby Reindeer) se v průběhu necelého měsíce, co je ve vysílání, stala diváckým hitem. Má všechno, co má dobrý pořad mít - silný scénář, silnou režii, kvalitní obsazení a spád, který vás doslova přišpendlí k obrazovce. Odhaluje trpké zkušenosti muže jménem Donny Dunn, neúspěšného skotského stand-up komika, kterému setkání s naivní a lítostivou Marthou převrátí život naruby. Z obézní, nepřitažlivé Marthy se vyklube sexuální predátorka a nebezpečná stalkerka, která si do nového objektu svého zájmu projektuje své představy o dokonalém vztahu, obratně manipuluje realitou a tři roky terorizuje Donnyho i jeho blízké.
Za zrodem Sobíka stojí skotský umělec Richard Gadd. Kromě toho, že je autorem námětu, si k minisérii sám napsal scénář a nechal se obsadit i do hlavní role. Měl na tom osobní zájem: postava Donnyho Dunna je totiž jeho fiktivním já, a život, který Donny žije, je Gaddův vlastní. Příběh Sobíka je autobiografií a autoterapií zároveň, jedním z mnoha způsobů, jakým Gadd zpracovává své vlastní zážitky a nachází smysl v hrůzách, kterých se stal nechtěným účastníkem.
Stalking z nové perspektivy
Příběhů o stalkingu je plný internet, Sobík ale rozhodně není jen další do počtu: to, co je na něm nové a zvláštní, je perspektiva. Donny je ve vztahu ke své stalkerce jednoznačnou obětí, ale nikdy nebyl svatý a nikdy nechtěl jako svatý vypadat. Šlamastyka, do které se dostal toho dne, kdy z lítosti pozval zranitelnou Marthu na dietní colu, je jen dalším z řady jeho životních průšvihů a on se zoufale snaží přijít na to, proč zas a znovu potkávají právě jeho. Jeho život je protkaný momenty a situacemi, ze kterých se chce z dálky přihlížejícímu smát, křičet a plakat zároveň. Sledujeme, jak se několik let před seznámením s Marthou snažil neúspěšně prorazit jako stand-up komik, a kdy místo salv smíchu plnil sály mlčením a vtíravým pocitem trapna. Vytrvalost, se kterou se snaží i přes četné nezdary jít dál za svým snem, dojímá a děsí zároveň. V jednu chvíli Donnyho honba za štěstím přivede až do náruče slavného producenta, který galantně přijímá jeho scénáře, aby ho pak se stejným šarmem uvěznil ve světě tvrdých drog, nekonečných tripů a análního znásilňování. Stejně, jako se Donny neustále vrací na pódium, kde se nechává týrat nepřijetím publika, vrací se i k němu, ke svému násilníkovi, a později i k Marthě, své stalkerce, která ho přitahuje tím víc, čím víc se jí cítí ohrožen.
Martha oslovuje Donnyho „Sobíku“ podle své milované hračky z dětství
Nesoudnost a naivita, s jakou se vystavuje nebezpečí a míří vstříc zničení svého těla i sebehodnoty, je až mrazivá. Rozumný člověk ji nedokáže pochopit a bije se z ní do hlavy. Zdálo by se, že ten chlap prostě nedokáže žít bez průšvihů. Donnyho charakter je naprosto brilantním popisem charakteru oběti a způsobu, jakým traumatický zážitek nevratně poznamená její chování, vztahy a vidění světa. Opakované zneužívání producentem, kterého považoval za přítele, má negativní vliv na Donnyho intimní život s partnerkou (trans psycholožkou, která, zdá se, mu jako jediná opravdu rozumí), zpochybňuje jeho sexuální identitu a vtahuje ho stále hlouběji do zmatku a zmaru. Spekuluje o své sexuální orientaci, fetuje, pije a přítomnost Marthy ve svém životě si podivným způsobem hýčká. Jeho osobnost je naprostým protipólem dokonalé oběti - mýtu, podle kterého má oběť vykazovat určité znaky, aby byla důvěryhodná a hodná sympatií. Donnymu sice na policejní stanici věří, že je obětí (Martha je ostatně známá firma), ale ochota mu pomoci je přímo úměrná nesympatiím, které vzbuzuje.
„Proč to nahlašujete až po šesti měsících ?“ ptají se vyšetřovatelé a Donny jen těžko hledá odpověď.
„Kdybych byl mladá žena, které starší muž desetkrát denně píše o sexu, taky byste to nepovažovali za obtěžování?“ naráží Donny na zažitý stereotyp.
„Policajti už vás dvou mají tak akorát dost,“ sděluje mu vyšetřovatelka mimo záznam, když přijde na služebnu nahlásit další obtěžující zprávy. Donny začne být apatický a smířený, ve zprávách od Marthy, které mu chodí dnem i nocí, hledá útěchu a uspokojení. Když ho Martha fyzicky napadne a téměř mu utrhne ucho, skoro nehne brvou. Vytrhne ho až e-mail, ve kterém mu Martha explicitně vyhrožuje fyzickou likvidací, a který se nakonec stane stěžejním důkazem pro její uvěznění. Donny do poslední chvíle neví, jestli dělá správnou věc; nakonec nevidí v Marthě monstrum, ale člověka, který je ztracený stejně jako on.
Skutečná Martha vinu popírá
Gadd o Sobíkovi tvrdí, že je jednoznačně pravdivý. Přikrášlil si a pozměnil prý jen některé konkrétní momenty, aby na nich mohlo vrcholit seriálové drama, ale děj má být založen beze zbytku na jeho vlastní minulosti. Cituje dokonce skutečné zprávy od své stalkerky, používá věty a obraty, které používala i ona. Má z čeho citovat: během tří let mu poslala čtyřicet tisíc mailů (tj. v průměru 37 zpráv denně) a stovky hodin hlasových zpráv. Fanouškům seriálu se podařilo vypátrat skutečnou Marthu - žena jménem Fiona je své fiktivní postavě velmi podobná, na rozdíl od ní ale svou vinu jednoznačně popírá a v současné době připravuje žalobu. Gadd se prý tím, že o ní natočil seriál, sám dopustil stalkingu.
Sobíka stojí za to vidět. Ne každému bude vyhovovat jeho syrovost, ne každý snese přímočarost některých témat, na každý pád se ale jedná o zdařilou analýzu jednoho lidského osudu, která je o to působivější, že si ji její autor naordinoval jako samoléčbu.
ZDROJE:
Aizin, Rebecca: The True Story Behind Baby Reindeer: Where Is Martha Now? (10.5.2024). People. Čteno 28.5.2024
Mercuri, Monica: „The Crazy True Story Behind Netflix’s ‘Baby Reindeer’—The ‚Real‘ Martha Speaks Out“ (30.4.2024) Forbes. Čteno 27.5.204
