Čtyřleté dítě na Everestu? Kamevéda v lesanském hávu

Základní tábor pro výstup na Mt. Everest leží ve výšce 5364 m.n.m. a cesta do něj je nejoblíbenějším trackem v Himalájích. Zažít tábor na vlastní kůži může každý, kdo si na to troufá; tuzemské cestovky nabízejí výšlap včetně českého průvodce za ceny od třiceti tisíc korun výš.

Zara do základního tábora došla sama, zdůrazňují její rodiče. Nikdo jí nepomáhal, nepoponášel ji ani nevezl, pyšní se její otec David Šifra, který se stará o mediální prezentaci rodiny a který úspěch své dcery jako první sdílel se světem. Čtyřletá dívenka má ještě o čtyři roky staršího bratra Sašu, který stejně jako ona cestuje doslova od narození.

V roce 2021 měl premiéru dokument režisérky Erik Hníkové s názvem Každá minuta života. Jeho hlavními protagonisty je slovenská rodina Hanuliakových, matka, otec a jejich vytoužený syn Miško, kteří ve svém každodenním životě důsledně aplikují principy výchovné metody známé jako Kamevéda. Snímek tehdy vzbudil mnoho nevolí a vášní: rozhořely se plamenné diskuse jak o kamevédě samotné, tak i o zbytnělých rodičovských ambicích a právu dítěte na šťastné dětství.

Kamevéda v překladu znamená „komplexní multirozvojová výchova dětí“. Jedná se o metodu, podle které má být dítě doslova od narození všestranně rozvíjeno tak, aby z něj vyrostl ve všech ohledech „kvalitní člověk“. Jejím výstupem není spokojené, „obyčejné“ dítě, ale dítě, které čeká zářná kariéra, blahobyt a úspěch. Jejím duchovním otcem je Pavel Zacha, který metodu odzkoušel na svém vlastním dítěti, současnému hokejistovi NHL Pavlu Zachovi ml.

Dle základních principů Kamevédy dítě nemá prostor pro samostatnou, „nesmysluplnou“ hru nebo zahálku. Veškerý denní program je v režii rodiče, každá minuta života je pečlivě naplánována. Veškeré denní aktivity směřují k výchově jedince, jehož hnacím motorem je soutěž a vrcholnou hodnotou úspěch. Kamevéda říká, že rodiče musí upozadit sami sebe a svoje potřeby a být neustále k dispozici k naplňování potřeb dítěte. Musí bedlivě sledovat preference a talent dítěte a už od batolete uzpůsobovat denní režim i řád tomu, aby v daném oboru v budoucnu vyniklo. Podle Kamevédy není dítě jen plodem láskyplného vztahu, ale zejména společným projektem rodičů, kteří nemají být jen milující, ale hlavně „profesionální“. Metoda má pochopitelně mnoho odpůrců, ale taky řadu příznivců: roku 2016 vznikl spolek Kamevéda, jehož členy jsou i manželé Hanuliakovi.

Miško i Zara mají něco společného. Oba mají milující a starostlivé rodiče (o tom, že jak Hanuliakovi, tak Šifrovi svoje děti milují a chtějí pro ně to nejlepší, skutečně nemůže být pochyb). Pro oba je středobodem jejich světů úspěch, a i když jsou to navenek velmi nepodobné světy, mají své styčné body. Miško Hanuliak žije v panelákovém bytě, ve kterém má svoji vlastní tělocvičnu, chodí hrát tenis, bere hodiny klavíru a s rodiči, pěstěnými a šik moderními lidmi, jezdí na výkonnostní all inclusive dovolené do Chorvatska. Jednou z něj bude hvězda.

Zařini rodiče si naproti tomu image budují na tom, že jsou alternativní. Soulad s přírodou, poznávání cizích kultur, přirozená výchova daleko od tabletů západního světa. Vlastně jsou to tak trochu lesani. Zara cestou ze své čínské školky denně projde desetikilometrovou pralesní stezkou, koupe se jen v ledové vodě a výšlap do základního tábora na Mt. Everest zvládla zdaleka nejlépe z celé skupiny. I z ní jednou bude hvězda - už vlastně je. Její tatínek se o to vydatně zasazuje na internetu, do kterého jí pečlivě vyšlapává digistopu.

„Jsme přesvědčeni, že je třeba vyzvednout fyzické i mentální schopnosti dětí,“ píše.

Protože o nomádství své rodiny otec už řadu let píše na sociální sítě, umíme si o jejím životě udělat poměrně dobrý obrázek. Není vždycky lichotivý. Možnosti a příležitosti, které rodina dopřává Sašovi a Zaře, jsou velkolepé. Leckteré dítě by jim mohlo závidět. Jejich život je o pohybu, energii, čerstvém vzduchu a přirozeném zdraví, které tak chybí dětem v naší civilizaci. Rodina sice podle svých vlastních slov momentálně žije v mrakodrapu v Malajsii, ale Himálaje jsou i bez nich plné prospívajících dětí. Zara se Sašou budou odolní, zdravím kypící, vzdělaní tím nejlepším možným způsobem. Znělo by to celé jako sen - kdyby tam nebyla ta hořká pachuť rodičovské ambice.

David Šifra sdílí úspěchy svých dětí s celým světem: mají vlastní profil na sociální síti i web, na kterém nechybí číslo účtu s prosbou o příspěvky na další cestování. Kde může, vyzdvihuje kvality své dcery a syna a do ostrého kontrastu k nim staví ostatní děti; ty horší, které ve čtyřech letech žádného skutečného úspěchu nedosáhly. Dostává se mu tím širokého mediálního zájmu - úspěch dítěte je komodita, která se dobře prodává a o které se dobře píše. Když je příležitost, sdílí také své názory na výchovu: Zara prý občas zatouží po nějaké obyčejnosti, jako si třeba hrát s kostkami ze stavebnice. Tatínek jí ale vysvětlí, že nějaká stavebnice pro její čtyřletý život není vůbec důležitá.

Jak Miškovi, tak Zařini rodiče zdůrazňují, že všechny náročné aktivity jejich děti postupují dobrovolně. Můžeme se jen domýšlet o míře dobrovolnosti uprostřed světa, který pro ně podle své vlastní šablony oseká příliš ambiciózní rodič.

Nepochybuji, že Zara se Sašou jednou budou mít na co vzpomínat. Trochu se ale bojím, jestli ty vzpomínky budou dobré.

ZDROJE:

Fischer, Petr: Kam zmizelo dítě? Petr Fischer nad dokumentem Každá minuta života (10. 9. 2021). Novinky.cz (online). Čteno 23. 1. 2024

Ondráček, Vojtěch. Výroba sportovce v Čechách (23. 1. 2015). a2larm.cz (online). Čteno 23.1.2024

Čtyřletá Češka dobyla s tátou a bratrem základní tábor Everestu, drží tak rekord (12. 1. 2024). iDnes.cz (online). Čteno 23. 1. 2024