První dáma Marie Zápotocká: bodrá máma z lidu, která přežila koncentrák a pomohla zničit Slánského

V březnu 1953, jen pár dní po pohřbu sovětského vůdce Stalina, zemřel na následky výduti aorty československý prezident Klement Gottwald. Týden po jeho smrti se Národní shromáždění jednomyslně usneslo, že na uvolněný post nastoupí Antonín Zápotocký, předseda vlády a starý revolucionář, který stál po Gottwaldově boku při samém zrodu komunistické strany.

S novým prezidentem získala republika i novou první dámu. Marie Zápotocká nikdy nesnila o tom, že se stane manželkou hlavy státu, své nové úlohy se ale zhostila nejpoctivěji, jak uměla - i když to někdy znamenalo, že se ve jménu svého muže a strany dopustí velké hanebnosti.

Marie Zápotocká se narodila 6. prosince 1890 v obci Štěpánov (dnes Kročehlavy) na Kladensku jako jedno z pěti dětí Antonína a Pavlíny Skleničkových. Podobně jako její předchůdkyně Marta Gottwaldová, i ona pocházela z nuzných poměrů - otec pracoval jako hutník, matka byla celý život v domácnosti. Skleničkovi se nacházeli v podobné situaci jako většina dělnických rodin té doby. Otec od rána do soumraku tvrdě dřel na huti, díky které vrchnost královsky bohatla, sám ale za svou práci bral jen velmi skromnou mzdu. Dělníkům se tato nespravedlnost pochopitelně nelíbila a jakmile jejich počet dostatečně narostl, začali se bouřit. Na Kladensku na přelomu 19. a 20. století byly demonstrace a veřejné protesty na denním pořádku.

Na jedné z takových dělnických demonstrací poznala asi osmnáctiletá Marie Skleničková svého budoucího manžela. Stála přímo uprostřed kladenského náměstí a vzhlížela vzhůru k radničnímu balkonu, kam přicházeli řečnit představitelé levicového hnutí. Když přišel na řadu Zápotocký, podlomila se jí kolena. Podle dobových měřítek to byl učiněný krasavec: vysoký, štíhlý elegán s hustými tmavými vlasy a decentním knírkem, pečlivě oblečený v dokonale padnoucím saku a kalhotách s puky. Když mluvil, hořely mu líce, a to, co říkal, jí připadalo srozumitelné a pravdivé. Nikoho by tehdy nenapadlo, že ten fešák z balkonu bude jednou prezidentem, a stejně tak Marie ani nedoufala, že by se kdy mohla stát jeho ženou. Začátkem roku 1909, o necelé dva roky později, ho potkala znovu. Tentokrát to už bylo tváří v tvář, na dělnickém plese, kde spolu protančili noc. Po plese se začali scházet a v roce 1910 už byla Marie těhotná.

Otec Sklenička zuřil. Podle tehdejších zákonů měla být dcera plnoletá až ve 24 letech, Marii bylo přitom sotva 19. Zápotocký se ale k situaci postavil zodpovědně, požádal úřady o povolení a svoji vyvolenou si vzal. Dcera Marie se narodila roku 1911 už jako manželská, v roce 1912 ji následovala druhá dcera Jiřina.

Pro Zápotockého byla jeho Marie ideální manželkou. Zatímco on dělal politiku (před první světovou válkou byl angažovaný sociální demokrat a živil se jako novinář u stranického tisku), ona pečovala o děti a domácnost a navíc svého muže ze všech sil podporovala v jeho práci. V roce 1914 ale vypukla válka a Zápotocký musel narukovat. Z první linie se vrátil po čtyřech letech jako nadšený obdivovatel bolševismu a Marie se jeho zápalem nechala nakazit. Zápotocký začal Leninovy myšlenky prosazovat i na domácí scéně, uvnitř sociální demokracie založil krajně levicovou frakci a ke sklonku roku 1920 se pokusil uskutečnit státní převrat, za což si vysloužil trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Vysvobodila ho až amnestie prezidenta Masaryka.

Marie svého muže ve vězení oddaně navštěvovala, zásobovala ho balíčky i zprávami. Ještě před propuštěním z vězení se k Zápotockému připojila, když s velkou parádou vstupoval do nově založené Komunistické strany Československa. Když se pak dostal na svobodu, soudruzi ho zvolili za generálního tajemníka strany. Nová funkce předpokládala dlouhé pobyty v Praze a odloučení od ženy a dětí, což Marie, jindy tak loajální, nesla velmi těžce.

„Kdo by se divil mladé ženě, která má, ale ve skutečnosti spíše nemá muže, že si někdy posteskla,“ komentovala později své tehdejší rozpaky. Kromě narušení rodinného života Marie oplakávala také to, že už nemohla být svému muži spolupracovnicí. Věděla, že její vlastní role v politickém soukolí je bytostně provázána s jeho. Manželská krize se zmírnila až, když se Marie i dětmi přestěhovala za Zápotockým do Prahy.

Po odchodu do Prahy si Marie zažila těžké časy. Tehdy ještě nevěděla, že zdaleka nebudou ty nejhorší. Zápotocký se opakovaně dostával do konfliktu se zákonem, neustále ho hledala policie, nějakou dobu dokonce žil v ilegalitě. Marie musela trpět domovní prohlídky i výslechy, manželovi i komunismu ale zůstala věrná. Zápotocký ji za její oddanost vyznamenal funkcemi ve stranických družstvech a ženských organizacích a Marie se mu za to odvděčila tím, že své povinnosti plnila příkladně. Meziválečný život plynul jako po másle, pak ale do hry vstoupila německá okupace Československa, před kterou se Zápotočtí roku 1941 pokusili uprchnout do Sovětského svazu. Pokus se nezdařil a oba skončili na gestapu, odkud Zápotockého deportovali do koncentračního tábora Sachsenhausen a jeho ženu do Terezína a následně do Ravensbrücku. Jako zázrakem se oba dožili konce války. Osvobození pro ně bylo i osobní i politickou satisfakcí za protrpěná léta v koncentrácích: z nacistického pekla je totiž oba vysvobodili vojáci Rudé armády.

Po válce se kolem Marie změnilo úplně všechno. Komunistická strana se stala v roce 1945 vládní stranou, o rok později dokonce zvítězila ve volbách. Její muž v rychle stoupal nahoru po kariérním žebříčku a když komunisté v roce 1948 dokončili převrat, stal se předsedou vlády. Zatímco Zápotocký se stal veřejně exponovanou postavou s velkou mocí a vlivem, Marie se i teď nejlépe cítila tam, kde vždycky byla: v domácnosti, uprostřed rodiny, odkud pečovala o pohodlí svého muže. Jako inteligentní žena tušila, že komunismus má trhliny, manželovy úspěchy ji ale v její pevné víře v nový režim jen utvrzovaly. Důvěry ve stranu ji nezbavily ani politické procesy, naopak sama napomáhala zatýkání lidí, o nichž si musela být v hloubi duše vědoma, že jsou nevinní. To ona vytrvale zdržovala Rudolfa Slánského s manželkou v odchodu z večírku, který se Zápotockým pořádali, aby je u nich mohla zastihnout a následně zatknout tajná policie.

„Nespěchejte tolik, kam byste chodili,“ švitořila familiárně. Následná poprava Rudolfa Slánského byla vrcholem komunistického bezpráví 50. let a Marie s manželem měli oba na jeho likvidaci lví podíl.

Jako první dáma byla Marie Zápotocká překvapivě populární. Zatímco jednoduchá Marta Gottwaldová si hrála na dámu tak násilně, až to bylo k smíchu, Marie neměla potřebu cokoliv předstírat. Cítila se obyčejná a tak se obyčejně i chovala.

„Táto, budu první dáma!“ radovala se s manželem z jeho zvolení hlavou státu. Oslovení „táto“ používala s oblibou i na veřejnosti a mezi jeho stranickými kolegy. Pracovníci z Hradu dlouho vzpomínali na její nenucené, bodré vystupování. Ani jako první dáma se nevzdala zvyklostí, které si osvojila v chudém mládí - chodila osobně sypat slepicím a po Hradě běhala se smetákem v ruce. Během let v koncentračním táboře si ji ostatní vězenkyně zvykly oslovovat „mámo“ a komunistická propaganda ji později vylíčila přesně tak: jako „mámu“ z lidu, vlídnou a laskavou spolupracovnici svého muže.

Role první dámy si Marie Zápotocká neužila dlouho. Sotva oplakala smrt starší dcery v roce 1954, začaly zdravotní potíže sužovat i jejího milovaného manžela. Antonín Zápotocký zemřel na infarkt roku 1957. Na jeho místo nastoupil Antonín Novotný a Marii v čestné funkci vystřídala Novotného žena Božena. Marie se stáhla z veřejného života, strana jí ale jako vdově po druhém komunistickém prezidentovi zajistila tučnou penzi, vilu i auto s řidičem. Aura nedotknutelnosti ji chránila i před drobnými výstřelky, kterými o sobě dávala v příštích desetiletích čas od času vědět. V roce 1968 např. překvapivě podpořila Dubčekovy reformy a následně ostře odsoudila sovětskou okupaci. Díky svému postavení nebyla za své postoje perzekuována a mohla dožít v klidu v kruhu blízkých.

Marie Zápotocká zemřela 7. června 1981 v Dobříši. Je pohřbena na Vinohradském hřbitově v Praze, kde její urna leží vedle uren manžela a dcery Jiřiny.

ZDROJE:

Kadeřávek, Šimon: „Manželky prezidentů: Táto, budu první dáma! Věrná manželka i komunistka Marie Zápotocká dožila bez muže“ (2.4.2021). Reflex.cz. Čteno 8.6.2025

Pernes, Jiří: „Marie Zápotocká zůstala ženou v domácnosti“ (30.1.2008). iDnes.cz. Čteno 8.6.2025

Zídek, Petr: „Marie Zápotocká: Lidová máma posloužila při likvidaci Slánského“ (2.12.2011). lidovky.cz. Čteno 8.6.2025