Článek
V centru střední Asie, na rozhraní Ruska, Kazachstánu, Číny a Mongolska, leží monumentální pohoří Altaj. Tomuto masivnímu hornatému pásmu, které se táhne v délce dvou tisíc kilometrů od jihovýchodního Kazachstánu až po severozápadní část Číny, se pro jeho ostře řezané vrcholy s ledovcovou krustou někdy přezdívá také „asijské Alpy“. Altaj je stejně jako Alpy biologicky velmi bohatý, na rozdíl od nich ale také mnohem víc syrový, divoký a pustý.
Kromě přírodního bohatství skrývá Altaj i jiné poklady. Kdysi dávno se zde křížily migrační cesty a docházelo ke střetům národů a kultur, díky nimž se pohoří stalo kolébkou hned několika turkických národů. Historický význam regionu ale sahá ještě dál. V roce 2008 byly v jeskyni Denisova v Altajském kraji na jižním okraji Sibiře objeveny kosterní pozůstatky denisovanů - do té doby neznámých předchůdců moderního člověka, kteří žili ve stejné době, jako mnohem známější homo neanderthalensis. Oba tyto druhy existovaly vedle sebe - neandrtálci na západě Eurasie, denisované na východě - nejdéle do doby před 40 tisíci let, kdy neandrtálci vyhynuli. Donedávna jsme se mohli jen domýšlet, jestli o sobě vzájemně věděli, jak spolu vycházeli a jak život jedněch ovlivňoval ty druhé. Až přišel rok 2012 a s ním převratný nález, který po desítkách tisíc let vydaly hlubiny denisovské jeskyně.
Ještě na konci minulého tisíciletí si většina vědců myslela, že člověk jako živočišný druh se vyvíjel lineárně. Cesta od sahelanthropa, prvního známého hominida, až k člověku dnešního typu byla dlouhá a trnitá a podle moderních poznatků navíc nevedla zdaleka tak přímo, jak jsme si dříve mysleli. Dějiny našeho druhu nejsou rodokmen, ve kterém můžeme vystopovat předky pohybem po linii nahoru, ale rozvětvený strom genetických informací, jehož větve se vzájemně překrývají a srůstají. Denisované tvoří jeden dílek z pestré mozaiky našeho lidství - dílek, který díky novému objevu zapadl jako skládačka puzzle.
První svého druhu
Před 90 tisíci let se v okolí jeskyně Denisova odehrál neobvyklý milostný příběh. Neandrtálská žena zde potkala muže - denisovana a měla s ním pohlavní styk. Z jejich spojení vzešlo dítě, nebo, chcete-li, hybridní hominid první generace. Vědci ho pojmenovali Danny - podle označení katalogového záznamu, pod kterým byly jeho ostatky uloženy v archivu. Všechno, co o tomto prehistorickém lidském mláděti víme, pochází z dvou a půl centimetru dlouhého úlomku kosti, která ležela pohřbena mezi tisícovkami nesourodých, neidentifikovatelných fragmentů. Není to moc na to, abychom věděli, jaký vedlo život; ale je to dost, abychom si v jeho tkáni mohli přečíst úryvek svého vlastního příběhu.
Přiřadit kostní pozůstatek Denny ke konkrétním hominidům bylo možné díky moderní analýze DNA. Ta potvrdila, že fragment (pocházející pravděpodobně z paže nebo stehenní kosti) patřil dítěti ženského pohlaví, které bylo po matce neandrtálec a po otci denisovan a které v době úmrtí nemělo více než třináct let. DNA důkazy naznačují, že denisované byli neandrtálcům vzhledově velmi podobní. Měli stejně nízkou, zavalitou a svalnatou postavu, výrazné nadočnicové oblouky a nízké čelo s lebkou protáhlou směrem dozadu. V porovnání s neandrtálci měli denisované mnohem větší zuby a jejich lebka mohla být v obličejové části maličko širší.
Úlomek kosti, který patřil Denny
Denny měla vzhledem nejspíš nepatrně blíže k neandrtálcům než k denisovanům. V genomu jejího otce, který se propsal i do její vlastní DNA, byly nalezeny stopy po křížení s neandrtálci, které proběhlo stovky generací před ním. Genom její matky byl zároveň blíže západoevropským neandrtálcům z tisíce kilometrů vzdáleného naleziště v chorvatské jeskyni Vindija než sibiřským neandrtálcům z pohoří Altaj. Obě tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že neandrtálci migrovali v několika vlnách ze západní Evropy do střední Asie a v průběhu deseti tisíc let se s denisovany několikrát setkali. Je více než pravděpodobné, že oba druhy nejen, že žily vedle sebe, ale v periodických intervalech i vědomě koexistovali.
Pro nás je Denny první svého druhu, víme ale určitě, že zdaleka nebyla jediná. Přesvědčivé důkazy o křížení těchto neandrtálců s denisovany totiž přežily i v naší vlastní DNA. Asi miliarda dnešních lidí má do svého genomu propsané denisovanské geny, o miliardu více z nás nosí geny neandrtálců. Genomy moderních obyvatel Eurasie obsahují přibližně 2 % neandrtálské DNA s jasně čitelnými pozůstatky denisovanského vlivu, u Australanů a Melanésanů je to dokonce až 5 %. Tak vysoké číslo naznačuje, že křížení probíhalo ne občas a náhodně, ale z antropologického hlediska běžně a opakovaně.
Zatímco neandrtálci patří mezi nejlépe prozkoumané vyhynulé hominidy, Denisované dodnes představují jednu z největších antropologických záhad. Všechny dosud nalezené fragmentální pozůstatky, které svědčí o jejich existenci, by se s přehledem vešly do jediné krabičky cigaret. Pár stoliček, jeden článek prstu a dva a půl centimetrů kostí, které patřily Denny - to jsou ty hlavní důkazy toho, že tvorové jejich původu kdysi kráčeli po naší planetě. Stačilo přitom málo, aby Denny definitivně zmizela v propadlišti dějin. Její objevitelé nejprve vyhodnotili její kost jako nevýznamný vzorek a archivovali ho spolu s tisícovkami dalších nenápadných úlomků z jeskyně Denisova. Až o tři roky později byla za použití vyspělejších metod kost identifikována a její nález vědci označili za fatální průlom. Byl tak přelomový, že doslova a do písmene přepsal dějiny lidského druhu.
Vstup do jeskyně Denisova
ZDROJE:
Hale, Tom: „Meet Denny, The Only Human Hybrid Remains Ever Unearthed“ (23.10.2023). iflscience.com. Čteno 23.3.2026
Davis, Josh: „Ancient child from Siberia was Neanderthal and Denisovan hybrid“ (23.8.2018). nhm.ac.uk. Čteno 23.3.2026
Marshall, Michael: „Prehistoric girl had parents belonging to different human species“ (22.8.2018). newscientist.com. Čteno 24.3.2026
McKie, Robin: „Meet Denny, the ancient mixed-heritage mystery girl“ (24.11.2018). theguardian.com. Čteno 23.3.2026
Solly, Meilan: „Meet Denisova 11: First Known Hybrid Hominin“ (23.8.2018). smithsonianmagazine.com. Čten 23.3.2026
