Článek
5. srpna 1948 se v deníku The Vidette-Messenger v americkém státě Indiana objevila fotografie tak znepokojivá, že ji dodnes mnozí považují za podvrh. Zachycuje čtyři děti podobného věku, jak sedí ve dvou řadách za sebou na schodech bytového domu v Chicagu, a jejich matku, která se krčí nad nimi a zahanbeně si skrývá tvář v dlani. V popředí snímku stojí cedule s mrazivým nápisem vyvedeným pečlivým, tučným písmem:
„4 děti na prodej. Podrobnosti uvnitř“
Není jasné, jak dlouho cedule na dvoře bytovky stála. Mohla tam být roky, ale i jen tak dlouho, než cvakla spoušť fotoaparátu. Za pár týdnů si už celá země šuškala o ženě jménem Lucille Chalifaux, která jako v „garážovém výprodeji“ prodává svoje vlastní maličké děti. Ne všichni se rozhořčovali nad tím stejným - objevily se kritické hlasy, které zpochybňovaly autenticitu celé scény. Postavy byly před objektivem naaranžovány příliš strojeně, matčino gesto působilo teatrálně a cedule nejspíš prošla rukou profesionálního grafika. Přesto, že tyto námitky byly opodstatněné (paní Chalifaux prý měla za pózování nad postavami nic netušících dětí dostat od fotografa lačnícího po senzaci tučný obnos peněz), příběh na pozadí snímku je bohužel prokazatelně pravdivý. Všechny děti na fotografii včetně nenarozeného dítěte, se kterým byla Lucille Chalifaux těhotná v době jejího pořízení, byly do dvou let po uveřejnění skutečně prodány.
Dva dolary na bingo
Manželé Lucille a Ray Chalifauxovi se po konci druhé světové války ocitli ve finanční nouzi. Ona pečovala doma o nejmladší děti, on právě ztratil práci jako řidič náklaďáku s uhlím, která je i tak sotva uživila. Rodina se tak dostala do situace, kdy neměla doslova na chleba, a hrozilo jim vystěhování z bytu. K srpnu roku 1948 měli Chalifauxovi čtyři narozené děti: šestiletou Lanu, pětiletou RaeAnn, čtyřletého Miltona a dvouletou Sue Ellen. Ještě před narozením posledního dítěte, syna Bedforda, se otec Ray dopustil blíže nespecifikovaného trestného činu a než ho stačila dostihnout spravedlnost, utekl z města a svoji ženu s dětmi nechal zcela bez prostředků. Matka se odhodlala svou situaci řešit tím nejméně pochopitelným způsobem: rozhodla se všechny děti dostat z domu.
RaeAnn, Bedford a Milton Chalifouxovi krátce před tím, než odešli do nových rodin (1950)
Jako první se do nové rodiny dostali RaeAnn a Milton. Jejich adoptivní rodiče, bezdětní manželé Ruth a John Zoetemanovi, za každého z nich zaplatili dva dolary.
„Bylo to dost, aby moje (biologická) matka měla na bingo,“ vzpomínala později trpce RaeAnn. Zoetemanovi si původně přišli jen pro ni, transakci byl ale přítomný i její tehdy jediný bratr Milton, který hořce plakal. Vzali si domů i jeho - nikoliv však z dobroty srdce, ale proto, že se jim do domácnosti hodil další pár rukou. Dvojice sourozenců se ocitla na farmě Zoetemanových v Jasper County v Indianě, kde oba působili jako levná pracovní síla. Jejich adoptivní rodiče se k nim chovali spíše jako k lehce nabytému majetku než jako k lidským bytostem. Své svěřence nutili k těžké manuální práci, tloukli je a zavírali na noc samotné do stodoly. Bylo to dětství plné trýznění a strachu a na obou dětech se těžce podepsalo. RaeAnn až do dospělosti trpěla úzkostmi a nočními můrami, Milton v pubertě sám propadl záchvatům vzteku, které ho přivedly až před soud. Když si mohl vybrat mezi pobytem ve vězení a v psychiatrické léčebně, vybral si léčebnu, kde mu později diagnostikovali schizofrenii. Jako zázrakem si oba dokázali později založit vlastní rodiny a zplodit děti, kterým byli dobrými rodiči.
Třetí dítě manželů Chalifouxových, Lanu, si od matky odkoupila a později legálně adoptovala rodina žijící v sousední čtvrti, zatímco o Sue Ellen se postarala jistá rodina Johnsonových. Nejmladší ze sourozenců Bedford, který se narodil roku 1949, chvíli vyrůstal v péči své biologické matky Lucille, než se ho roku 1950 ujali Harry a Luella McDaniellovi, kteří mu změnili jméno na David. Převzali si ho zanedbaného, s kůží masivně poštípanou od štěnic, a dali mu láskyplný, třebaže trochu přísný domov. V šestnácti letech se vzbouřil a utekl z domova, aby pak došel osvícení a strávil dvacet let v armádě.
RaeAnn a Milton se svými novými rodiči, Johnem a Ruth Zoetemanovými
Americká hanba
Dílem šťastných náhod žili RaeAnn a Milton jen několik kilometrů od svého nejmladšího bratra Davida. K nelibosti svých náhradních rodičů se čas od času stýkali a zůstali v kontaktu i jako dospělí. Na přelomu tisíciletí, po desítkách let odloučení, se tito tři sourozenci pokusili vyhledat své zbývající biologické sestry. Uspěli pouze se Sue Ellen (Lana zemřela na rakovinu v roce 1998), která jim vyprávěla o svém dětství na chicagské čtvrti East Side. Ačkoliv Sue Ellen neprožila tak strastiplné dětství jako Milton a RaeAnn, stejně jako oni pro svou biologickou matku neztratila dobrého slova. Když se dozvěděla, že je Lucille Chalifoux dávno po smrti, okomentovala tuto skutečnost slovy:
„Doufám, že teď hoří v pekle.“
Sourozenci nedokázali matce odpustit nejen to, že je neváhala jako děti prodat, ale ani to, že si po jejich odchodu pořídila se svým novým manželem další čtyři děti a o ně samotné už se nikdy nezajímala. Pouze nejmladší David pro svou matku našel špetku pochopení. Za skutečného viníka neoznačil ji, ale svého otce Raye, který ji i se všemi dětmi nechal na holičkách.
Fotografie sourozenců Chalifouxových, ať už zinscenovaná nebo nikoliv, je jednou z nejmrazivějších v historii Spojených států. Není jen symbolem zoufalství a hanby, ale také cynismu poválečné společnosti. „Čtyři děti na prodej“ se sice ocitly na titulní straně oblíbeného deníku, ale pouze ve formátu středně velké fotografie umístěné „pod okraj“ a opatřené delším popiskem. V tištěných novinách té doby se nejtahavější zprávy umisťovaly „nad okraj“, aby byly ve stáncích dobře vidět mezi ostatními svazky - tato zpráva za to ovšem nestála. Zatímco dnes by podobný příběh válcoval titulní strany, válečnými lety utahaná, zhrublá Amerika nepovažovala za nutné ochránit čtyři děti před krutostí, kterou jim z nouze připravila jejich vlastní matka.
ZDROJE:
Pharris, Kelda J.L.: „Aberdeen man whose father was in ‚4 Children For Sale‘ photo pieces together his past“. Aberdeen News. Čteno 17.11.2024
Gale, Neil: „The True Story about the 1948 Chicago Yard Sign; „4 Children for Sale,“ and the Consequences for Some of these Children“ (6.2.2020). The Digital Research Library of Illinois History Journal. Čteno 18.11.2024
„Finding peace in a life sold for $2“ (14.6.2013). New York Post. Čteno 17.11.2024
„4 Children for Sale, 1948“ (17.3.2024). Rare Historical Photos. Čteno 17.11.2024
