Filmový Kmotr málem nevznikl. Al Pacino se na roli nehodil, na záda mu dýchala mafie

V sedmdesátých letech se americké studio Paramount Pictures potýkalo s finančními problémy. Trn z paty mu měla vytáhnout filmová adaptace Kmotra, stejnojmenného románu spisovatele Maria Puza z roku 1969, jehož ztvárnění se měl ujmout tehdy málo známý režisér Francis Ford Coppola. Ten se také ve spolupráci s Puzou zhostil sepsání scénáře.

V Paramount Pictures tehdy poptávali film, který by studiu pomohl vyškrábat se ze dna. Pro silný příběh z mafiánského podsvětí po Coppolovi žádali drsné, krvavé scény, o kterých by si lidé šokovaně vyprávěli před kinem a pro které by si chtěl lístky na Kmotra koupit úplně každý. Původně pro něj vyčlenili relativně nízký rozpočet - 2,5 milionu dolarů. Coppola ale viděl ve scénáři potenciál (a nejspíš se i lekl ambic, které studio mělo ohledně filmu s tak nízkým rozpočtem), a vyškemral si navýšení na celých sedm milionů dolarů. Peníze mu pak darovaly svobodu natočit místo komorního snímku výpravný velkofilm, který zadání Paramount splnil dokonale: první díl trilogie Kmotr spatřil světlo světa roku 1972 a dodnes patří mezi nejlépe hodnocené filmy všech dob.

Coppola nebyl prvním, komu v Paramount nabídli, aby se ujal režie připravovaného filmu. Před ním oslovili producenti zkušenějšího Sergia Leone, režiséra slavné westernovky Tenkrát na Západě. Ten ale odmítl s tím, že děj příliš glorifikuje mafii, a knižní předlohu označil za škvár (litoval toho prý do konce života). Je pravdou, že námět byl ve své době poněkud kontroverzní. Příběh Kmotra je příběhem mafiánské rodiny Corleonových, jejíž hlava, Vito Corleone, bojuje spolu se svými syny Michaelem, Fredem a Sonnym o nadvládu nad newyorským podsvětím. Války sicilských gangů byly v té době ve Spojených státech aktuálním tématem a veřejnost znepokojovala jak představa, že mafie má moc ovlivňovat společenské dění, tak i myšlenka, že její členové mohou mít pro své činy vznešené pohnutky.

Pro svůj námět bylo na mnoha místech světa zakázáno film promítat. V Československu tento zákaz platil také. Před rokem 1990 u nás knižní předloha vyšla v jediném vydání, opatřené pečlivým komentářem Miroslava Soukupa:

„Corleone nežil v socialistické společnosti. Proto mohla vzniknout tato sága rodu Corleonů jako jedna z vizitek kapitalismu druhé poloviny dvacátého století.“

Stačilo málo a kultovní snímek by v podobě, ve které ho známe, nikdy nevznikl. Látka, kterou se spisovatel Mario Puza snažil protlačit Robertu Evansovi, producentovi a šéfovi studia Paramount, byla považována za vysloveně slabou. Když Puza Evansovi nabídl k odkoupení práva na zpracování jeho gangsterského příběhu, měl z něj napsáno sotva sto stran. Pro Evanse šlo o tuctový materiál: z úcty k příteli, který se za Puzu zaručil, vyplatil neúspěšnému spisovateli na ruku obstojnou sumičku a na jeho Mafii, jak se měl Kmotr původně jmenovat, dočista zapomněl.

Vzpomněl si o pár let později. Puzův román vyšel 10. března 1969 a okamžitě se stal bestsellerem. Dodnes se prodalo zhruba 30 milionů výtisků, z toho většina do prvních tří let od vydání. Nadšené kritiky nebraly konce: mnohé z nich se Kmotra nezdráhaly označit za největší americkou knihu 20. století.

Film do značné míry následoval osud své knižní předlohy. Už samotné obsazení, jež uživatelské recenze právem hodnotí jako precizní a téměř bezchybné, bylo výsledkem složitého hledání, vyjednávání a přemlouvání. Marlona Brando, představitele Vita Corleone, měli původně producenti na seznamu zakázaných osob. Brando byl známý potížista, který se na place neuměl chovat, a jeho pozdní příchody a drzé výstupy prodělaly filmařům malé jmění. Coppola si ale nikoho jiného v roli Dona Vita představit nedokázal, a protože uměl být stejně přesvědčivý, jako byl tvrdohlavý, nakonec ho pro film získal. Musel studiu Paramount slíbit, že proslulý Brando se podrobí kamerovým zkouškám jako řadový herec bez zkušeností a beze jména, což bylo pro hrdého Branda zvlášť potupné. Nakonec ale na zkouškách zazářil a když Coppolovi později během natáčení hrozil vyhazov, protože podle producentů z filmu dělal frašku, Brando se za něj postavil. Z Dona Vita se stala Brandova nejslavnější role, která mu přinesla jeho druhého Oscara.

Nemenší rozpaky panovaly kolem obsazení Michaela, nejmladšího syna Dona Vita a druhé nejvýraznější postavy Kmotra. Coppola trval na tom, že Michaela bude hrát téměř neznámý Al Pacino, kterého předtím viděl na Broadwayi a pro kterého se okamžitě nadchnul. Ten ale na rozdíl od Branda u kamerových zkoušek neuspěl a producentům se nehodil ani vzhledově. Studio se vydatně snažilo protlačit místo něj známější tvář (ve hře byl třeba Warren Beatty nebo John Nicholson), ale opět narazilo na Coppolovu neústupnost. O roli Sonnyho, nejstaršího ze synů Dona Vita, se zase marně ucházel Robert De Niro (který nakonec zazářil v pokračování jako mladší verze samotného Vita Corleone).

Jedna z nejslavnějších historek z natáčení se váže ke scéně, kdy Don Vito vydírá mocného filmového producenta, aby do svého nového filmu obsadil jeho chráněnce. Producent se dlouho naléhání brání, ale nakonec kapituluje poté, co objeví v posteli uřezanou hlavu svého drahého koně. Coppola při zkouškách nanečisto používal maketu koňské hlavy, ale s výslednými záběry nebyl spokojený. Obrátil se proto na firmu vyrábějící konzervy pro psy, aby pro něj schovala hlavu koně zbylou ze zpracování psího žrádla, a odhodlal se jí přinést na scénu naostro. Vyděšený řev herce Johna Marleyho zní prý natolik autenticky i proto, že o této záměně režisér dopředu nikomu neřekl.

Coppola chtěl mít reálie Kmotra vymazlené do největšího detailu. Pro rady, jak konstruovat scény gangsterského filmu, si chodil přímo ke zdroji, a své cenné rádce zval i na natáčení: mezi komparzisty se proslýchalo, že řada skutečných členů gangu se ve snímku objevila i v roli náhodných kolemjdoucích. Al Pacino jako Michael používal gestikulaci, kterou se naučil přímo od jednoho z gangsterů, a na place prý místy vládla napjatá atmosféra kvůli pocitu, že štábu i hercům skutečný newyorský gang dýchá na záda.

Coppola byl sice jako režisér dost svérázný, ale byla to právě jeho neústupnost a kreativita, co z knižního Kmotra vytvořilo světový hit. Nebývá neobvyklé, že závěrečný režisérský sestřih se producenti snaží o pár desítek minut stáhnout, ale v případě Kmotra tomu bylo přesně naopak: Robert Evans, který náčrt knižní předlohy o pár let dříve jen znuděně odložil stranou, si na Coppolovi vyžádal o celých padesát minut delší stopáž. To už věděl, že tímto filmem prorazí. Kmotr, první díl trojdílné ságy rodiny Corleone, se stal nejvýdělečnějším filmem roku 1973 a jedním z největších kasovních trháků 20. století. Film, který jeho producenti podhodnotili v zárodku, se stal největším úspěchem, jaký kdy jeho tvůrci zažili.

ZDROJE:

Itzkoff, Dave (14.3. 2022). „He Came Out of Nowhere And Was Quickly Someone“. The New York Times. Čteno 17.1.2024

Horne, Philip (22.9. 2009). „The Godfather: 'Nobody enjoyed one day of it'“. The Daily Telegraph. Čteno 17.1.2024

„'The Godfather' turns 50: Why Frank Sinatra loathed the novel, told author Mario Puzo to 'choke'“. USA Today (online zdroj). Čteno 17.1.2024