Článek
Když se jeho přátelé doslechli, že se dobrovolně rozhodl protáhnout si pracovní pobyt v Československu na celý život, měli ho za šílence. Gene Deitch sám o sobě rád říkal, že byl v dobách komunistické diktatury „jediný svobodný Američan v Praze“. Zdálo se to naprosto nemyslitelné: on, jeden z klíčových představitelů amerického zábavního průmyslu, se usadil v zemi za železnou oponou, aniž by přitom přerušil spolupráci s největšími hollywoodskými studii. Byl to právě Deitch, kdo československým divákům představil Toma a Jerryho - rozvernou komediální dvojici, která dodnes patří k nejoblíbenějším postavičkám animovaného filmu.
Animátor
Režisér, producent a ilustrátor Eugene Merrill Deitch (známý jenom jako Gene) se narodil 8. srpna 1924 do židovské rodiny Josepha a Ruth Deitchových. Světoběžníkem byl už od dětství; první léta života strávil v Chicagu, odmaturoval v Los Angeles, kam jeho rodiče vyhnala hospodářská krize, a k umění pak naplno přičichl v samém srdci New Yorku. Poté, co mu nevyšla kariéra v armádě (po absolvování pilotního výcviku onemocněl zápalem plic a musel letectvo opustit), se živil příležitostnými brigádami jako ilustrátor časopisů nebo nahrávač ve zvukovém studiu. V roce 1955 se připojil k animačnímu studiu United Productions of America, později se stal kreativním ředitelem studia Terrytoons (pro které vytvořil postavy jako Slon Sidney nebo Tom Terrific) a ke konci 50. let už byl s to založit si vlastní společnost - studio Gene Deitch Associates, které primárně produkovalo televizní reklamy.
Ikustrátoři Eli Bauer a Gene Deitch (vpravo, před 1960)
Přes oceán Deitche zavála série (ne)šťastných náhod. Deitch marně hledal mecenáše, který by mu pomohl financovat jeho nejnovější projekt, křehkou politickou satiru s názvem Munro. Osmiminutový snímek vyprávěl příběh vzpurného čtyřletého chlapce, který je omylem povolán jako branec do armády Spojených států a marně se snaží přesvědčit dospělé, že je teprve dítě. Deitch si i přes nedostatek prostředků zoufale přál film natočit, ale jediný, kdo byl ochoten do něj vložit svoje vlastní dolary, byl muž jménem William L. Snyder - zakladatel společnosti Rembrandts Films a tehdy výhradní dovozce evropských filmů do Spojených států. Snyder měl jedinou podmínku: Munro se natočí v jeho studiu v Praze. Deitch se zarazil.
„V Praze myslím žádné animační studio nemají,“ vyjádřil nahlas svou pochybnost. Myslel totiž, že Snyder má na mysli pártisícové městečko Prague v americké Oklahomě. Když mu jeho kolega objasnil, že řeč je o hlavním městě Československa, komunistické země v samém srdci Evropy, zarazil se znovu. Není pochyb o tom, že do téhle Prahy se mu nechtělo. Snyder ale potřeboval Deitche skoro tolik, jako Deitch potřeboval Snydera, a ve svém naléhání byl vytrvalý. Gene Deitch nakonec souhlasil pod podmínkou, že z československé metropole bude moct odejít do deseti dnů od příjezdu. Tehdy ještě nevěděl, že mu bude stačit týden, aby ji už nikdy nechtěl opustit.
Se Zdeňkou v Praze
Munro spatřil světlo světa roku 1960. Jeho uvedení provázel ohromný úspěch a o rok později se Deitch mohl těšit z Oscara za nejlepší krátký animovaný film. Snyder k produkci přizval členy pražského studia Bratři v triku, jehož práci obdivoval, a sám se objevil v titulcích vedle jména jejich ředitelky, české producentky a animátorky Zdeňky Najmanové.
Deitch se do okouzlující a talentované Zdeňky zamiloval na první pohled. Měl už za sebou jedno nevydařené manželství (se svou americkou manželkou Marií měl tři syny), stačilo ale jen pár dní, aby měl jasno v tom, že jeho osudovou láskou je právě Zdeňka. Ti dva byli jako Romeo a Julie studené války: ona šéfovala filmovému studiu v komunistické Praze, on přijel přímo z hollywoodské továrny na sny. Zdánlivě nesourodému páru okolí nedávalo mnoho šancí na přežití, oni ale zariskovat chtěli. Když nadešel onen těžce vysmlouvaný den, kdy se směl vrátit zpátky do Států, Gene Deitch vycestování s díky odmítl.
Svobodný za železnou oponou
Zdeňka se stala Deitchovou celoživotní oporou. Miloval ji hluboce a vášnivě a nedal na ni dopustit. Nabízelo se, že by ji odvezl s sebou z nesvobody do Spojených států překypujících možnostmi, Zdeňka ale odmítla. Měla v Československu syna z předchozího vztahu, kterého nechtěla opustit. Deitch pochopil, že jeho přesídlení je už trvalé. Se Zdeňkou Najmanovou se oženil roku 1964.
Kromě osobního štěstí našel Deitch v Praze i tvůrčí jistoty. Pokračoval ve spolupráci se Snyderem, pro kterého režíroval nové díly populární série příběhů o Pepku Námořníkovi. Mezi lety 1961-2 režíroval 13 krátkých filmů se série Tom a Jerry, která se zrodila v roce 1940 v animačním studiu MGM (Metro-Goldwyn-Mayer). Studio MGM zaniklo roku 1957 a Snyder po Deitchovi chtěl, aby navázal na předchozích 114 dílů této veleúspěšné mediální franšízy. Do Toma a Jerryho se Deitch pustil s vervou; zalíbila se mu paralela s biblickým příběhem o Davidu a Goliášovi a poselství, podle kterého může i slabší bojovník vyhrát nad silnějším, když prokáže dost důvtipu. V kontextu studené války ho naplňovala smyslem. O to větší pak bylo jeho zklamání, když zjistil, že jeho (v pořadí druhá) série je tou divácky nejméně oblíbenou.
Stejně, jako si Deitch zamiloval Zdeňku, zalíbilo se mu i v Praze. Navázal zde lidsky i umělecky hodnotná přátelství a natočil více než 70 animovaných filmů (včetně např. první filmové adaptace Hobita, která byla až do roku 2012 považována za ztracenou). Dostalo se mu privilegia, kterému sám nerozuměl: mohl pracovat v relativní svobodě. Tvořil vše, na co se mu podařilo získat prostředky, a čile komunikovat se studii v Hollywoodu. Od roku 1969 až do svého odchodu do důchodu v roce 2008 byl dokonce vedoucím animačním režisérem pro connecticutskou organizaci Weston Woods Studios, pro kterou adaptoval dětské obrázkové knihy. Tvrdil, že je „jediným Američanem za 30 let komunistické diktatury, který může svobodně žít a pracovat v Praze“. Je pravděpodobné (on sám o tom byl přesvědčený), že ho celou dobu sledovala a odposlouchávala StB, nikdy ale nepocítil její přítomnost a nikdy nebyl předveden k výslechu. Sžívání s cizí zemí i to, jak naplno propadl jejímu kouzlu, citlivě popsal ve svých memoárech s názvem For The Love Of Prague (Z lásky k Praze).
Gene Deitch zemřel v Praze 16. dubna 2020. Bylo mu 95 let.
ZDROJE:
Associated Press: „Gene Deitch, Oscar-Winning Animator, Filmmaker, Dies at 95“ (18.4.2020). The Hollywood Reporter. Čteno 4.12.2024
Amidi, Amid: „Gene Deitch, Cartoon Modernist Who Headed UPA New York And Terrytoons, Dies At 95“ (17.4.2020). cartoonbrew.com. Čteno 4.12.2024
Genzlinger, Neil: „Gene Deitch, Prolific Animator, Is Dead at 95“ (24.4.2020). The New York Times. Čteno 4.12.2024
Deitch, Gene: „For the love of Prague: from the tragedy of communism to the comedy of capitalism!“. 6. vydání. [Praha]: Newman Investment and Trade, 2015. ISBN 978-80-260-8164-7
„Gene Deitch, the King of two worlds“ (12.3.2021). www.progetto.cz. Čteno 4.12.2024
