Článek
Během tohoto víkendu si svět připomněl významné výročí. 20. července 2024 uplynulo 55 let od završení úspěšné mise amerického kosmického programu Apollo, při níž se posádce lodi ve složení Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins podařilo nejen bezpečně přistát na povrchu Měsíce, ale také se po něm procházet, nasbírat několik kilogramů měsíčních hornin a i s nákladem se bezpečně dopravit zpátky na zem. Dodnes zná každé malé dítě slova, která vyřkl Neil Armstrong, když se jeho noha jako vůbec prvního pozemšťana dotkla měsíčního povrchu:
„Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo,“ vyrazil ze sebe pohnutě. O více než dvě desítky let později se mezi lidmi rozšířila historka, která by se dnešním pohledem mohla jevit jako jasná anekdota. Neil Armstrong měl těsně po svém slavném výroku o kroku a skoku pronést ještě něco docela jiného: tajemnou poznámku, která téměř zapadla pod rutinním hlášením souřadnic a jiných technických dat a která bez kontextu nedávala vůbec žádný smysl.
„Hodně štěstí, pane Gorsky,“ řekl prý tehdy. Pracovníci NASA se domnívali, že tato nenápadná věta byla adresována některému ze sovětských astronautů, kterým posádka lodi Apollo 11 vypálila svým měsíčním prvenstvím rybník. Znělo by to logicky, nikdo z Američanů ale sovětského astronauta toho jména neznal a když se Armstronga zeptali napřímo, odpověď zapíral. Celá věc zůstala záhadou až do tiskové konference na Floridě roku 1995, kdy ji měl objasnit sám Armstrong. Pan Gorsky prý před nedávnem zemřel, a tak nic nebrání tomu, aby nedočkavým novinářům šestadvacet let starý dotaz zodpověděl.
Zatoulaný míček a nešťastný pan Gorsky
Neil Armstrong vyrostl v městečku Wapakoneta na západě státu Ohio. Wapakoneta bylo typické maloměsto amerického severozápadu s malou radnicí, knihovnou, jedním kostelem a jednou školou. Kolem roku 1940, v době Armstrongova dětství, v něm žilo něco málo přes pět tisíc obyvatel, z nichž všichni si vzájemně viděli do talíře.
Jako každý jiný kluk si malý Neil s oblibou hrával na dvorku rodičovského domu. Jednoho dne hrál baseball se svým mladším bratrem Deanem, kterému se podařilo odpálit letící míček až na sousední zahradu, kde zastavil přímo pod okny ložnice pana a paní Gorských. Neil běžel za míčkem a když se shýbal, aby ho zvedl, pootevřeným oknem zaslechl, jak paní Gorská křičí na svého manžela:
„Orální sex? Ty chceš orální sex? Ty budeš mít orální sex, až se bude sousedovic kluk procházet po Měsíci!“
Že jste o zatoulaném míčku, panu Gorském a jeho manželských patáliích nikdy neslyšeli? Nevadí. Sám Neil Armstrong se o tom, co měl říct, když se procházel po Měsíci, dozvěděl až o dvacet let později. Historka ho pobavila, ale popřel, že by na ní bylo za mák pravdy. Slyšel ji prý poprvé od náhodného stand-up komika a o tom, jak se mohla tak rychle roznést mezi lidi, neměl zdání. Skutečně se našlo (a dodnes nachází) mnoho těch, kteří věří v její pravdivost - a to i přesto, že NASA veřejnosti zpřístupnila celý přepis konverzace posádky lodi Apollo 11, v němž se zmínka o panu Gorském nevyskytuje ani náznakem. Za pravděpodobného původce kryptického výroku a celého příběhu, který jej opřádá, je pokládán svérázný židovský komik Buddy Hackett. Původní verze anekdoty obsahovala velké množství detailů a konkrétní jména, což jí dodalo punc věrohodnosti, a vtip tak snadno pronikl mezi lidi. Roznesla ho dobová šuškanda a lidoví baviči, jako pravdivý ho dokonce převzala i některá média.
Posádka letu Apollo 11. Zleva Neil Armstrong, Michael Collins a Edwin „Buzz“ Aldrin
Stereotypní humor pro hrdiny
Na své nejzákladnější úrovni představuje vyprávění o panu Gorském poměrně chytře aplikovaný humor. Pohrává si se stereotypním zobrazením židovských manželek, které podle tradičního (nebo spíše tradovaného) popisu nebývají příliš ochotné zapojit se do rekreačního (a tím méně orálního) sexu. V různých variantách této legendy jsou k zaslechnutí různá příjmení, ta ale mají zásadně židovský původ - kromě manželů Gorských měli vedle rodiny Armstrongových bydlet také Kleinovi, Jablonski, Schultzovi, Lipingovi nebo Seligmanovi. Také neobvyklý slovosled, který fiktivní paní Gorská použila, aby potlačila choutky svého muže (do češtiny přeložená otázka „Ty chceš orální sex?“ zní v původním znění stylisticky nesprávně „Oral sex you want?“), typicky stereotypním židovským rétorickým vzorcem.
Podle některých komentátorů vznikl vtip jako snaha polidštit Armstronga tím, že se jeho jméno spojí s příběhem, který je humorný i pikantní zároveň. Armstrong byl až do konce svého života považován za kulturního hrdinu, a to hrdinu poměrně rezervovaného a nestereotypního. Američané své hrdiny potřebují mít jako podle šablony: dostatečně statické, aby neuhnuli z piedestalu, ale zároveň z masa a kostí, aby se s nimi mohli ztotožnit a aby každý malý kluk z maloměsta na severozápadě mohl věřit, že se jednou také projde po Měsíci. Armstrongovi, který chvíli po dosažení jednoho z největších úspěchů v dějinách lidstva pomyslel na sexuálně frustrovaného pana Gorského, by už lidskost nikdo upřít nemohl. Ačkoliv byla pravdivost příběhu několikrát přesvědčivě vyvrácena, zpestřila úspěch vesmírné mise Apollo a rozbila chladný, nekreativní narativ kosmických závodů.
Zatímco Neil Armstrong se snažil do konce svých dní uniknout záři reflektorů, hoax o manželích Gorských přežil v lesku až do dnešních dnů. Hláška má velký kulturní dozvuk: pod názvem Good Luck, Mr. Gorsky vznikl krátkometrážní film i hudební skupina a Američané ho dodnes laškovně odcitují, když dojde řeč na sex. Je to přející národ: v době, kdy ještě věřili, že je skutečný, panu Gorskému úspěch Apolla 11 ze srdce přáli.
ZDROJE:
Mikkelson, David: „Good Luck, Mr. Gorsky!“ (16.9.1998). snopes.com. Čteno 20.7.2024
„Dark side of the man“ (19.7.1999). The Guardian. Čteno 20.7.2024
Přepis rádiové komunikace mezi posádkou Apollo 11 a řídícím modulem: https://www.nasa.gov/history/alsj/
