Husákovy manželky. Krásná Magda svému muži utekla s hercem, komunistka Viera nepřežila pád vrtulníku

O soudruhu Husákovi se vědělo, že není bůhvíjaký romantik.

„Zapomněl jsem ti oznámit, že se zítra budeme brát,“ řekl údajně své partnerce Vieře Millerové těsně před tím, než si ji (urychleně a v utajení) vzal. Podobné komunikační strategii ženy sice obecně příliš neholdují, mladý Husák si ale i tak vždycky dokázal získat jejich přízeň. Nepostrádal osobní kouzlo, byl to výborný řečník, charismatický, inteligentní a sečtělý. To až mnohem později se proměnil v toho prospěchářského, cynického muže, v mocichtivého a bezskrupulózního „prezidenta zapomnění“, jak jej trefně nazval Milan Kundera. Oženil se celkem dvakrát: s první ženou Magdou, se kterou se seznámil v rozpuku mládí, sdílel touhu změnit svět, ta druhá, zralá a emancipovaná Viera, mu zase pomáhala jeho představy udržet. Do konce jeho dnů ho ale krutou hrou osudu, který nešetří ani mocné muže, nedoprovázela žádná z nich.

Magda Lokvencová se s Gustávem Husákem seznámila v roce 1935 v Bratislavě. Jako devatenáctiletá maturantka tehdy navštívila přednášku pro levicovou inteligenci, na které on, o tři roky starší student práv, přednášel. V té době přitom nebylo vůbec obvyklé, aby se dívka jejího věku tak čile zajímala o politiku a společenské dění. Přímá politická angažovanost byla středoškolským studentům zakázána a Magda účastí na osudné přednášce riskovala vyloučení. Přesto na ni šla a zamilovala se tehdy hned dvakrát: nejprve do komunismu a pak i do Husáka, který jí o něm dokázal tak krásně vyprávět.

Mladá Magda neměla snadný život. Narodila se roku 1916 v Pasově na Vysočině do středostavovské rodiny Juliany a Antonína Lokvencových. Matčina rodina provozovala v Pasově hostinec, otec jako armádní zaměstnanec působil na Slovensku, kde pracoval ve vojenském hřebčinci. Když Juliana Lokvencová předčasně zemřela na tuberkulózu, Magda i se dvěma mladšími sourozenci odešla za otcem. Antonín Lokvenc měl na osobnost své dcery zásadní vliv, přestože ji až do pubertálních let téměř nevychovával. Byl vášnivým milovníkem umění a vzdělaným člověkem (mimo jiné hovořil plynně šesti jazyky) a Magdě vštípil lásku k hudbě, k literatuře i divadlu. Podporoval také její ctižádostivou povahu a zařídil, aby se jí i jako dívce dostalo kvalitního všeobecného vzdělání. Když se dozvěděl o Magdině náklonnosti k začínajícímu levicovému politikovi s prázdnými kapsami a ústy plnými naivních hesel, šťastný nebyl.

Před Husákem Magda vyhledávala jen chvilkové známosti. Studium ji nebavilo a nešlo jí, raději si užívala života, flirtovala a bavila se s vědomím, že si to může dovolit. Byla energická, přirozeně inteligentní a velmi krásná. Husák byl její první vážná známost: hodně si psali, navštěvovali se, chodili do kina i na politické schůze. Magdě na Husákovi imponovala jeho angažovanost i ctižádost, Husák se zase tetelil blahem z toho, že mu půvabnou a oduševnělou Magdu spolužáci závidí. Jejich zásadně odlišné povahy jim tehdy nevadily - byli oddaní stejným ideálům a báječně si rozuměli. Magda díky svému milému nastoupila na právnickou fakultu, čímž trochu obměkčila otce, a v září roku 1938 se za svého Gustáva provdala.

Do života mladých novomanželů tvrdě zasáhla druhá světová válka. Se vznikem protektorátu Čechy a Morava se Magdina rodina musela vrátit na Vysočinu, zatímco ona zůstala v Bratislavě. V roce 1940 se jí i přes nepříznivé společenské podmínky podařilo odpromovat na právech a zanedlouho získala i doktorát. Za první Slovenské republiky tajně absolvovala tříleté studium herectví na Státní konzervatoři a přiblížila se tak svému životnímu snu: naplno se věnovat divadlu.

Na zahájení kariéry si ale musela ještě pár let počkat. Husák byl členem komunistického odboje a po vypuknutí Slovenského národního povstání roku 1944 hrozilo jemu i jeho ženě vážné nebezpečí. Magda byla v pokročilém stupni těhotenství, když ji Husák s manželkami jiných stranických funkcionářů naložil do letadla a evakuoval do Moskvy. O čtyři dny později tam porodila syna Vladimíra.

Když se Magda po válce vrátila zpátky do osvobozeného Československa, její muž byl členem Slovenské národní rady a po žebříčku moci rychle stoupal nahoru. Roku 1947 se manželům Husákovým narodil druhý syn Ján a zhruba zde se jejich do té doby pevný vztah začal hroutit. Zatímco Husák žil svou politikou, často cestoval a na Magdu téměř nemyslel, Magda v sovětském Rusku dospěla k šokujícímu uvědomění - že její životní láskou není ani její manžel, ani komunismus, ale divadlo. Mezi lety 1947-52 působila jako herečka a režisérka Nové scény v Bratislavě, kam se znovu vrátila po krátké přestávce vyplněné manželovou internací. Radili jí, aby se s manželem, kterého zaživa požírala jeho vlastní strana, rozvedla, ona ale odmítla a dále ho navštěvovala ve vězení, přestože už bylo jejich manželství téměř mrtvé. Už od začátku 50. let se s vědomím svého muže intimně scházela s kolegou hercem Ctiborem Filčíkem, který nakonec boj o její srdce vyhrál. S Husákem se Magda rozvedla roku 1960, jen o šest let později náhle zemřela na arteriosklerózu (tvrdnutí tepen). Husák jí to, že ho opustila, neodpustil až do smrti.

Zatímco manželství s Magdou Lokvencovou Husák uzavřel jako mladý muž ze srdečních pohnutek, Viera Millerová do jeho života vplula s docela jinou energií.

Narodila se roku 1923 v Bratislavě jako Viera Čáslavská. Vyrůstala jako hýčkaná dcera tehdejšího inspektora státních lesů a jako taková získala perfektní péči i vzdělání. Stejně jako v případě Husákovy první ženy, i z Viery rodinné poměry udělaly typickou představitelku levicové inteligence - oduševnělou, emancipovanou komunistku.

S Gustávem Husákem se Viera seznámila během studií práv na bratislavské univerzitě (která tehdy už nenesla Komenského jméno, ale byla přejmenována na Slovenskou univerzitu). Lidsky si rozuměli a zastávali stejné politické názory, ale Husák se už tehdy vídal s Magdou Lokvencovou, a tak své povrchní přátelství nijak nerozvíjeli. Viera byla jako studentka tichá, pečlivá a snaživá, hluboce oddaná svým povinnostem a také straně, do které vstoupila brzy po promoci. Na rozdíl od svých předchůdkyň se narodila do éry první republiky a ač se s předválečnými poměry politicky neztotožňovala, nepostrádala typicky prvorepublikový šarm. Mluvila několika jazyky, ovládala krasopis a zajímala se o umění a kulturu. Během válečných let si vypěstovala okruh levicových přátel, z nichž se po válce rekrutoval její první manžel, právník Jozef Miller. Z manželství s Millerem vzešly dvě děti - syn Vladimír a dcera Alexandra.

Viera se právům profesně nikdy nevěnovala. Místo toho svou pozornost soustředila na rozhlas a noviny a stačilo krátké působení u košického rozhlasu, aby se u veřejnosti zapsala jako kvalitní redaktorka. Brzy se stala žádanou novinářkou, jejíž hluboké sociální cítění bylo pověstné, a roku 1948 nastoupila jako redaktorka komunistických novin Pravda. Poté, co v 50. letech upadl její první manžel v nemilost, odešla do méně exponovaného magazínu Slovenka. Ústrky ji kupodivu nijak neodradily a její politické přesvědčení jen sílilo. Když se na začátku 60. let potkala v redakci Kultúrného života s čerstvě rozvedeným Gustávem Husákem, tušila, že u přátelství tentokrát nezůstane.

Husák si dobře uvědomoval, že jeho pozice na politické scéně bude stále pevnější a že bude po svém boku potřebovat někoho reprezentativního. Nenápadná, elegantní Viera bez špetky vypočítavosti vyhledávala jeho blízkost a využila každé příležitosti k tomu, aby s ním mohla promlouvat. Ukončila své manželství s odpadlíkem Millerem a v polovině 60. let už s Husákem tvořili pár. Budoucí prezident se do své nové partnerky sice nezamiloval bláznivě, jako dříve do Magdy, ale její společnost ho těšila a imponovalo mu, s jakou oddaností k němu vzhlíží. Magda naproti tomu Husáka od začátku nekriticky zbožňovala; přestala se dokonce stýkat se svými dlouholetými přáteli, které na rozdíl do „jejího Gusty“ neschvalovali sovětskou okupaci. Husákovi kolegové ze strany mu radili, aby se za loajální a vyrovnanou Vieru oženil. Husák dlouho odolával: ne z nelásky, ale následkem zkušeností, které utržil v předchozím nevydařeném manželství. Dlouhou dobu spolu žili na psí knížku, než se roku 1973 Husák odhodlal k urychlené svatbě. Když se roku 1975 stal Gustáv Husák prezidentem, po boku mu zářila jeho právoplatná manželka.

Pozice první dámy si Viera bohužel neužila dlouho. Trpěla četnými zdravotními neduhy, mezi které patřila i zvýšená lámavost kostí a silná krátkozrakost. Během ozdravného pobytu v lázních Bardejov přehlédla vyvýšený schod a upadla na bok, v důsledku čehož si zlomila ramenní kost. Přestože by tuto zlomeninu dokázali ošetřit místní lékaři, šéfchirurg bratislavské nemocnice si vyžádal její okamžitý transport do Bratislavy. Pro Vieru tehdy přiletěl vládní vrtulník, který se ale po neúspěšném pokusu o přistání za zhoršených povětrnostních podmínek zřítil ke kraji ranveje na letišti v Bratislavě. Trosky vrtulníku byly objeveny až po hodině a s nimi i nehybné tělo Viery Husákové. Za příčinu neštěstí bylo označeno selhání lidského faktoru.

O tragické, zbytečné smrti své manželky se prezident republiky dozvěděl ještě ten večer. Nevzpamatoval se z ní do konce života.

ZDROJE:

Jaborník, Ján: „Magda Husáková Lokvencová“ (2011). Divadelný ústav Bratislava (theatre.sk). Čteno 29.3.2025

Kadeřávek, Šimon: „Manželky prezidentů: Viera Husáková, svatby s „Gustou“ se dočkala až po souhlasu Brežněva“ (19.4.2021). Reflex.cz. Čteno 29.3.2025

Navara, Luděk: „Magda Husáková se rozvedla a zemřela dřív, než mohla být první dámou“ (28.6.2014). Čteno 29.3.2025

Šiška, Miroslav: „Manželce Gustáva Husáka osud nachystal dramatické zvraty“ (26.1.2015). Právo. Čteno 29.3.2025

„Zbytočný let: V troskách vrtuľníka našlo smrť päť ľudí, aj manželka prvého muža štátu“ (20.10.2017). HN Online.sk. Čteno 29.3.2025