I středověk měl své bioteroristy. „Muže ve studni“ zabili, aby otrávil okolní vody

Na konci 12. století vládl Norskému království muž jménem Sverre Sigurdsson. Byl to král tak malý, že musel vojsku velet z koňského hřbetu, aby byl vůbec vidět, ale zároveň tak velký, aby se zařadil po bok nejvýznamnějších panovníků v norské historii. O životě tohoto talentovaného vojevůdce se dodnes učí každé norské dítě, zatímco každý dospělý ví, odkud pramení vyprávění o jeho slavných činech. Severské národy mají dlouhou tradici tzv. královských ság - textů s tématikou z dávné germánské a skandinávské historie, o prvních vikingských výpravách, osidlování Islandu i válkách o nástupnictví. Sága o Sverrisovi je nejvýznamnějším dokladem o vládě krále Sverra. Je psaná svérázným, osobitým stylem v rozmezí let 1185-1207 a na rozdíl od jiných královských ság není jen chvalozpěvem na konkrétního vladaře. Obsahuje řadu cenných detailů, jména řady postav a popisy událostí, které jsou považovány za klíčové ve skandinávských dějinách.

Mezi texty Sverrisovy ságy najdeme i příběh, který lidé až donedávna považovali za zcela smyšlený. Vypráví o útrapách ochránce královského hradu, kterého dobyvatelé vhodili do útrob hradní studny.

„Vzali ho raněného, svrhli do studny a zasypali kamením,“ popisuje sága. Ptáte se, proč by jeho spolubojovníci něco takového dělali? Odpověď je mrazivě prostá: severští válečníci už v té době dobře věděli, že tělem zemřelého se dá otrávit studna i se všemi vodami v okolí. Když proto v hradu nenalezli krále Sverra, jak doufali, popadli jednoho z jeho věrných a použili jeho tělo jako zdroj skryté nákazy. Nevědomky se tak stali propagátory středověké verze bioterorismu - formy terorismu, při které se jako metoda nátlaku používají biologické zbraně.

Postava „muže ze studny“ do severské mytologie neodmyslitelně patří. První zmínky o něm se objevují v dánských středověkých textech, ve kterých vystupuje pod jménem Brøndmand, postupně se ale rozšířily po celé Skandinávii. Příběh existuje v řadě modifikací, základ ale zůstává stejný: Brøndmand je bytost s vysokým, protáhlým tělem, černou pletí a jasně rudýma očima, která žije ve studních a číhá na smrtelníky, kteří si přijdou pro vodu. Pak je buď stáhne k sobě do studny, nebo posedne zhoubnou nemocí podobnou moru, která infikuje celou vesnici a města. Po celé generace se severské děti přibližovaly ke studni se strachem, že po nich z její hloubi chmátne ruka démona a stáhne je dolů dlouhou rukou s kostnatými, inkoustově černými prsty.

Mýtus o muži ze studny odrážel obecný strach z nebezpečí, které ve středověku představovala pitná voda. Čas od času se v ní skutečně utopilo malé dítě - nikoliv však zásahem nadpřirozené bytosti, ale neopatrností dítěte a nedbalostí rodičů. Studna zároveň nebyla jen zdrojem životadárné tekutiny, ale také epicentrem infekcí, které kosily jednu vesnici za druhou. Historikové se po staletí přeli o to, nakolik je text o vojákovi, kterého jeho nepřátelé polomrtvého hodili do studny, popisem skutečné historické události, a nakolik jde o fikci odkazující k mýtické postavě studničního muže. Na rozuzlení celé záhady si museli počkat až do novověku.

V roce 1938 došlo při vykopávkách hradu Sverresborg ve středním Norsku k šokujícímu objevu. Archeologové objevili na dně hradní studny v hloubce šest a půl metru částečně zachované lidské pozůstatky, přičemž místo nálezu přesně odpovídalo poloze, kterou Sverrisova sága popisovala jako místo posledního odpočinku notoricky známého „muže ze studny“. Další vykopávky ale překazil začátek druhé světové války. Německá vojska roku 1940 vpadla do Norska, obsadila oblast středověkého Sverresborgu a studnu, z jejíhož dna dosud nebyl vytěžen vzácný náklad, používala jako žumpu. Na místo nálezu se archeologové vrátili až roku 2014. Více než 80 let vědeckého a technologického pokroku udělalo své; na podzim roku 2024 dokázali vědci na základě analýzy tkáně konečně odhalit totožnost člověka, který 800 let ležel na dně středověké studny.

Ostatky patřily muži, který zemřel ve stáří mezi třiceti a čtyřiceti lety. Na sobě neměl nic než jednu dokonale zachovalou koženou botu, skelet byl téměř celistvý - chyběla jen noha, paže a lopatka. Muž měl pocházet z Agderu, historického regionu v nejjižnější oblasti Norska, který byl sídlem Baglerovců - povstalců zodpovědných za plenění hradu Sverresborg počas norské občanské války. Muž ze studny měl mít světlou pleť, modré oči a blonďaté nebo světle hnědé vlasy a doba úmrtí se přesně shodovala s daty uvedenými ve Sverrisově sáze.

„Toto je poprvé v historii, co se na základě testů DNA podařilo objasnit identitu postavy ze Sverrisovy ságy, “ uvedl evoluční genetik Michael D. Martin v rozhovoru pro magazín The New York Times. „Jde také o nejstarší případ, kdy se podařilo získat kompletní genetickou sekvenci z ostatků konkrétní osoby zmíněné ve středověkém textu,“ dodal.

Neví se dosud přesně, jak nešťastník zemřel - jisté je pouze to, že nešlo o přirozenou smrt, protože jeho kosti nesly dosud stopy brutálního útoku. Na zadní části lebky měl čerstvou ránu způsobenou úderem do hlavy. I zde se predikce vědců shodovaly se záznamem ze Sverrisovy ságy - tělo bylo poznamenáno válečnými ranami a ve studni leželo způsobem, který odpovídal prudkému svržení přes její okraj. Těžko říct, zda se někdy podaří odhalit jeho jméno a celý příběh. Odborníci se ale už teď radují, že jsou zase o krok blíž rozuzlení jedné z nejvíce fascinujících etap skandinávských dějin, a že dokázali navrátit alespoň část identity statečnému obránci hradu Sverresborg.

ZDROJE:

Daniel, Ari: „Centuries-old remains found in a well may be man from Norse saga“ (26.10.2024). npr.org. Čteno 14.11.2024

Lidz, Franz: „That 800-Year-Old Corpse in the Well? Early Biological Warfare“ (25.10.2024). The New York Times. Čteno 14.11.2024

Manners, Gary: „800-Year-Old Norse Saga Leads to Discovery of „Well-man“ Skeleton“ (25.10.2024). Ancient Origins. Čteno 14.11.2024

Strickland, Ashley: „Scientists say skeletal remains found in castle well belong to figure from 800-year-old Saga“ (25.10.2024). CNN.com. Čteno 14.11.2024