Článek
Ján Cibuľa přišel na svět roku 1932 v slovenské obci Klenovec. Klenovec se nachází na jihu Slovenska v okrese Rimavská Sobota a do dějin vstoupil především jako místo, kde byl polapen Juraj Jánošík. V době, kdy přišel jejich druhorozený syn na svět, žili manželé Cibuľovi v té části obce, kterou bychom dnes označili za ghetto: tehdy to byla prostě „cikánská osada“. Později měli kromě Jána a jeho starší sestry Adély ještě syna Barna a dceru Žalu.
Máš být moudrý, tak buď!
Když se malý Ján narodil, jeho matka s ním v souladu s tradicí své rodiny navštívila věštkyni, aby zjistila, jaký osud novorozeného chlapečka čeká. Ta matce předpověděla, že z jejího syna se stane „baro raj“ - v romštině „velký pán“.
V dětství ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se slova věštkyně měla naplnit. Ján byl sice zdravé a bystré dítě, ale vyrůstal v době, kdy se k moci v Německu dostal Adolf Hitler, na Slovensku Jozef Tiso a nad rodnou osadou se stahovala černá mračna. Jánova matka, která si ještě pamatovala slova věštkyně, syna i v nelehké době povzbuzovala k tomu, aby se pilně učil a hodně četl. Ján Cibuľa v dospělosti často vzpomínal na to, jak jeho matka nedovolovala, aby si šel hrát s ostatními dětmi na dvůr, a plísnila ho, že by se měl místo zbytečného hraní spíše učit.
„Máš být hodně moudrý,“ říkala chlapci, „tak buď!“
Jánovi se podařilo v té době téměř nemožné: i pod otěžemi Tisa a jeho „proticigánských“ zákonů měl to štěstí, že mohl dochodit základní školu. Ještě během války se jeho otci podařilo přesvědčit ředitele, aby byl přijat na gymnáziu v Tisovci, kde potom roku 1951 úspěšně odmaturoval. K řádnému studiu ho motivovala vlastní píle a ctižádost matky, která si přála, aby její syn překročil hranice ghetta.
Matčino přání jako poslušný syn splnil. Po maturitě na gymnáziu se přihlásil ke studiu medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde promoval roku 1957 jako vůbec první Rom.
Doktor Cibuľa aktivistou
Cibuľa nikdy nepřemýšlel, že by se stal aktivistou za romská práva. Tento titul ho přitom ještě za jeho života proslavil snad více než to, že bez velkých obtíží vystudoval medicínu a stal se dobrým lékařem. Cibuľa byl jednoduše na svůj původ hrdý a kulturu svého národa miloval. Miloval také svoji rodinu, matku, která ač téměř negramotná, své děti svědomitě posílala do školy, i otce, který byl vynikajícím houslistou, přestože neuměl pojmenovat jedinou notu. Po něm zdědil lásku k hudbě a talent ke hře na housle. Všechny děti v rodině Cibuľových odmaturovaly na gymnáziu a tři z nich dokončily vysokou školu: Ján Cibuľa si za možnost, kterou svým dětem vybojovali v potu tváře, svých rodičů nesmírně vážil.
Ještě během vysokoškolských studií se Cibuľa seznámil s mužem jménem Anton Facuna. Facuna byl řečí komunistické propagandy „cigánský nacionalista“, protože tvrdil, že Romové jsou samostatnou národnostní menšinou. Přesvědčil Cibuľu, aby se přidal k debatní skupině, která se pravidelně scházela v jeho bratislavském bytě. Facuna se mnohokrát neúspěšně pokoušel o komunikaci s vládní mocí ve věci národnostních a občanských práv Romů a pro svůj boj nadchl i Cibuľu.
Ján Cibuľa během konference ve švýcarském Bernu (1970)
Ke komunistickému režimu měl Cibuľa zpočátku spíše kladný vztah. Jako dítě zažil, když v posledních dnech války prchající nacisté likvidovali Romy z jeho rodného kraje coby živé důkazy jejich válečného běsnění. V Tisovci, kde studoval na gymnáziu, přežila jediná Romka. Rodiče Cibuľovi ukryli své děti ve sklepech bílých sousedů a sami doma čekali na smrt: zachránila je v hodině dvanácté až přicházející Rudá armáda. Cibuľa na tuto svoji zkušenost nezapomněl a zprvu byl vůči režimu loajální. Jako člen romské skupiny pionýrů hrdě nesl prapor v prvomájovém průvodu, později jako medik jezdil posilovat řady východoněmeckých lékařů, když jejich kolegové začali hromadně migrovat do Západního Německa.
Doživotí v exilu
I on ale nakonec emigroval: roku 1969 odešel do Rakouska za rodinou, která utekla ze země bezprostředně po vpádu sovětských vojsk o rok dříve. V Československu zůstala pouze jeho nejmladší sestra Žela, která v té době studovala pedagogiku v Košicích. Byla tím jediným z dětí Cibuľových, které nakonec nedostudovalo: brzy po emigraci svého bratra byla z univerzity vyloučena. Na pobídku svého bratra Jána alespoň založila romské muzeum v Rimavské Sobotě.
V Rakousku se Cibuľa rychle uchytil. Kromě hudby, které se vášnivě věnoval celý svůj život, měl nadání i na jazyky: nakonec jich plynně ovládal sedm. Otevřel si vlastní lékařskou praxi a začal svoji kariéru diplomata: dovedl dál myšlenky svého přítele Facuny a stal se spoluzakladatelem Mezinárodní romské unie (IRU). Roku 1978 vstoupil do jejího čela a o rok později se dočkal připojení IRU do sekce nevládních organizací při OSN. Tato léta patřila k nejvytíženějším v jeho životě: dál udržoval lékařskou praxi, pečoval o rodinu a navazoval čilé diplomatické styky s jinými lidskoprávními organizacemi i zahraničními politiky. V roce 1979 dosáhl toho, že byli Romové Valným shromážděním OSN uznáni za autonomní národ. O dva roky později sice na funkci prezidenta IRU z osobních důvodů rezignoval, až do své smrti však patřil mezi její ikonické postavy.
Za své aktivity obdržel mnoho ocenění, mezi nimi i švýcarskou Kulturní cenu kantonu Bern (jako v historii teprve druhý nositel bez švýcarského občanství - tím prvním byl Albert Einstein) a Cenu za lidskost, kterou uděluje Vláda Slovenské republiky. Roku 2001 byl za své celoživotní úsilí ve prospěch romského národa nominován na Nobelovu cenu míru.
Ján Cibuľa zemřel ve věku 81 let, 18. srpna 2013 ve švýcarském Bernu. Jednalo se o jednu z nejvýraznějších romských osobností 20. století. Roku 2020 mu za jeho celoživotní dílo prezidentka Zuzana Čaputová udělila Řád Ľudovíta Štúra I. třídy (in memoriam), nejvyšší slovenské státní vyznamenání.
Romská vlajka, přijatá roku 1971 na Mezinárodním sjezdu Romů v Londýně
ZDROJE:
HUBSCHMANNOVÁ, Milena: „MUDr. Ján Cibuľa.“ Romano Džaniben, Časopis romských studií. Číslo 3/98. Čteno 18.11.2023
LUŽICA, René: „Diplomat, první romský lékař i kandidát na Nobelovu cenu. Před deseti lety zemřel Ján Cibuľa“. 20. listopadu 2023, Romea. Čteno 19.11.2023
„Zomrela jedna z najvýznamnejších rómskych osobností MUDr. Ján Cibuľa“. Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky. www.minv.sk (online). Čteno 18.11.2023
