Joaquin Phoenix: představitel „Jokera“ je úzkostný antihrdina. Nesnáší celebrity i svou sošku Oscara

Joaquin Phoenix patří k nejperspektivnějším osobnostem současné hollywoodské scény. Je výkonný, zajímavý a dokáže přesvědčivě ztvárnit i velmi náročné charaktery. Když se však pozorně zaposloucháte do kteréhokoliv rozhovoru s ním, neunikne vám, že Phoenix je přesným opakem hollywoodského ideálu. Je rezervovaný, plachý, málokdy přívětivý. Na těžká témata z osobního života odpovídá chladně, ale nevyhýbá se jim - jako by traumatické dětství nebo tragická smrt bratra byly přesně těmi věcmi, o kterých touží mluvit teď a tady. Police se mu prohýbají pod soškami všech barev a velikostí (Oscar, Grammy, Zlatý Glób), on přitom kulturou, která ho ověnčuje vavříny, z celého srdce pohrdá. Když ocenění přebírá, dělá to zdráhavě, jako by nevěděl, co si s ním má počít, a když děkuje, řekli byste, že vůbec nepatří jemu.

Joaquin Phoenix se zkrátka nijak netají tím, že nesnáší být celebritou. A přesto (nebo právě proto) zažívá fenomenální úspěch.

Joaquin Phoenix se narodil jako Joaquin Rafael Bottom 28. října 1974. Jeho otec Lee byl zahradník, matka Arlen „Heart“ Bottom pracovala pro americkou komerční televizi NBC. Seznámili se, když Arlen stopovala na dálnici v Kalifornii, do roka po seznámení se vzali a během prvních deseti let manželství přivítali na světě pět společných potomků. Joaquin se narodil jako třetí dítě v řadě do velmi zvláštních poměrů: rodiče se krátce po narození druhého syna přidali k novému náboženskému kultu Děti Boží (dnes známému po názvem The Family Internation) a cestovali po Karibiku a Jižní Americe jako misionáři. To je také důvod, proč přišel Joaquin na svět na ostrově Portoriko v Karibském moři.

Phoenixovi rodiče vyznávali alternativní přístup k životu i k výchově svých dětí. Znechuceni americkou politikou opustili Kalifornii, nezajímali se o materiální statky a několik let žili jako kočovníci. Když vstoupili k Dětem Božím, zavázali se dodržovat slib extrémní chudoby, který je i jejich děti odřízl od veškerých požitků moderního světa. V roce 1977, když byly Joaquinovi tři roky, ale došlo k zásadnímu obratu: vůdce sekty rozeslal jejím členům dopis, ve kterém naléhal na to, aby získávali nové následovníky tím, že budou navazovat sexuální vztahy s co největším počtem lidí. Bottomovým v tu chvíli spadly růžové brýle - chvatně kult opustili a změnili si příjmení na Phoenix po mýtickém ptákovi, který po vlastní smrti znovu povstává z popela.

Joaquin si až mnohem později uvědomil, do jak nebezpečné hry se jeho rodiče tehdy pustili. Děti Boží byla nebezpečná sekta, jejíž vůdce byl hledaný Interpolem. Jako dítě v jejich řadách zažil ústrky, strádání a podle některých svých výpovědí i sexuální zneužívání. V roce 1979 se celá rodina přestěhovala do Los Angeles, kde matka využila svých kontaktů, aby zajistila, že všechny její děti dostanou svou šanci zazářit před kamerami. Joaquin v debutoval v roce 1982 po boku svého bratra Rivera v seriálu Seven Brides for Seven Brothers. O své první herecké zkušenosti později řekl:

„Byla to okamžitá radost. Bylo to to nejlepší na světě. Byl to pocit, které jiné děti zažívají, když poprvé střelí gól, ale pro mě - to bylo tohle. Věděl jsem, že to miluju. To je ten pocit, za kterým se od té doby honím.“

Po hvězdném debutu se Phoenix objevoval v menších rolích po boku svého staršího bratra Rivera. Jak Riverova sláva stoupala, zájem o jeho vlastní osobu spíše stagnoval. Mrzelo ho, že ho agenti místo herce s potenciálem považují jen za „druhého nejlepšího Phoenixe“, a jeho frustrace dosáhla takového bodu, že si dal mezi lety 1989-94 od herectví pauzu s přesvědčením, že se k němu už nevrátí. Tím, kdo ho nakonec přiměl dát herecké kariéře ještě jednu šanci, byl právě jeho starší bratr River. Při jednom z mnoha promlouvání do duše vyřkl prorocká slova, která si bude Joaquin pamatovat do konce života: „Brácho, ty budeš úspěšnější herec než já.“ Staršího bratra, kterého považoval za svůj vzor, si nakonec nedovolil neposlechnout.

31. října 1993 se River Phoenix v hollywoodském nočním klubu The Viper Room předávkoval drogami a zemřel. Devatenáctiletý Joaquin tehdy bratra do klubu doprovázel: byl to on, kdo ho umírajícího držel v náručí, a byl to taky on, kdo vytočil tísňovou linku 911 (záznam tohoto telefonátu byl po Riverově smrti opakovaně vysílán v televizních i rozhlasových pořadech). Rodina se po tragédii stáhla na Kostariku, aby se vyhnula mediálnímu šílenství, a Joaquin si daroval rok nerušeného truchlení.

Do poloviny 90. let Joaquina znali především jako mladšího bratra Rivera. Hrál jen v nevýrazných, doprovodných rolích, které si nikdo nepamatoval. Po roce, kdy oplakával bratra, se vrátil - v hluboké depresi a silnější, než kdy dřív. Hluboká osobní tragédie ho povzbudila k tomu, aby v herectví pokračoval, a probudila v něm skutečný zápal. Na přelomu tisíciletí už Hollywood věděl, že nejen River, ale i Joaquin má opravdový talent. Vybíral si role, které nejlépe korespondovaly s jeho povahou i jeho rozpoložením; temné antihrdiny a archetypy zlých hochů, které u diváků vzbuzují úzkost - a zdá se, že úzkost je zároveň to, co ho dodnes žene kupředu. Za roli zlotřilého Commoda ve velkofilmu Gladiátor z roku 2000 získal svou první oscarovou nominaci, po nich přišly další dvě neproměněné nominace (tentokrát za hlavní role ve filmech Walk The Line a Mistr) a roku 2020 si odnášel zlatou sošku za brilantní výkon ve filmu Joker. On sám se ale ke konceptu filmových cen staví odmítavě - svoje vlastní ocenění nesnáší, protože oceňování herectví považuje za amorální z principu.

O smrti Joaquinova bratra Rivera média referovala jako o příkladu vzestupu a pádu zlaté hollywoodské mládeže. Možná i proto Joaquin tzv. „kulturou celebrit“, která v jeho očích posedla Hollywood, z celého srdce pohrdá a distancuje se od ní tím nejvýmluvnějším způsobem - mlčením. Je introvert se sklonem k depresím, jehož celou bytost před 31 lety kontaminoval žal. Nemá rád lidi a novináře obzvlášť (i v tom se na něm podepsaly události po Riverově smrti), ale když už na to přijde, o svých traumatech hovoří, jako by se nechumelilo - nedává je na odiv, ale staví se k nim čelem. Čas od času se zhroutí v návalu úzkosti nebo podlehne svodům alkoholu - a sám se přihlásí na odvykací kůru, aby z ní vyšel silnější a schopnější, než byl předtím. Bývá označován za nejúzkostnějšího muže Hollywoodu, kolegové ho ale zároveň znají jako dobrého, čestného muže s laskavou povahou, který pod tvrdou slupkou skrývá citlivou duši. Už od dětství je vegan a celoživotně vystupuje v roli aktivního obhájce práv zvířat, což považuje za své skutečné zaměstnání. Rád sleduje dokumentární filmy a má černý pás v karate, i když do fyzických konfrontací se pouští jen na plátně.

Dnes žije Joaquin Phoenix v rezidenční čtvrti Hollywood Hills a s manželkou, herečkou Rooney Mara, vychovává dvě děti. V minulém týdnu byl do kin uveden jeho nejnovější film - pokračování úspěšného Jokera s názvem Joker: Folie á Deux.

ZDROJE:

Easton Ellis, Bret: „The Weird Brilliance of Joaquin Phoenix“ (6.9.2017). New York Times. Čteno 19.1.2025

Koehler, Sezin; Paris, Sarah: „The Untold Truth Of Joaquin Phoenix“ (4.5.2023). Looper.com. Čteno 19.1.2025

McGurk, Stuart: „How Joaquin Phoenix became cinema's great anxiety artist“ (9.4.2020). CQ Magazine. Čteno 19.1.2025

Recenello, Anthony: „How Depression Drives Joaquin Phoenix“. Recenello.com. Čteno 19.1.2025