Kam zmizela Rosemary? Kennedyho problémové sestře objednali lobotomii, zmrzačila ji do konce života

Tragický příběh Rosemary Kennedy, první dcery vlivného investora a politika Josepha P.Kennedyho a sestry pozdějšího amerického prezidenta, začal ještě před jejím narozením. Když na její matku přišly porodní bolesti, ve Spojených státech zrovna řádila španělská chřipka a ani zvučné jméno nepomohlo Kennedyovým k tomu, aby některý ze zaneprázdněných lékařů opustil pacienta a přispěchal k překotnému porodu. Porodní asistentka tehdy nařídila, aby rodička držela nohy pevně u sebe a porod tak oddálila až do příchodu lékaře. Nešetrný postup způsobil, že hlavička dítěte zůstala zaseknutá v porodních cestách po celé dvě hodiny a dítě trpělo vinou stlačeného pupečníku nedostatkem kyslíku. Tato fatální chyba připravila malé Rosemary osud, který z ní právem činí nejnešťastnější členku klanu Kennedyových.

Rose Marie „Rosemary“ Kennedy se narodila roku 1918 jako třetí dítě a první dcera Josepha P. Kennedyho st. a jeho ženy Rose Fitzgerald. Kennedyové už v té době nebyli jen tak obyčejná rodina. Z potomků chudých irských imigrantů, kteří do Spojených států uprchli před Velkým hladomorem, vzešly generace úspěšných podnikatelů, politiků, právníků a kulturních ikon. Zakladatelem klanu byl Patrick Joseph Kennedy, první z rodiny, který se narodil v Americe. Vypracoval se od píky: ve čtrnácti opustil školu, aby mohl pracovat a postarat se o ovdovělou matku a starší sestry, ze skromných výdělků si odkládal a odstartoval podnikání. Dařilo se mu dobře: než mu bylo třicet, koupil firmu na dovoz whiskey a stal se jednou z vedoucích postav demokratické strany. Než zemřel, stačil žezlo i s tučným balíkem peněz a akcií předat nejstaršímu synovi Josephovi.

Rosemary se narodila do zlaté kolébky. Obklopoval ji luxus, stabilita a zázemí, které společně vybudovali její děd a otec. Její narození provázela radost i rozpaky; pro matku bylo děvčátko vytouženou dcerkou po dvou synech, zatímco pragmatický otec trnul, jak se zpackaný porod podepíše na zdraví jeho dědičky. Odpověď na otcovy obavy na sebe nenechala dlouho čekat:

„Oproti svým bratrům později lezla, později chodila i mluvila. Ve školním věku měla potíže s učením,“ stojí v jejím medailonku na webových stránkách prezidentské knihovny JFK. Ještě ve dvou letech neuměla holčička pořádně sedět a chodila jen s obtížemi. Rodiče vytušili, že je s dcerou něco v nepořádku, a dělali všechno proto, aby tuto nepříjemnou skutečnost utajili před světem. Rose Kennedy se nikdy nesvěřila přátelům, že by s její dcerou bylo cokoliv v nepořádku, a předstírala, že se vyvíjí typicky. O tom, že Rosemary ve vývoji zaostává, věděla jen nejbližší rodina, i jim ale manželé Kennedyovi pravdu filtrovali přes husté síto lží. Je téměř jisté, že informace o jejím skutečném stavu různě upravovali tak, aby výsledkem bylo buď, že je dcera zdravá, nebo že trpí mentální retardací. Pravděpodobnější je, že Rosemary už v dětství vykazovala známky duševní choroby, tu ale J.P. Kennedy ve své rodině strpět odmítal.

Až do svých dvaadvaceti let žila Rosemary po všech směrech pohodlný život, jaký v té době náležel mladé dámě jejího postavení. Doprovázela rodiče do opery, účastnila se čajových dýchánků a plesů, po otcově boku navštívila Bílý dům i papeže Pia XII. v Římě. Získala klášterní vzdělání, kdy ji osobně vyučovaly dvě řeholnice a jedna speciální pedagožka (za toto úsilí se Kennedyovi odměnili klášteru příspěvkem na nový tenisový kurt). Rodiče tvrdili tisku, že Rosemary pilně studuje, aby se stala učitelkou, nebylo na tom ale zrnko pravdy: projev, ve kterém Rosemary vyjadřuje touhu následovat odkaz slavné Marie Montessori, jí připravil otcův asistent a otec sám ji donutil ho přepsat.

Když Rosemary roku 1938 představili jako debutantku králi Jiřímu VI., její matka slzela štěstím. Po návratu z Velké Británie o dva roky později ale došlo v jejím chování k náhlému propadu, který její rodiče nakonec přinutil sáhnout k tehdy modernímu řešení vážných psychických neduhů - lobotomii.

Dvaadvacetiletá Rosemary se začala chovat nevyzpytatelně. Byla „stále podrážděnější a obtížnější“, jak později sdělila její sestra Eunice. Propadala záchvatům vzteku, trpěla na výkyvy nálad a svalové křeče. Pro nepřístojné chování ji po pár týdnech vyloučili z letního tábora pro mladé dívky a v internátní škole pobyla jen o několik málo měsíců déle. Začala utíkat z kláštera, do kterého ji rodina narychlo uklidila, a řeholnice se rodičům svěřovaly s obavami, že by dívka mohla vyhledávat sexuální známosti. V rodičovském domě čelila frustraci z neúspěchu - sourozenci byli rodiči podporováni v soutěživosti a Rosemary věděla, že se jim schopnostmi nemůže rovnat.

Matku i otce její chování znepokojovalo. Politická kariéra J.P. Kennedyho se blížila svému vrcholu a on byl pevně rozhodnut potlačit všechno, co by ji mohlo ohrozit. Obával se, že Rosemary uvrhne rodinu do hanby a ohrozí politickou kariéru jeho i jeho synů. Z představy, že by dcera mohla otěhotnět nebo se nakazit pohlavní chorobu, se mu dělalo mdlo. Nepřidávalo mu, že se chovala necudně, vyhledávala společnost cizích mužů a okatě s nimi flirtovala. Věděl, že tomu musí učinit přítrž, než Rosemary smete ze stolu všechno, co tak pracně budoval.

Roku 1941 lékaři informovali rodinu o možnosti provést třiadvacetileté Rosemary lobotomii. Jde o nevratný chirurgický zákrok, během kterého se v lebce vyvrtá malý otvor, skrz který lékař přeruší většinu spojení mezi čelním lalokem a dalšími částmi mozku. Tehdy nová metoda měla uklidnit dívčinu rozbouřenou povahu, zmírnit její výbuchy hněvu i vyzývavé chování. Aniž by se poradil s manželkou, J.P. Kennedy dceru na lobotomii objednal.

Operace proběhla v listopadu 1941. Už v jejím průběhu bylo jasné, že se nezdařila. Obvyklým postupem u lobotomie bylo, že pacient zůstal při vědomí a byl pouze utlumen sedativy, aby mohl během zákroku komunikovat s lékaři. Rosemary měla za úkol zazpívat hymnu nebo odříkat otčenáš a lékaři podle jejích projevů vyhodnotili, jak hluboko mohou ještě řezat. V jednu chvíli přestala odpovídat - v ten moment si operatér s hrůzou uvědomil, že pacientka ztratila vědomí.

Drastický zákrok, navíc bez řádně podložené indikace, měl fatální následky. Rosemary přestala vládnout jednou rukou, nemohla chodit a ztratila schopnost souvislé řeči. Její intelekt se propadl na úroveň dvouletého dítěte, stala se inkontinentní a její stav vyžadoval nepřetržitou péči. Ihned po zákroku byla převezena na lůžkové oddělení na psychiatrické klinice hodinu a půl cesty od New Yorku, následně pak péči o ni převzala škola Sv. Coletta ve Wisconsinu, kde žila téměř do konce života.

Manželé Kennedyovi zabezpečili dceři veškerý možný materiální komfort. Umístili ji do privilegovaného zařízení, opatřili osobní pečovatelky, dali k užívání auto i psa. Nenavštívili ji tam ale ani jednou, přičemž o místě jejího pobytu ani o lobotomii samotné neřekli ani svým ostatním dětem. Po dvacet následujících let se tvářili, že Rosemary neexistuje - až když její starší bratr John kandidoval do senátu, vydali prohlášení, že se žena zdržuje veřejných vystoupení kvůli své samotářské povaze. Kam se poděla jeho dcera, prozradil J.P. Kennedy až na smrtelné posteli. Pravý důvod jejího těžkého stavu si ale nechal pro sebe.

Co se skutečně stalo s Rosemary Kennedy odhalili novináři až v 90. letech. Dnešní odborníci se většinou shodují, že mentálním postižením netrpěla. Pravděpodobně ji sužovala neléčená psychická nemoc, možná autismus nebo porucha osobnosti, ke které přispělo nedostatečné zásobení mozku kyslíkem během porodu. Zemřela 7. ledna 2005 ve věku 86 let. Je pohřbena v rodinné hrobce po boku svých rodičů.

ZDROJE:

Bridger-Linning: „Tragic true story of Rosemary Kennedy, the political dynasty’s ‚lost‘ sister, as her life inspires an opera“ (16.1.2023). Tatler. Čteno 27.7.2024

McNeil, Liz: "The Untold Story of JFK's Sister, Rosemary Kennedy, and Her Disastrous Lobotomy"(21.11.2022). The People. Čteno 27.7.2024

Serena, Katie: „The Forgotten Story Of Rosemary Kennedy, Who Was Lobotomized So That JFK Could Succeed“ (2.3.2022). alltbatinteresting.com. Čteno 27.7.2024