Hlavní obsah
Lidé a společnost

Katherine a Nerissa Bowes-Lyon: sestřenice Alžběty II. pohřbila jejich rodina zaživa

Foto: RHawort/Wikimedia Commons/Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0

Královská nemocnice Earlswood, kde Katherine a Nerissa Bowes-Lyon strávily pět desítek let

„Co moje rodina provedla, je neodpustitelné,“ zoufá si princezna Margaret, sestra vládnoucí královny Alžběty II. Právě se dozvěděla, že její rodina zatajila před veřejností existenci dvou svých členek: obě totiž trpěly mentálním postižením.

Článek

Tato scéna z britského výpravného seriálu The Crown (Koruna) je sice fikcí scénáristů, ale vychází z pravdivého historického základu. Katherine a Nerissa byly dcerami hraběte Johna Herberta Bowes-Lyon a jeho ženy Fenelly. Sestra Johna Herberta, Elizabeth Bowes-Lyon, vstoupila do dějin jako manželka britského krále Jiřího VI., matka královny Alžběty II. a babička současného krále Karla III. John a Fenella tedy patřili k blízkým příbuzným vládnoucího panovnického rodu; protože s královnou Alžbětou sdílely jejich děti jeden pár prarodičů, jednalo se o jejich vlastní sestřenice.

Starší ze sester, Nerissa, se narodila roku 1919 jako třetí živě narozené (a druhé přeživší kojenecký věk) dítě v rodině. Její mladší sestra Katherine přišla na svět roku 1926 jako páté a poslední dítě svých rodičů. Již v raném věku bylo zřejmé, že obě dívky se nevyvíjejí tak, jak bylo normální pro děti jejich věku; nikdy se nenaučily pořádně mluvit a jejich mentální potenciál nikdy nepřesáhl úroveň tříletého dítěte. Řečí své doby byly obě sestry "imbecilní"; dnešní optikou trpěly blíže nespecifikovanou genetickou vadou, která se u obou z nich projevila těžkým mentálním postižením. Někteří dnešní odborníci se domnívají, že vada, která se v rodině předávala, měla různé projevy u dívek a u chlapců: zatímco dívky trpěly mentálním deficitem, chlapci umírali ještě v prenatálním období.

Narodily se na zámku, život strávily v ústavu

Obě dívky prožily dětství a část mladí spolu se svými sourozenci v domě svých rodičů na skotském panství Glamis. Roku 1940 ale zemřel otec John Herbert a matka Fenella zůstala sama na tři ze svých přeživších dětí (druhorozená dcera Anne se roku 1938 vdala a odešla z domu). Fenella sama byla popisována jako výstřední žena s chatrným duševním zdravím a na zaopatření dětí ani se všemi svými zdroji nestačila. Roku 1941 je za vydatné podpory rodiny nechala umístit do Královské nemocnice v Earlswoodu v anglickém hrabství Surrey, který od svého založení roku 1847 sloužil jako útulek pro lidi s mentálním postižením.

Earlswood sice nebyl vysloveně žalářem, ale nejednalo se ani o žádný privilegovaný ústav. V době, kdy do něj Nerissa a Katherine přišly, byl výrazně podfinancovaný: pro nedostatek prostředků byl problém udržovat v něm předepsaný hygienický standard a trpěl personální nouzí. Kapacita domova byla několikrát překročena a na čtyřicet pacientů připadaly pouze dvě ošetřovatelky.

Ledy se pohnuly až roku 1987, kdy na veřejnost pronikla informace, že předchozího roku zemřela v domově Earlswood žena jménem Nerissa Bowes-Lyon. Vyšlo najevo, že jde o jednu z pěti dcer strýce samotné královny a případ okamžitě zaujal dobový tisk. Kontroverzi budila zejména nejasnost v datech: podle oficiálního zápisu v Burke's Peerage, každoročně editované kronice britských šlechtických rodů, totiž měly sestry zemřít již v roce 1940 a 1961. Editoři kroniky informace o úmrtích nijak nezpochybňovaly - nebylo totiž zvykem ověřovat tvrzení aristokracie.

Čím více se novináři do případu vkládali, tím více znepokojivých informací vyplouvalo na povrch a dohromady vytvářelo velmi nelichotivý obraz o zvyklostech v britské královské rodině. Zatímco Elizabeth Bowes-Lyon, královna matka a teta Nerissy a Katherine, pěstovala dobročinnost a finančně podporovala mnoho ústavů, za celou dobu svého pobytu v Earlswoodu nedostaly Katherine s Nerissou od svých příbuzných na přilepšenou ani penny; královská rodina hradila trvalým příkazem pouze nezbytné výdaje spojené s jejich pobytem. Přestože obě sestry věděly, z jaké rodiny pocházejí, a denně se po svých sestřenicích ptaly, zůstaly odkázány pouze na jednosměrný kontakt skrz fotografie v novinách nebo televizní přenosy. Od příbuzných nikdy nedostaly ani jediný dárek k narozeninám, potravinový balíček ani obyčejnou pohlednici. Ty je přesto chovaly ve veliké úctě: kdykoliv spatřily svoje královské sestřenice v televizi, povstaly a horlivě salutovaly.

Podle některých výpovědí měla své dcery až do své smrti v roce 1966 navštěvovat alespoň jejich matka Fenella: nejspíš jde ale jen o fámu, která měla zmírnit negativní obraz královské rodiny. Když v roce 1986 Nerissa zemřela, na její pohřeb nedorazil kromě pár zaměstnanců ústavu vůbec nikdo. Byla pohřbena do chudého hrobu na zapadlém hřbitově, bez náhrobní desky a kamene. Hrob byl označen plastovým křížem s číslem a prostým: „Bowes-Lyon“. Až mediální humbuk přinutil tři z vnoučat Fenelly a Johna Herberta, aby Nerisse vystavili řádný náhrobní kámen. Dnes už opět zachází špínou a zapoměním.

Když nezájem vystřídal mlčení

Přestože 80. léta minulého století ještě nebyla ve vztahu k lidem s postižením výkvětem civilizovanosti, nebyl už to ani středověk a případ dvou zapomenutých a do ústraní chladnokrevně odklizených sester vzbudil u veřejnosti bouři nevole. Pro královskou rodinu, která se tou dobou snažila vybudovat image pokrokové, lidem přístupné monarchie, to znamenalo citelný zásah. Není jisté, že by skutečný osud svých sestřenic byl znám Alžbětě II.; je pravděpodobné, že ji zpráva o jejich utajené existenci zasáhla stejně jako veřejnost. Otec obou žen, Alžbětin strýc John Herbert, zemřel, když byla ještě malým dítětem, a byla by velká náhoda, kdyby při množství svých příbuzných odhalila dvě falešná úmrtí. Jakmile se první ověřené zprávy o Katherine dosud žijící v Earlswoodu donesly královně matce, poslala do Earlswoodu balíček, který obsahoval sladkosti a hračky. Nikdy ale svou neteř nenavštívila a nikdy se nepokusila o korekci falešného záznamu o její údajné smrti.

Dodnes není jisté, který z členů rodiny Bowes-Lyon se přímo zasadil o to, aby Katherine a Nerissa pro zbytek světa neexistovaly. Lady Elizabeth Anson, vnučka Fenelly Bowes-Lyon, sdělila médiím, že o zmatek se zasadila právě její babička: byla to prý roztržitá, „vágní“ žena, kterou pravost dat nijak netrápila. Dotazníku, který jí poslali editoři kroniky, prý ani nerozuměla. Toto tvrzení však bylo odborníky vyvráceno jako silně nepravděpodobné a veřejnost nijak neuchlácholilo. Lidé byli šokováni strohým a chladným přístupem rodiny poté, co bylo potvrzeno, že žena v Earlswoodu je skutečně sestřenicí královny. Buckinghamský palác vydal stručné prohlášení, ve kterém se vzdával práva zasahovat do záležitosti, která měla být interní věcí rodiny Bowes-Lyon.

Odhalení dispozice ke vzniku genetické vady mezi příbuznými královské rodiny přineslo kromě veřejného zájmu také vlnu strachu o královnu a její potomky: jsou snad oni, jejich děti a s nimi i budoucnost monarchie v ohrožení? Odpověď přišla záhy. Netrvalo totiž dlouho a ukázalo se, že Katherine a Nerissa nebyly jedinými členkami své rodiny, které byly odklizeny do Earlswoodu: tři jejich další sestřenice, Idonea, Rosemary a Etheldreda, trpěly stejným typem postižení. Šok vystřídala úleva: tyto tři ženy potvrdily, že genetická vada pochází a zůstává v rodové linii Bowes-Lyon skrz přivdanou tetu Fenellu, která není pokrevně spřízněna s vládnoucí větví rodu, s královnou ani jejími dětmi.

Nebylo by fér obviňovat tehdejší královnu a její rodinu z nečinnosti a nezájmu, pokud o existenci Katherine a Nerissy neměla ani ponětí. Když ale vyšla na světlo světa pravda o obou sestrách, byla oznámena nedávná smrt Nerissy a potvrzeno, že Katherine stále žije, na dlouhých deset dalších let se kromě pár balíčků s dárky nezměnilo vůbec nic. I ti největší příznivci královské rodiny museli přiznat, že oficiální postoj k situaci je přinejmenším netaktický. Roku 1997 mělo dojít k definitivnímu uzavření ústavu v Earlswoodu a úřady postupně oslovovaly rodinné příslušníky pacientů ve snaze zajistit jim náhradní bydlení. Když oslovily i královskou rodinu, nikdo z nich se ve věci nijak neangažoval. Královská rodina nenabídla Katherine důstojné bydlení, nepodílela se na financování jejích potřeb a nikdy veřejně nezmínila její existenci. Byla rozhodnutím úřadů umístěna do jiného ústavu a ani tam ji její rodina nikdy nenavštívila. Další dvě dekády mlčení a nezájmu ukončila až smrt Katherine roku 2014. Bylo jí 87 let.

ZDROJE:

HASTINGS, Chris; BAMBER, David; BERRY, Jessica (13. 8. 2000). „Queen's cousin in ‚sub-standard‘ care home“. The Daily Telegraph. Citováno 4.9.2023

GOLDSBROUGH, Susannah (12. 1.2020)."Neglected, hidden away, registered dead: the tragic true story of the Queen's disabled cousins". The Daily Telegraph. Citováno 4.9.2023

YOUNG, Sarah (13.1. 2020). „Who were the Queen's ‚hidden cousins‘, Nerissa and Katherine Bowes-Lyon?“. The Independent. Citováno 4.9.2023

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz