Kde se vzal „neslušný prst“? Vztyčený prsteníček je kulturní dědictví i právo od Boha

To gesto jsem v životě použila celkem třikrát. Jednou jsem ho zopakovala po tátovi, který mi za něj následně střihl pohlavek. Podruhé jsem jím chtěla rafinovaně setřít spolužáka a sklidila jen posměch, protože i neverbální urážka se musí správně prožít, abyste nebyli jen k smíchu. Potřetí jsem jím lehkomyslně ohodnotila kolegu, když jsem si doma stěžovala na jeho pracovní nekázeň. Vidělo mě u toho nedopatřením mé vlastní dítě a pokusilo se mě napodobit na návštěvě dědečka, mého táty, čímž se kruh dokonale uzavřel.

Zdvižený prostředníček představuje způsob, jak někomu beze slov sdělit, že o něm nesmýšlíme zrovna v dobrém. Jde o spontánní, všeobecně srozumitelné vulgární gesto, které je dobře čitelné napříč celým moderním světem. Dnes ho vnímáme jako nevhodný, neuctivý a až buranský projev především mladší generace, nebylo tomu tak ale vždy. Ve skutečnosti jsme toto nepatrné, ale o to mocnější gesto převzali jako dědictví po předcích. Jeho historie sahá tisíce let zpátky až do starého Říma, kde se jím vzájemně uráželi členové bohatých patricijských vrstev. A byla to urážka, která uměla tnout přímo do živého.

Antický svět neznal koncept sexuální orientace, jak o ní dnes přemýšlíme my. Staří Římané nerozlišovali mezi romantickou náklonností a sexuálním chováním a stejně, jako láska nebyla předpokladem sňatku, ani fyzická náklonnost nešla vždy ruku v ruce se sexem. Sexuální aktivity měly kromě reprodukční funkce i funkci společenskou, sloužily jako symbol konkrétního společenského statusu i jako prostředek, jak si upevnit pozici na žebříčku moci.

V Římě nezáleželo ani tak na tom, kdo s kým spí, ale spíše na tom, jak jejich sex vypadá (alespoň pokud jde o muže). Dokonce ani homoerotický poměr nebyl problém, záleželo jen na tom, v jaké je jeho účastník pozici. Ten, kdo byl při sexuálním styku v pozici pasivního příjemce (žena, vykastrovaný mladík - eunuch, ale i submisivní muž při heterosexuálním styku), byl považován za toho slabšího a ve společenském kontextu neplnoprávného, zatímco aktivně penetrující byl silnější, mocnější, plnoprávný občan. Ten první se za své sexuální chování musel stydět, druhého za něj plácali po rameni.

Právě z podoby sexuálních styků a jasně polarizovaného vnímání toho, jaké chování je společensky „silné“ a jaké „slabé“, vzniklo gesto zdviženého prostředníku. V latině se mu říkalo „digitus impudicus“ - doslova „neslušný prst“. Nejde o nic víc, než o prostou falickou symboliku - vztyčený prostředníček představuje penis, ostatní stažené prsty varlata. Pokud římský muž ukázal svému protivníkovi v závěru slovní potyčky vztyčený prostředník, neříkal mu tím ale, že je penis. Jeho vzkaz byl mnohem osobnější: já jsem chlap, ty ne, já jsem silný, ty slabý, já tě takhle (alespoň pomyslně) souložím a tím nad tebou získávám převahu. Něco takového znamenalo pro Římana velkou potupu. Anglicky hovořící mluvčí dnes toto neslušné gesto často doprovodí všeříkajícím „fuck you“, což opět odkazuje k původnímu římskému významu. České lidové označení zdviženého prostředníku, tzv. „fakáč“, vychází právě z tohoto anglického slovesa.

Neví se jistě, jak přesně vztyčený prostředníček přečkal středověk. Téměř jistě se používal pouze skrytě a pravděpodobně jen nižšími vrstvami obyvatelstva. Každopádně přežil až do 19. století, kdy ho italští imigranti zavlekli do Spojených států. Z roku 1886 pochází první dochovaná fotografie tohoto obhroublého gesta.

Nikoho asi nepřekvapí, že vztyčení prostředníčku směrem k protivníkovi dokáže rozepři spíše vyeskalovat, než ji vyřešit. Ani to není v historii nic nového: z antického Řecka se dochovalo vyprávění o potyčce cynického filosofa Diogena (ano, toho, který žil v sudu), který vytáhl vztyčený prostředník na řečníka Démosthena. Některé zdroje tvrdí, že Diogenes byl tím, kdo „vynalezl“ použití prostředního prstu jako nadávky: už jeho premiéra přitom vyvolala skandál, který málem skončil i soudním sporem. My v novověku jsme na podobné projevy hákliví a pokud jde o naši dobrou reputaci a čest, bráníme se houževnatěji než Démosthenes. V roce 2023 řešil soud v kanadském Montrealu bizarní sousedský spor. Dva staří přátelé z jedné ulice se pohádali a  kromě slovních nadávek došlo i na ono obscénní gesto. Poškozeného starce to popudilo natolik, že se rozhodl obrátit na soud. Ten jeho nárok o náhradu škody neuznal:

„Není to sice zdvořilé gesto, ale žijeme ve svobodné zemi. Jeho použití je právem daným člověku od Boha a je chráněno kanadskou ústavou, “ zaznělo v rozhodnutí. Už pár let před Kanaďany rozhodl rakouský soud o tom, že veřejnost smí své politické představitele častovat zdviženým prostředníčkem a to včetně anglického výrazu „fuck“.

Vztyčený prostředník si překvapivě najde i politické využití. Během incidentu z roku 1967 známém jako „US Pueblo“, kdy byla Severní Koreou zajata stejnojmenná americká loď, američtí zajatci při pózování pro zinscenované fotografie diskrétně ukazovali do objektivu vztyčený prostředník. Severní Korejci toto gesto na fotografiích zaznamenali, ale jeho význam neznali; Američané jim namluvili, že jde o havajský pozdrav štěstí. Korejci později pravý význam odvážného gesta rozpoznali (a jeho tvůrce exemplárně potrestali), ale zajatci dosáhli svého - snímky nemohly být použity pro propagandistické účely. Krátce předtím, než se stal prezidentem, přitiskl George W. Bush vztyčený prostředníček přímo do objektivu kamery:

„Pozdrav jedním prstem k vítězství,“ okomentoval to.

Zdvižený prostředník si oblíbil i český umělec David Černý. Jako součást politického poselství pro prezidenta Miloše Zemana nechal na Vltavu vztyčit obrovský fialový prostředník namířený směrem k Pražskému hradu. Čeští politici nezůstávají pozadu.

„Kalousku, jsi jednička,“ sdělil prý v únoru 2007 prostřednictvím stejného gesta tehdejší premiér Mirek Topolánek ministru zdravotnictví Miroslavu Kalouskovi. O rok později Miroslav Kalousek vrátil vztyčeným prostředníkem úder Davidu Rathovi, který kritizoval jeho postup při reformě péče o duševně nemocné.

Ať už je vztyčený prostředníček individuálním počinem, aktem vzdoru nebo gestem s politickým přesahem, zdá se, že má moc měnit dějiny. Dnes existuje v několika modifikacích, ale původní podoba, jeden zdvižený prst s ostatními staženými do dlaně obrácené k sobě, patří k nejpoužívanějším univerzálně srozumitelným gestům vůbec.

ZDROJE:

Chrysopoulos, Philip: „Ancient Greeks Were the First to Give Someone the Finger“ (23.1.2024). Greek Reporter. Čteno 26.6.2024

Nasaw, Daniel: „When did the middle finger become offensive?“ (6.2.2012). BBC News Magazine. Čteno 26.6.2024

Mlynář, Michael: „Vztyčený prostředník je právo dané bohem, rozhodl kanadský soud“ (13.3.2023). Novinky.cz. Čteno 26.6.2024