Když Ali skolil Listona. Příběh nejslavnější odvety v dějinách sportu

Bylo to jako zemětřesení. Dvaadvacetiletý Cassius Clay (později známý pod jménem Muhammad Ali) se roku 1964 utkal v boxerském ringu s o dvanáct let starším Sonny Listonem o titul mistra světa v těžké váze. Mělo jít o nerovný boj s jednoznačným koncem: Liston byl slávou ověnčený šampion, nad nímž se vznášela aura neporazitelnosti, Claye lidé považovali za outsidera, na kterého by vsadil jen naprostý šílenec. Přesto nováček Clay jako zázrakem první zápas se světovým mistrem vyhrál. Rok na to ho Liston vyzval k odvetě a zázrak se opakoval - Clay svého soupeře knockoutoval jediným úderem hned v první minutě zápasu. Rána, kterou polovina diváků popisovala jako ohromující, zatímco druhá polovina ji neviděla vůbec, vstoupila do dějin jako „fantomův úder“. V okamžiku, kdy padla, se zrodila legenda a s ní i nejkontroverznější boxerský spor všech dob.

Cassius Clay se narodil roku 1942 v Louisville v americkém státě Kentucky. Dětství prožil v atmosféře bezpráví a rasové segregace jako chudé dítě hospodyně a malíře billboardů. Jeho nadšení pro box odstartovala událost, jakou chlapci v jeho věku a v jeho čtvrti zažívali docela běžně: ukradli mu kolo. Dvanáctiletý Clay soptil a křičel na přivolaného policistu, že zloděje najde a ztluče. Ten si shodou okolností přivydělával jako trenér boxu a mladému odvážlivci poradil, aby se raději naučil pořádně boxovat. Clay ho vzal za slovo a ještě toho roku debutoval v amatérské lize. Než dosáhl osmnácti let, končil v amatérském boxu se skóre sto výher na pět proher. Každý, kdo ho viděl v akci, musel uznat, že na tom klukovi něco je.

Mezi profesionální boxery se Clay probojoval roku 1960, když jako sotva osmnáctiletý vyhrál na Letních olympijských hrách v Římě zlatou medaili v lehkotěžké váze. Sebevědomí mu narostlo až na hranu snesitelnosti. Stal se známým nejen pro svůj výkon, ale také pro obhroublost, s jakou se projevoval na ringu. Clay, který nesnášel, když na něj v dětství pokřikovali „ne*ře“, s oblibou chrlil směrem ke svým sokům rasistické nadávky. Své protivníky měl ve zvyku ponižovat a urážet, zatímco své vlastní schopnosti před nimi hlasitě vychvaloval. Liboval si v tzv.„trash talk“, specifické a obvykle i velmi vulgární mluvě některých sportovců, kteří se pomocí ní snaží před utkáním zastrašit a zesměšnit své soupeře. V tom drzém projevu nepochybně bylo hodně z hlubin jeho vlastního nitra, ale taky to byl čirý kalkul. Clay dobře věděl, že jeho styl přitahuje do arény platící diváky, a dával jim, co sami chtěli.

Ani Sonny Liston nebyl žádný svatoušek. Byl téměř negramotný, hrubý, velký a neotesaný. Jako malého kluka ho otec bil tak, že mu jizvy nezmizely ani v dospělosti, a Sonny si tak velmi brzy osvojil návyk řešit problémy pěstmi. V mládí patřil ke gangu násilníků, kteří páchali loupeže a ozbrojená přepadení; boxovat se naučil ve vězení. Přesto, že s úspěšně našlápnutou sportovní kariérou pověsil zlodějinu na hřebík, až do šedesátých let se diskutovalo o jeho možném spojení s mafií. Roku 1962 knockoutoval dosavadního mistra světa Floyda Pattersona a titul po něm převzal. Stal se světovou špičkou, které přezdívali „The Big Bear“ - „Velký medvěd“. Když se 25. února 1964 v ringu utkal s Cassiem Clayem, platil Liston za jednoho z nejlepších boxerů všech dob.

Nikdo soudný nemohl mít pochyb o tom, jak jejich první zápas dopadne. Sonny Liston byl hvězda na vrcholu svých sil, Cassius Clay nepostrádal talent, ale choval se jako pubertální floutek, který si jen naprázdno čechrá peří před zástupy obdivovatelek. Liston byl sice hrubián, nevzdělaný a nekultivovaný, ale běžný fanoušek boxu se s ním ztotožnil snáz.

„Liston byl chuligán, teď je to náš policajt,“ psal o něm redaktor Murray Kempton. „Je to velký černoch, kterého platíme za to, aby udržel drzé černochy na uzdě.“

Tím „drzým černochem“ měl být Clay. Byl vyšší než Liston, mohutný skoro stejně tak, ale byl hbitější, mrštnější a pohotovější. Sám sebou a svými schopnostmi si byl tak jistý, že si v ringu ani nedržel rukavice před ústy, aby si chránil obličej, ale měl je svěšené kdesi u pasu. Byl to nesympatický chvástal, kterého neměl rád vůbec nikdo, ani fanoušci, ani média.

Na první zápas Listona a Claye vypsaly sázkové kanceláře kurz 8:1. K obrovskému překvapení celého světa Clay tváří v tvář velikánovi neodpadl hned po prvním kole, ale vydržel celých šest. Jak bylo jeho zvykem, tančil přitom po ringu a svému soupeři se vysmíval. V sedmém, závěrečném kole pak Listona přiměl, aby se vzdal.

„Otřásl jsem světem,“ pyšnil se Clay, když ho prohlásili vítězem.

Na rok 1965 byl naplánován odvetný zápas. K tomu málem vůbec nedošlo, když vyšlo najevo, že Cassius Clay v mezičase konvertoval k islámu a připojil se k nechvalně známé černošské islámské sektě „Nation of Islam“ (Islámský národ). V únoru 1965 jeden z členů této sekty zavraždil Malcolma X, progresivního islámského duchovního a bojovníka za lidská práva, který byl sám kdysi členem této sekty. Tato událost vrhla na Claye stín podezření, který se ještě zvýraznil poté, co oficiálně přijal nové muslimské jméno. Sám sebe pojmenoval Muhammad Ali, což v překladu znamená „ten nejvyšší a hodný veškeré chvály“. Dění mezi dvěma zápasy Muhammada Aliho se Sonnym Listonem sledovala celá zem jako telenovelu.

Liston a Ali se podruhé utkali před historicky nejmenším publikem, jaké kdy navštívilo zápas o titul v těžké váze. Jen asi a dva a půl tisíce platících diváků živě sledovalo utkání, během kterého Muhammad Ali rozdrtil Sonnyho Listona za jednu minutu a čtyřicet čtyři vteřin. Srazil ho k zemi jediným přesně mířeným úderem, dříve, než se Liston vůbec stačil pořádně rozehřát. Diváci zůstali jako opaření nejen kvůli tomu, že favorit Liston padl k zemi jako přezrálá hruška, ale také proto, že zdaleka ne všichni viděli ten osudový úder. Podle všeho Liston udeřil levou rukou, naklonil se dopředu a v tu chvíli schytal od Aliho pravý hák přímo do lebky. Klesl na plátno a zůstal ležet, zatímco Ali se postavil nad něj a posmíval se mu:

„No tak se zvedni a bojuj, ty šmejde,“ pokřikoval na něj. Fotografie, na které se Ali jako řvoucí lev tyčí nad právě poraženým Listonem, obletěla svět. Neukazuje, co bylo potom, jak se Liston skutečně hrdě zvedl a pustil se do Aliho. Rozhodčí od sebe ale oba muže vzápětí oddělili: Sonny Liston ležel na zemi déle než deset vteřin a podle platných pravidel prohrál.

Knockoutu, který stál Listona titul, se dodnes říká „fantomova rána“. Zdá se, že polovina všech přítomných diváků ji vůbec nezaregistrovala. Nejednoznačnost tohoto odvetného zápasu dala prostor k mnohým spekulacím, které zpochybňovaly jeho výsledek i férový průběh. Hlavní námitky směřovaly k tomu, že rána, kterou udeřil Ali, nemohla mít takovou sílu, aby Listona tak definitivně poslala k zemi. Liston prý zápas prohrál buď proto, že sám chtěl (podle některých teorií byl podplacen členy Islámského národa), nebo mu v rovném boji zabránilo dávno stržené rameno. Tyto spekulace byly dnešními odborníky téměř jednomyslně vyvráceny jako mylné, konspirace kolem odvetného zápasu dvou světových boxerských špiček ale bují i dnes.

I po šedesáti letech je pro mnohé příznivce boxu těžké si přiznat, že tehdy v roce 1965, během nejslavnější odvety v dějinách sportu, Muhammad Ali skutečně, legitimně a po právu skolil Sonnyho Listona.

ZDROJE:

Carbert, Michael: „Feb. 25, 1964: Clay vs Liston I“ (25.2.2024). thefightcity.com. Čteno 3.7.2024

Rattue, Chris: „When Muhammad Ali knocked out Sonny Liston: The story behind the most famous image in sport“ (27.5.2020). Fox Sports. Čteno 3.7.2024

Zakarin, Jordan: „Muhammad Ali and Sonny Liston: The Controversial Fight Behind Their Iconic Boxing Photo“ (18.9.2020). biography.com. Čteno 3.7.2024