Článek
O jejich manželském životě si teď nemusíme nechat pouze zdát. Bohuš a jeho Lucinka totiž žijí na předních stránkách bulváru. Živí titulní strany a něco mi říká, že i titulní strany živí je. Nikdy v životě jsem zuřivě nepátrala po tom, jestli vlastní Bohuš Matuš pračku nebo kdy měl s přítelkyní první sex, a ono ouha: stejně to vím.
Žijeme v době, která hodně fandí lásce. Mantinely romantických vztahů jsou čím dál tím širší, maličkosti jako generační rozdíly už dnes nejsou téma. Každý se taky živí, jak umí; někdo si žije veřejně svoje love stories, jiný o nich píše. V udržování vyčpělé kariéry přes články a videa na internetu hraje bulvár zásadní roli: nikdo ho nikdy nečte, nikoho nezajímá, ale všichni vědí, co se v něm píše. Bohuš je chytrý, Bohuš to ví, a když to už tak moc nezpívá, tak ať to aspoň dobře píše.
Díky bulváru a internetu obecně tak máme možnost zírat lidem až do ložnice, zvlášť, když nás do ní pozvou. Zrovna tak, jako zve Bohuš Matuš se svou ženou. Víte, co je ale problém? Ony se v té ložnici dějí ne úplně zdravé věci.
Pamatujete na díl Výměny manželek, ve kterém účinkovali manželé Iva a Marián? Jasně, na Výměnu manželek nikdo nikdy nekouká, jako taky nikdo nikdy nečte bulvár, ale stejně - pamatujete? Jí bylo osmnáct, jemu čtyřicet sedm. Jí bylo patnáct, když s ním otěhotněla, jemu čtyřicet pět. Reakce veřejnosti byla tehdy bouřlivá a téměř úplně negativní: na ubohého pána prý doteď pokřikují na ulici, že je pedofil. Myslím, že žádné nálepky nejsou potřeba, zvlášť, když málokdo z nás je lékař, diagnostik. Nejspíš ale většina z nás cítila z toho, jakým způsobem pár vystupoval, jak se vyjadřoval mediálně a jaký obraz sám o sobě dobrovolně vyslal do světa, že něco je špatně. To „něco“, co se těžko popisuje a pojmenovává mimo jiné i proto, že se rozumný člověk zdráhá zvenčí odsuzovat vztah dvou dospělých lidí, vystihuje jediné slovo: toxicita. Vztah nemusí být nelegální, nemusí v něm nikdo nikomu explicitně a dokonce ani vědomě ubližovat, ale stejně může být nezdravý jako jed.
Když dojde na Bohuše Matuše a jeho ženu Lucii, reakce veřejnosti jsou mnohem mírnější. Řada kamarádů ze showbyznysu manželům od začátku fandí. V každé internetové diskusi se najde kupa hnoje a zhruba stejná kupa podpory a tleskání. V čem je rozdíl oproti Ivě a Mariánovi z Výměny? Ti se zjevili jako blesk z čistého nebe. Holka z pasťáku a dědeček skoro s pleší ve špatné sociální situaci a se zanedbaným dítětem nebudili navíc příliš sympatií. Manželé Matušovi jsou jiná písnička; ji neznal dříve nikdo, ale jeho velká část veřejnosti. Velké části z té velké části určitě nebyl nesympatický. Oblíbená známá tvář způsobila, že z něčeho, co je u Mariána zjevným prasáctvím, se u Bohuše postupně stala vlastně docela přijatelná věc. Brzy padesátník, který se snaží usilovně držet krok se svou mladou ženou, připadá mnohým až roztomilý (držíme palečky, pane Matuš). V jejich případě se stalo, že se norma posouvala, posouvala a posouvala. Důsledkem je, že dnes si Bohuš může na adresu své manželky dovolit veřejně sdělovat všelijaké roztomilé průpovídky a vtípky, nad kterými by se u Mariána obracel žaludek úplně všem. Jako je, nejnověji, laškovná odpověď na otázku o oblíbených filmech - Lucinka se prý ráda dívá na Šmouly a Sněhurku a sedm trpaslíků, říká Bohuš. To jako, že je ještě dítě, hahaha. Ha.
Není to úplně vtipný vtip. Téhle mladé ženě, které její vlastní muž dodnes na veřejnosti málokdy řekne jinak, než Lucinka, totiž nebylo ani osmnáct, když začala její mediální produkce. Byla dítětem, když se do ní zamiloval o třicet let starší pán a ukázal jí, co je to ta láska. Ten jí teď na jednu stranu s otcovskou blahosklonností managuje život (všimli jste si, jak často používá Bohuš obraty jako „nedovolil bych“ a „souhlasím, aby“, když jde o záležitosti týkající se jeho manželky?), na druhou stranu spolu natáčí lechtivé spoty o sexuálních pomůckách.
Pár dní zpátky na mě vyskočil na sociální síti proklik na čerstvý článek, který jsem z nudy a perverzního zájmu rozklikla. Paní Lucie by ráda maturitu. S tím její muž souhlasí. Paní Lucie by ráda někdy, v budoucnu, až dorodí, taky pracovala. To už se jejímu muži nezdá. Lucinka přece pracovat nemusí. Sice zjevně chce, ale proč, když může zůstat doma a mít takovou tu pohodu. Čerstvé kořisti bijou výstražné majáky na poplach, vařená žába se ale vaří dál.
Mám malinkou dceru. Myslím, že kvůli ní jsem měla potřebu napsat tento text. I kvůli ní bych si přála, aby, když už tak rádi koukáme lidem do ložnic, jsme taky uměli natvrdo říct, co se v nich děje. Aby věděla, že jsou věci, které nejsou OK. Aby z ní taky třeba jednou nebyla žába.
