Král tak ošklivý, že se ho bála i vlastní žena. K znetvořenému Karlovi II. byli krutí lidé i dějiny

„Nad naší říší Slunce nikdy nezapadne,“ liboval si španělský král a císař Svaté říše římské Karel V., když jeho mořeplavci na počátku 16. století dosáhli břehů Severní Ameriky. S příchodem Španělů se začala psát úplně nová kapitola amerických dějin - a nutno říct, že to není hezké čtení. Dobyvatelé na svém novém území zakládali osady a pevnosti, roznášeli nemoci a obraceli domorodé obyvatele na jedinou pravou víru - římskokatolické křesťanství. Po dobytí Aztécké říše roku 1519 sahalo území ovládané Habsburky od střední Evropy až po Střední Ameriku a Karibik.

Výrok Karla V. dobře vystihuje silné expanzivní tendence habsburských monarchů. Karel sám se koruny neurvale domáhal na svém dědovi Ferdinandovi Aragonském, prvním vládci sjednoceného Španělska. Po jeho smrti roku 1516 se mladý Karel stal spoluvládcem aragonské dědičky a své matky Jany Kastilské, které historie přiřkla nelichotivou přezdívkou „Johanka Šílená“, a když ta kvůli svému blouznění pozbyla schopnost vládnout, stal se prvním španělským králem z rodu Habsburků.

Udržet si politickou moc bylo v té době možné jen dvěma způsoby: bojem a milováním. Habsburkové byli zběhlí zejména v tom druhém.

„Jiní ať si válčí, ty, šťastné Rakousko, se žeň!“ - „Bella gerant alii, tu felix Austria nube“. Tak zní slavný výrok připisovaný uherskému králi Matyáši Korvínovi, který dobře shrnuje sňatkovou politiku habsburského rodu. Namísto nákladných a vyčerpávajících válek Habsburkové rozšiřovali svá území strategickými sňatky - a nutno říct, že velice úspěšně. Během několika málo generací se z nevýznamného rodu odněkud ze švýcarských hor stal jeden z nejmocnějších panovnických rodů v Evropě.

Toto privilegium mělo i své nevýhody. Jednou z nich byl fakt, že když chtěl královský rodič výhodně zasnoubit své dítě, mohl vybírat jen z omezeného počtu potenciálních partnerů. Osobní kvality, vzhled nebo vzájemné sympatie nehrály při výběru takřka žádnou roli: důležitější bylo postavení, majetek a politické postoje. Bylo zásadní, aby spojení dvou mladých lidí přineslo jejich rodům prospěch - ať už šlo o zisk nového území, posílení náboženské integrity nebo spojenectví v boji proti nepříteli. Vybrat pro svého potomka vhodnou partii bylo nesmírně složité a urození rodiče často začínali s hledáním už v kojeneckém věku. Mezinárodní vztahy ale byly křehké, sympatie mezi státy se měnily jako aprílové počasí a než došlo k sňatku, mohlo dítě absolvovat i dvoje nebo troje zásnuby.

Pro dítě královské krve se pochopitelně nejlépe hodil manžel stejného původu. Protože prakticky všechny evropské panovnické rody byly mezi sebou vzájemně spřízněny, nevyhnutelně docházelo k tomu, že jako vhodný adept k manželství byl vytipován příbuzný mladého ženicha či nevěsty. Habsburkové si s tím příliš hlavu nelámali a ke křížení mezi středoevropskými Habsburky a příslušníky španělské a portugalské královské rodiny docházelo opakovaně i v rámci jedné generace. Už když se na španělský trůn jako vůbec první Habsburk usadil Karel V., byla španělská královská rodina nenávratně poznamenaná incestními vztahy. Je smutnou ironií osudu, že to, co mělo posílit dynastickou moc Habsburků, je nakonec o španělskou korunu taky připravilo. Posledním Habsburkem na španělském trůnu se totiž stal Karel II., na kterém se příbuzenské plození projevilo v nejextrémnější možné podobě.

Král Karel II. vládl Španělsku mezi lety 1666 a 1700. Narodil se 6. listopadu 1661 jako jediný přeživší syn Filipa IV. Španělského a jeho druhé manželky Mariany Rakouské. Jeho rodiče byli mnohonásobně příbuzní: Mariana byla Filipova neteř, její rodiče (Filipova sestra a švagr) byli bratranec a sestřenice, Mariana a Filip měli také společného prapraděda, protože jejich pradědové byli bratři. Celkem byla pokrevní příbuznost u těchto dvou lidí prokázána celkem u šestnácti generací jejích předků.

Na počátku novověku toho lidé o genetice moc nevěděli. Už od nepaměti ale instinktivně tušili, že plodit děti se svými příbuznými není nejlepší nápad. Sexuální vztahy mezi blízkými členy rodiny odsuzovaly také některé biblické texty, z nichž pak katolická církev odvodila hlavní pilíře sňatkové morálky. Zcela zakázaný byl jakýkoliv intimní vztah mezi příbuznými v přímé linii, tedy mezi dětmi, rodiči a prarodiči, a mezi sourozenci. Tento zákaz pramenil přímo z biblických ustanovení a jeho překročení bylo považováno za překročení božského pravidla. Zákaz sňatku pak platil až do čtvrtého stupně příbuznosti, tedy do vztahu praprarodič-prapravnuk a bratranec-sestřenice, v tomto stupni ale v opodstatněných případech papež běžně vydával zvláštní povolení - papežský dispens. Panovnické rodiny našly opodstatnění téměř vždy.

Církev sice přísně řešila blízkost, ale už ne tak četnost. Právě to, že se příbuzenské sňatky opakovaly v každé generaci, a navíc mezi lidmi, jejichž genetická výbava byla blízkým křížením už zdeformovaná, bylo příčinou masivního rozvoje fyzických i mentálních znetvoření Habsburků. Dynasticky cenní potomci pak bývali často slabí, neschopní vlády nebo měli tak obtížnou povahu, že to nevyvážil ani jejich původ. Za všechny jmenujme už zmíněnou Janu Kastilskou, o jejímž šílenství si cvrlikali i vrabci na střeše, nebo jejího pravnuka dona Carlose, široce obávaného pro své násilné sklony. V případě Karla II. genetici zjistili, že koeficient příbuznosti je mimořádně vysoký a odpovídá přibližně potomkovi sourozeneckého páru, přestože jeho rodiče sourozenci nebyli.

Za mocenské hry svých předků musel Karel II. zaplatit velmi vysokou daň. Narodil se do velkého smutku, pět dní po smrti svého staršího bratra Filipa, který sám na pozici následníka trůnu vystřídal tragicky zemřelého Baltazara Karla. Infant Filip byl velmi slabé dítě, býval často nemocný a zemřel v důsledku těžkého epileptického záchvatu. Radost při Karlově narození byla proto jen opatrná: od začátku bylo jasné, že novorozeně je stejně jako většina jeho sourozenců velmi křehké konstituce.

Určit skutečný rozsah Karlova zdravotního postižení je náročné. Většina jeho současníků nespravedlivě odvozovala jeho celkový stav od fyzického vzezření, což bylo dost ošemetné kritérium. Zahraniční diplomaté navíc jeho potíže někdy zveličovali, protože, jak trefně poznamenal britský historik John Langdon-Davies, okolní monarchové „od jeho narození čekali na jeho smrt“, aby se mohli vrhnout po osiřelém španělském trůnu. Každopádně víme, že Karel byl už jako dítě velmi často nemocný a podle dobových zpráv začal velice pozdě mluvit i chodit, což zavdalo podnět k dalším domněnkám o jeho mentálním zdraví.

Španělé svému králi přezdívali El Hechizado - Očarovaný, a na jeho adresu vymýšleli kruté žerty a narážky. Sám Karel se za svůj vzhled styděl a trpěl nízkým sebevědomím. Měl neobvykle dlouhý a úzký obličej se slabě vyvinutou spodní čelistí, která byla vysunutá výrazně dopředu. Spolu s obrovským spodním rtem byl tento rys typický pro mnoho Habsburků, u Karla ale díky mnohočetnému opakování genů nabyl monstrózních rozměrů. Rozestup mezi spodní a horní čelistí byl v jeho případě tak velký, že se jeho zuby při skusu nedotýkaly, což působilo potíže při jídle a mluvení. Jeho nos byl masivní a protáhlý, jeho hlava - snad díky vrozenému hydrocefalu - příliš velká. Po celý život pak trpěl opakovanými infekty a takřka nepřetržitě ho sužovaly trávící potíže, navíc, jak se ukázalo během jeho pozdějších sňatků, byl neplodný a prakticky impotentní.

Karlovou první ženou se stala Marie Louisa Orleánská. Zpočátku to vypadalo, že toto manželství bude jedna velká tragédie. Marie Louisa byla vyhlášená krasavice, vyspělá a inteligentní, Karel byl zase dětinský a ošklivý. Říká se, že když se Marie Louisa dozvěděla o svých zásnubách s dědicem španělského trůnu, šokem téměř omdlela. Budoucí manžel ji svým vzhledem děsil už na obrazech - a naživo to pak bylo ještě horší. Nakonec byl ale jejich vztah překvapivě pěkný. Karel svou manželku hluboce miloval, ona k němu pociťovala téměř mateřskou něhu a s láskou o něj pečovala v jeho nemocech. Po její předčasné smrti král upřímně truchlil. Druhé manželství s Marii Annou Falckou bylo jen chabou náplastí na jeho smutek a sloužilo především k tomu, že se na něm potvrdila jeho neplodnost. Neschopnost přivést na svět dědice vyvrcholila v bizarní nápad Karlovy matky, která syna přiměla spát vedle exhumovaného těla jeho otce, aby tak aktivoval svou potenci. Jestli tato absurdita k něčemu pomohla, tak to bylo zmnožení spekulací o Karlově duševním zdraví.

Nejen jeho současníci, ale i dějiny hodnotily Karla a jeho vládu příliš krutě. Dlouhá staletí měli historikové za to, že Karel byl jako panovník slabý, nevyrovnaný a neschopný. Vyčítali mu, že většina jeho rozhodnutí byla vlastně rozhodnutím jeho matky, období jeho vlády spojovali s hospodářským úpadkem a po velmi dlouhou dobu vyslovovali jeho jméno jako symbol úpadku Habsburské monarchie. Moderní doba vnímá Karla II. spíše jako tragickou figurku - fyzicky znetvořeného, nemocného krále, který se snažil dle svých sil řídit zemi plnou chaosu a zmatků.

Pravdou je, že i přes častou nemocnost a fyzickou slabost byl Karel jako panovník velmi aktivní (dokonce natolik, že většinu volného času trávil lovem). Teorie o jeho mentální slabosti se také zdají být liché, protože se už od raného věku prokazatelně účastnil vládních jednání, kde působil jako plnohodnotný člen diskuse. O správu své země se aktivně zajímal a vydal řadu reforem, z nichž některé pomohly stabilizovat státní finance a vedly k zotavení španělského hospodářství.

Král Karel II. se nakonec stal posledním španělským vládcem z rodu Habsburků. Někteří říkají, že bohužel, jiní, že naštěstí. Protože zůstal bez dědice, po jeho smrti roku 1700 se rozhořela válka o španělské dědictví, která skončila dosazením francouzského prince Filipa z rodu Bourbonů na královský trůn. Jeho potomci vládnou Španělsku dodnes.

ZDROJE:

DeLong, William: The Reign Of Charles II, The Inbred Spanish King Who Was ‚So Ugly‘ That He Scared His Own Wife (9.6.2024). allthatsinteresting.com. Čteno 28.6.2026

Samsová, Anna: Král tak ošklivý, že svým vzhledem úspěšně děsil vlastní manželku. Kdo byl Karel II. Španělský? muzivcesku.cz. Čteno 29.6.2026

The Most Chopped King in History: Charles II of Spain (18.4.2025). medium.com. Čteno 29.6.2026

Ways to Get Royally Screwed: The Story of Charles II of Spain. paoplacampo.com. Čteno 29.6.2026