Krutovláda, únosy a sex jako laskavost. Hollywoodský šéf Cohn byl Weinsteinem 50. let

„Říkají o mně, že jsem hrubián, ale to já jsem postavil Columbii. Udělal jsem to plivanci, dráty a těmito pěstmi,“ říkával Harry Cohn, kontroverzní šéf hollywoodského studia Columbia Pictures Corporation, kterému vládl železnou rukou od roku 1919 až do své smrti v roce 1958.

V jeho slovech je kus pravdy - není pochyb o tom, že za jeho vlády Columbia Pictures jen vzkvétala. Dokázal společnost postavit na nohy doslova z ničeho a vytvořit z ní jedno z největších hollywoodských studií, jehož rozsah byl prakticky roven impériu. Otřesné praktiky, pomocí kterých dosáhl úspěchu, z něj však zároveň udělaly jednoho z nejnenáviděnějších mužů Ameriky.

Harry Cohn se narodil v New Yorku roku 1889. Jeho otec byl židovský krejčí původem z Německa, matka pocházela z carského Ruska. Už od mládí to byl padouch. Předčasně opustil školu a snažil se protloukat, jak se dalo - krátce se živil jako koželužník, sborista nebo opisovač not, vyzkoušel si i práci profesionálního herního podvaděče (člověk, který klamavými technikami svádí ostatní ke hře s cílem je připravit o peníze), až se nakonec roku 1915 definitivně připojil k filmovému průmyslu. Nechal se zaměstnat ve studiu Universal Pictures, ve kterém už pracoval jeho starší bratr Jack, a zanedlouho se stal osobním tajemníkem samotného ředitele.

Roku 1919 se bratři Cohnové od studia Universal trhli a spolu s Joe Brandtem založili společnost CBC Film Sales Corporation. Zkratka „CBC“ je složena z počátečních písmen z příjmení zakladatelů, protože ale CBC točilo hlavně laciné, nízkorozpočtové snímky, lidé začali zkratku posměšně vykládat jako „Corned Beef and Cabbage“ - „hovězí v konzervě a zelí“. Harry Cohn řídil filmovou produkci v Hollywoodu, John se z pohodlí svého newyorského bytu staral o finance. Vztah mezi těmito dvěma bratry nebyl vždycky dobrý a jejich společník Brandt, který považoval vzájemnou spolupráci za velmi stresující, nakonec prodal svůj podíl ve společnosti Harrymu. Tak se stal Harry Cohn zakladatelem a prezidentem filmového studia, které záhy přejmenoval na Columbia Pictures Corporation.

Zatímco většina filmových studií si budovala svou „stáj“ stálých herců, které potom obsazovala do nově vznikajících filmů, Cohn na to šel jinak. S oblibou podepisoval smlouvy s herci, kteří obvykle natáčeli pro mnohem dražší, zavedená filmová studia, a byli proto u diváků známější a oblíbenější. Podpis smlouvy s takovými herci přinesl studiu Columbia předem prodané publikum. Přesto se Columbii dařilo produkovat i vlastní hvězdy, které vyrostly z řad původně podceňovaných malých herců. Mezi takovými byli např. Rita Heyworth, Julie Bishop, Bruce Bennett nebo Jock Mahoney - jména, která patří do zlatého fondu americké kinematografie.

Přestože jeho styl vedení Columbie se ukázal jako velmi efektivní, v roli prezidenta společnosti byl Harry Cohn naprosto zrůdný. Už od mládí ho fascinovala moc a s faktickou nadvládou nad Columbií jí získal plnou náruč. Ve studiu nebyl pouze prezidentem, ale ponechal si i místo šéfa produkce, v praxi tak mohl autonomně rozhodovat téměř o všem. Byl to rozený autokrat - tvrdý, nesmlouvavý byznysmen, který si sice talentu cenil nade všechno, ale i sebenadanějšímu herci se neštítil ukázat, kdo je tady šéf. Měl vzteklou a výbušnou povahu, při konfrontacích házel věcmi a zlostně metal vulgárními a rasistickými nadávkami.

Jeho šikanózní praktiky se brzy staly pověstnými. Herci mu přezdívali „Bílý tesák“ nebo „King Cohn“, nahlas si ale stěžovat nemohli: Cohn nechal ve veškerých prostorách studia včetně šaten a sprch nainstalovat odposlouchávací zařízení, a kdykoliv zaslechl něco, co se mu nelíbilo, pozval si provinilce k sobě do kanceláře. V té si nechal postavit stůl, který byl výrazně vyšší než zbytek nábytku, a za něj si stoupl, aby i on vypadal větší. Tento vizuálně psychologický trik okopíroval od Benita Mussoliniho a velmi si ho pochvaloval. Z bezpečí svého psacího stolu řval a rozhazoval vyhazovy - ty si s oblibou nechával na dobu co nejtěsněji před Vánocemi.

O Cohnovi se vědělo, že sex pro něj v podstatě představuje jen vřelejší formu pozdravu. Nebyl zvyklý se ptát - od hereček sexuální služby očekával jako zvláštní výraz profesionální laskavosti a leckdy i jako nezbytnost k podpisu kontraktu. Proslulý byl jeho castingový gauč, na kterém „uzavíral smlouvy“, a v prostorách ženských šaten měl vybudován zvláštní tajný vchod, kterým je chodil navštěvovat. Poslušnost hereček si udržoval zadržováním záloh za natáčení a obratnými finančními manipulacemi. Herečka Rita Hayworth byla za odmítnutí sexu Cohnem dokonce pokutována. Jiná z ženských hvězd Columbie, Jean Arthur, studio kvůli Cohnovu neustálému naléhání opustila - předtím, než podala výpověď, prý ale zvažovala, že by si uprostřed temné uličky mezi ženskými šatnami na Cohna počkala a zastřelila ho.

V 50. letech se stal Cohn posedlý herečkou Kim Novak. V té době věnoval pozornost prakticky pouze jí: přiměl ji, aby zhubla, obarvila si vlasy, nutil ji, aby si změnila jméno. Když vytrvale odmítala jeho sexuální návrhy, nechal ji sledovat. Když začala chodit s černošským hercem a zpěvákem Sammym Davisem ml., Cohn zuřil: jednak nemohl zkousnout, že si začala vztah bez jeho svolení, jednak se bál, že ho barva kůže jejího přítele připraví o tržby. Tehdy se spřáhnul s mafiánským podsvětím a zaplatil několika gangsterům, aby Davise unesli a zastrašili. Nakonec na něj poslal svého právníka, který mu stroze oznámil, že má jen dvě možnosti: buď se okamžitě rozjede s Kim Novak, nebo už si v Hollywoodu ani neškrtne. Tato výhrůžka na Davise zapůsobila více než hrozba vypíchnutí oka a jen o dva dny později se oženil s jinou ženou: Afroameričankou, které za to, aby se uvolnila k sňatku, Cohn zaplatil.

Přirovnávat Cohna k Weinsteinovi by bylo nespravedlivé - k Weinsteinovi. Cohn své sexuální a mocenské hry vyšponoval na stěží uvěřitelnou míru, kterou mu společnost tolerovala několik dlouhých desetiletí, a svými poklesky se nijak netajil. Přesto je dnes vnímán především jako mimořádně schopný šéf a producent, který z ničeho vybudoval jedno z nejproslulejších a nejvýdělečnějších filmových studií světa.

Když v prosinci 1958 zemřel na infarkt, na extravagantní pohřeb mu přišel celý Hollywood. Potvrdilo se to, co tak rád říkal: „Dejte divákům, co chtějí, a oni vždycky přijdou.“ Harry Cohn je pohřben na hřbitově Forever Hollywood v Californii.

ZDROJE:

Blakemore, Erin (1.10. 2017). „This Tinseltown Tyrant Used Sexual Exploitation to Build a Hollywood Empire“. HISTORY (online). Čteno 18.1.2024

Lanzendorfer, Joy (9.8. 2017). „Hollywood Loved Sammy Davis Jr. Until He Dated a White Movie Star“. Smithsonian. Čteno 18.1.2024

Tatna, Meher: „Forgotten Hollywood: Harry Cohn, President of Columbia Pictures“ (22.2.2021). Golden Globe Awards. Čteno 18.1.2024