Limity svobody. Kardinál Duka přirovnal výzvu evangelických farářů k vraždě Milady Horákové

Výzva, jejímiž iniciátory je dvojice evangelických farářů, Jakub Helebrant a Karel Müller (známí také jako duo Pastoral Brothers), byla adresována premiérovi Petru Fialovi, ministrovi práce a sociálních věcí Mariánu Jurečkovi, ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi a poslanci Václavu Královi (ODS). Svým podpisem se k jejímu znění připojily dvě desítky dalších představitelů českého náboženského života, mezi nimi i židovská rabínka nebo katolický kněz.

V čem je podle signatářů výzvy působení Aliance pro rodinu problematické? Aliance pro rodinu spolupracuje jako poradní orgán s ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem spravedlnosti. Jana Jochová, předsedkyně organizace, je také shodou náhod asistentkou poslance Václava Krále (ODS). „Domníváme se, že tato forma spolupráce ODS, KDU-ČSL a Aliance pro rodinu usiluje o legitimizaci cílů Aliance pro rodinu, případně způsobů, kterými Aliance své cíle prosazuje,“ stojí ve výzvě.

Aliance pro rodinu ústy a klávesnicí své předsedkyně Jany Jochové, která už dříve nazvala Pastoral Brothers „dvěma klauny“, označila výzvu za pamflet. A protože Aliance pro rodinu má na české konzervativní scéně vlivné přátele, ani oni nezůstali s reakcemi pozadu. Kardinál Dominik Duka vrátil úder bleskurychle.

„Připomíná mi to dobu, jejíž výroční den dnes prožíváme,“ naráží Duka na výročí justiční vraždy Milady Horákové. „Připadá Vám to demokratické? Není to ani liberálně demokratické!“

Hodí se dodat, že Dominik Duka, odpůrce ostrakizace a umlčování, na svém Twitteru záhy vypnul možnost svůj příspěvek okomentovat všemi uživateli. Ponechal ji pouze pro ty, které on sám osobně schválí.

Mohli bychom dlouze debatovat o tom, jestli je podobná výzva konstruktivním způsobem kritiky. V argumentaci odpůrců výzvy zaznívá opakovaně odvolání na demokracii, svobodu slova a možnost zastoupení představitelů různých názorových proudů v poradních orgánech a komisích. Ve veřejných debatách i poradních sborech jistě má být k dispozici prostor pro pluralitu názorů. Problematické na spolupráci Aliance pro rodinu s ministerstvy není to, že jde o konzervativní organizaci s tradičními názory. Část výzvy, ve které se signatáři distancují od verze křesťanství podle Aliance pro rodinu, je proto nejslabším místem textu; i tato verze je pro řadu křesťanů autentická a není sporu, že Aliance pro rodinu reprezentuje názory skupiny obyvatel. Problematické jsou zejména způsoby, kterými se Aliance snaží prosazovat své zájmy. Metody, které k tomu používá, bývají přitom velmi snadno napadnutelné. Je otázkou, jestli se poradním orgánem při ministerstvu spravedlnosti má stát organizace, která byla několikrát usvědčena z manipulace s fakty i čirých dezinformací.

Část veřejnosti stále směšuje svobodu slova s možností říkat cokoliv bez zodpovědnosti a bez následků. Řídíme se ještě vůbec tím jednoduchým pravidlem, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého? Pevně věřím, že ano. Pokud Aliance pro rodinu ohýbá fakta tím směrem, kterým se jí to zrovna hodí, jde ještě o názor, nebo už o dezinformaci? A pokud tím ohýbáním získává vlastní prospěch a poškozuje zájmy ostatních, je na místě, aby s těmito praktikami měla místo v poradních sborech a komisích? Je všechno, co je vyřčeno, pouze názor, nebo stále existuje i nepravda a lež? A jsou lži a nepravdy tím, podle čeho chceme tvořit zákony demokratického státu? Stejně, jako existuje rozdíl mezi názorem a lží, existuje taky rozdíl mezi sice extrémní, nicméně stále legitimní organizací, a organizací extremistickou. Aliance pro rodinu dlouhodobě balancuje na hraně mezi nimi.

Dominik Duka i Jana Jochová si rádi budují image utlačovaných trpitelů za svobodu. Kardinál Duka má k této imagi k dispozici i silný životní příběh, který ale v kontextu moderních šarvátek sám karikuuje. Jeho výsledkem je pak mimo bagatelizace vlastní trpké zkušenosti s komunistickou perzekucí také vytváření zvláštních dějinných paradoxů. Jedním z nich je například příměr dvoustránkového dopisu, ve kterém hrstka zástupců českých církví v čele s dvěma českobratrskými faráři projevuje demokraticky svůj názor, k justiční vraždě Milady Horákové - národní socialistky a českobratrské evangeličky, která by ho dost možná i sama podepsala.