Michael Fagan se vloupal do ložnice Alžběty II., aby řekl, co si o ní myslí. Chtěl pusu a práci

Letos uplynulo jednačtyřicet let od incidentu, který se zapsal do historie Spojeného království jako bezprecedentní selhání bezpečnostního systému Buckinghamského paláce. Jeho hlavním aktérem byl Michael Fagan, čtyřiatřicetiletý malíř pokojů, který ze svých osobních neúspěchů obviňoval vládu své země.

Michael Fagan se sice narodil v Londýně, ale srdcem byl Ir. Z Irska pocházeli oba jeho rodiče a on byl na svůj původ hrdý. V roce 1982 bydlel na sídlišti v městské části Kilburn na severu Londýna, která byla vyhlášenou baštou irských přistěhovalců, a jeho život se nacházel ve slepém bodě. Vyučil se malířem pokojů a dekoratérem, ale teď o stabilní práci nemohl zavadit. Nedávno ho opustila žena i s jejich čtyřmi dětmi, protože už nedokázala snést jeho nespolehlivou a nestabilní povahu. Za sebou měl kriminální minulost a když bral melouchy, bál se, že ho znovu chytí, a z toho všeho propadal melancholii a depresím. Byl chudý, unavený a nazlobený na celý svět. Na úřadě si stěžoval, že pro něj nemají žádnou práci - že pro lidi jako on nikde nemají žádnou práci, ale nebylo mu to nic platné. Nechal si zavolat samotného vedoucího oddělení, ten ho ale jen stroze odbyl:

„Běžte si stěžovat dál. Napište klidně svému poslanci, co se vám nelíbí,“ řekl Michaelovi, „Běžte si na audienci k samotné královně, když myslíte, že vám to pomůže.“

A Michael, který byl příliš frustrovaný na to, aby měl co ztratit, se nadechl a šel.

Poprvé se do Buckinghamského paláce vloupal v noci na začátku července 1982. Nebylo to prý nic těžkého: prostě počkal, až se bude ostraha u brány dívat jinam. Byl ale příliš hlučný a vyděsil služebnou, která se následně snažila zavolat pomoc. Nikdo jí ale nevěřil a Michael mezitím zmizel. Přestože měl už něco upito, do budovy se mu podařilo dostal pootevřeným střešním oknem. Asi půl hodiny se procházel po místnostech, pojídal krekry a sýr a popíjel z nalezené lahve bílého vína. Prohlížel si královské portréty a vyzkoušel si, jaké je to sedět na trůnu. Alarmy sice té noci zvonily na poplach, ostraha ale je ale na dálku vyhodnotila jako závadné a místo prozkoumání situace vypnula zvukovou signalizaci. Michael zůstal té noci neodhalen: nevšední zážitky a půl lahve bílého ho ale unavily natolik, že se rozhodl svoji misi přerušit a nikým nezpozorován v klidu odešel.

O pár dní později, ráno 7. července 1982, se do Buckinghamského paláce vydal znovu. Jeho odhodlání nezbrzdilo ani alkoholové opojení z předešlé noci, jež nešlo dohromady s čtyřmetrovou obvodovou zdí paláce, kterou se rozhodl zdolat. Nahoře se tyčily hroty a zeď byla obehnána ostnatým drátem, pro podnapilého Michaela to ale nepředstavovalo žádný problém.

Už překonání obvodové zdi byl vzhledem k jeho stavu dechberoucí výkon, na Michaela se ale zjevně usmálo štěstí začátečníka a tak ze všech téměř 200 ložnic v několika patrech dokázal na první pokus vybrat ten oddíl paláce, ve kterém se nacházela ložnice Alžběty II. Přitáhl se za odtokovou trubku a vyhoupl se na balkon. Několik minut se procházel chodbami (znovu při tom spustil „falešný“ poplach alarmů) a zkoušel otevírat náhodné dveře. Když za jedněmi z nich uviděl panovnici, jak v pololehu dříme na lůžku, věděl, že má vyhráno.

Michael se podobně jako mnoho dalších klepuchtivých Britů dohadoval, jestli královna ještě spává se svým manželem. Soudil, že ne. Teď se zadostiučiněním pozoroval, že královna leží v posteli sama. Přiblížil se k ní s krvácející rukou a skleněným úlomkem v ruce (cestou zavadil o masivní popelník, rozbil ho a prořezal se o střepy), posadil se k ní na postel a zlehka s ní zatřásl. Alžběta II. se zavrtěla.

„Phillipe, drahý, jsi to ty?“ ptala se rozespale, aniž by přitom z očí stáhla masku na spaní.

„Ne, to jsem já, Michael,“ odvětil návštěvník prostě. Královna si strhla masku z očí a zkameněla. Na jejím bílém prostěradel, v její posteli seděl vysoký cizí muž páchnoucí alkoholem, se zakrvácenou dlaní, ve které svíral skleněný střep. Musela si myslet, že ji sem přišel zabít.

O to, co vše se dělo během Michaelovy neschválené audience u královny, se dodnes vedou spory. Buckinghamský palác jako již tradičně k incidentu žádné pikantní detaily nesděloval. Michael byl sice naopak více než sdílný, ovšem během čtyřiceti let, co příběh vypráví, si ho tolikrát upravil, že se dá dnes už jen stěží dopátrat, která verze je pravdivá. Zcela určitě se jeho návštěva nenesla v romantickém duchu a konstruktivním dvorném rozhovoru, jak případ vylíčil dnes už kultovní seriál The Crown (Koruna). Michael měl toho sice hodně na srdci a toužil královně vylíčit úplně všechno, dorazil k ní ale ještě před vystřízlivěním a žádné kultivovanosti nebyl na místě schopen.

Jisté je taky to, že u královny strávil nejméně deset minut a ta se celých deset minut marně snažila dovolat pomoci. Její komorník zrovna venčil její psy, ostraha si střídala služby, nejbližší služebná luxovala patro. Až za několik dlouhých minut, během kterých z ní alkoholem zmámený Michael střídavě loudil polibek, střídavě ji uklidňoval slovy, že ji nezabije, že je přece Ir (což královnu vzhledem k neustálé hrozbě atentátu ze strany Irské republikánské armády dvakrát neuklidnilo). Každopádně se nakonec Alžbětě II. podařilo přivolat na pomoc služebnou, se kterou Michaela společně odlákaly do spíže, kde mu sluha nalil další kořalku. Společně pak vyčkali příchodu policie, která na místo dorazila po necelé čtvrt hodině.

„Celý se vám to tady rozpadá,“ vytkl Michael královně těsně před tím, než ho z jejích komnat vyvedli v poutech. Zkušeným okem malíře se zadíval na honosné štuky na stěnách: „Tenhleten barák, to je hrůza… opravte si ho, jo?“

Michael byl sice zatčen, jeho skutek ale nebylo možné kvalifikovat jako trestný čin; v té době šlo spíše o občanskoprávní spor. Byl obviněn pouze z krádeže vína a rozbití drahého popelníku. Policejní zpráva mocně kritizovala zejména práci bezpečnostních složek paláce, následkem jejichž nefunkčního a zastaralého systému se mohl Michael bez větších obtíží dostat dovnitř a nerušeně se pohybovat po chodbách. Za ostrahu Buckinghamského paláce přímo zodpovídal William Whitelaw, tehdejší ministr vnitra, který následkem incidentu složil rezignaci. Tu ale nepřijala předsedkyně vlády Margaret Thatcherová, která královně osobně slíbila modernizaci celého systému.

Michael nakonec nebyl usvědčen ani z ničení cizí věci, ani z krádeže. Veškerá obvinění proti němu byla stažena, jakmile podstoupil nařízené psychiatrické vyšetření. Ukázalo se, že trpí schizofrenií, a že bez padnoucí medikace a vhodné terapie by mohl být nebezpečný sobě i svému okolí. Měl o jednu dobrou příležitost navíc k tomu, aby si stěžoval, jak v jeho případě selhává stát, který mu nezajistil dostupnou lékařskou péči. Následující tři měsíce strávil na psychiatrii. Roku 1984 Michael vyvázl s podmínkou ze sporu kvůli napadení policisty a roku 1997 skončil na čtyři roky ve vězení poté, co mu byla přiznána spoluúčast v obchodu s heroinem, na kterém se podílel se svou manželkou a dvacetiletým synem.

Dnes už je z vězení venku. Žena, která ho roku 1982 opustila, se k němu nakonec vrátila, a oba žijí dál na sídlišti v Kilburnu. Smrt Jejího Veličenstva v září 2022 prožíval se smutkem jako každý jiný Brit.

ZDROJE:

Dugan, Emily (19. 2.2012). „Michael Fagan: 'Her nightie was one of those Liberty prints, down to her knees'“. The Independent. Čteno 12.11.2023

Retter, Emily (19. 11. 2020). „Queen's bedroom intruder describes moment he broke in – and the ‚shoddy‘ decor“. The Mirror. Čteno 12.11.2023

„Buckingham Palace intruder Michael Fagan: what happened and why did he break in?“. BBC History Magazine. Immediate Media. 10. 11. 2020.