Můj dobrý táta nácek. Himmlerova dcera věřila v otcovu nevinu, nacistům pomáhala i po válce

Zatímco svou nehezkou ženou Heinrich Himmler pohrdal, dceru, která se z jejich manželství narodila roku 1929, miloval k zbláznění. Hýčkal ji a všemožně rozmazloval. Trávil s ní téměř veškerý volný čas a když se neviděli, denně jí psal dopisy a telefonoval. Vymyslel jen pro ni láskyplnou přezdívku - oslovoval ji mazlivě „Püppi“, zatímco ona jemu říkala „Pappi“. Kdykoliv se Pappimu v jeho berlínské kanceláři po milované Püppi zastesklo až příliš, nechal pro ni z Mnichova, kde žila se svou matkou, vypravit soukromé letadlo (výdaje na cestu hbitě vyúčtoval Říši).

Gudrun doprovázela otce při mnoha oficiálních příležitostech. Spolu s dětmi manželů Goebbelsových patřila k prominentním dětem Třetí říše a Himmler byl na její vystupování na veřejnosti nesmírně hrdý. Brával ji s sebou na bankety, do divadla, na vojenské přehlídky - a také na prohlídky koncentračních táborů. K výletu do tábora v Dachau roku 1942 si dvanáctiletá Gudrun zapsala do svého deníku toto:Gudrun doprovázela otce při mnoha oficiálních příležitostech. Spolu s dětmi manželů Goebbelsových patřila k prominentním dětem Třetí říše a Himmler byl na její vystupování na veřejnosti nesmírně hrdý. Brával ji s sebou na bankety, do divadla, na vojenské přehlídky - a také na prohlídky koncentračních táborů. K výletu do tábora v Dachau roku 1942 si dvanáctiletá Gudrun zapsala do svého deníku toto:

„Viděli jsme všechno, co jsme vidět mohli. Viděli jsme práce na zahradě, stromy plné hrušek. Viděli jsme obrazy, které namalovali vězni. Bylo to úžasné. Potom jsme si dali spoustu jídla. Tak krásný den!“

Popis malé Gudrun je plný dětské naivity a prostoty, se kterou si užívala čas strávený s otcem. Nikdy neviděla hromadu lidských těl ani plynové komory; těchto obrazů chtěl Himmler, který nesnášel pohled na násilí a krev, svou jedinou dceru uchránit. Byl to přitom právě on, pod jehož vedením se z původně pracovních koncentračních táborů staly nechvalně známé tábory smrti.

Nevíme, jak dalece byla Gudrun zasvěcena do povahy otcovy práce, je ale jisté, že přejímala jeho názory a v politických souvislostech se vyznala nejspíš lépe, než jiné německé děti. Informace k ní přicházely z první ruky. Znala osobně mnoho vysokých důstojníků SS a věděla, jak výhradní postavení mezi nimi má její otec. Své postřehy ze setkání s nimi si zapisovala do deníku; zaznamenala mimo jiné jejich obavy z blížícího se příchodu spojeneckých vojsk v březnu 1943 a odsuzovala jejich neschopnost, s jakou nechávají Německo napospas nepříteli. Jediný, kdo si podle Gudrun zasloužil úctu, slávu a medaile, byl pochopitelně její otec.

V dubnu 1945 bylo pragmatickému Himmlerovi jasné, že Německo válku prohraje. Spojenci byli blízko a on jim nabídl jednání o separátní kapitulaci. Rozzuřený Hitler ze svého úkrytu v bunkru zbavil Himmlera všech funkcí a vyloučil ho z NSDAP. Nakonec Německo skutečně kapitulovalo, Hitler spáchal sebevraždu a Himmler v přestrojení a s falešnými doklady uprchl z Berlína. Byl zadržen po několika dnech na útěku a po třech dnech věznění spáchal sebevraždu rozkousnutím kapsle s kyanidem, kterou propašoval mezi zuby. Gudrun s matkou mezitím utíkaly na jih. Spojenci je dopadli na severu Itálie a převezli do sběrného tábora v Římě. Na protest proti svému zatčení držela Gudrun hladovku, až vysílením téměř zemřela. Zpráva o otcově smrti ji zdrtila.

Matka s dcerou byly následně převezeny do Norimberku, kde měly vypovídat v rámci procesů se zajatými válečnými zločinci. Když náctiletou Gudrun soud konfrontoval se zvěrstvy, které měl na svědomí její otec, krčila buď hlavou, nebo rameny. Částečně nevěřila, částečně omlouvala a relativizovala všechno, co udělal. Byla navíc přesvědčená (a toto přesvědčení jí nikdo nevymluvil až do konce života), že její otec nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn Spojenci.

Gudrun ani její matka nebyly odsouzeny za žádný válečný zločin a bylo jim oběma po válce umožněno žít relativně klidným civilním životem. Úřady jim doporučovaly, aby si obě nechaly změnit příjmení, ale hrdá Gudrun razantně odmítla. „Nebudu žít svůj život ve lži,“ tvrdila. Vrátila se do Mnichova, kde se živila jako švadlena a sekretářka.

Nacistické ideologie se nikdy nezřekla, naopak ji s urputností sobě vlastní otevřeně a veřejně hájila. Stála u zrodu organizace Wiking-Jugend, mládežnické skupiny organizované podle zásad Hitlerjugend. Jejím manželem se stal Wulf Dieter Burwitz, novinář a člen krajně pravicové Německé nacionálně-demokratické strany, pohrobka mrtvé NSDAP. Porodila mu dvě děti. Roku 1951 vstoupila do tajné organizace Stille Hilfe, která poskytovala pomoc a podporu (včetně finančních injekcí) jak zatčeným nacistům, tak nacistům na útěku. V ní sice nikdy neměla žádnou oficiální funkci, stala se ale její prominentní figurou s velkým vlivem. Její životopise Oliver Schorm ji označil za „nádhernou nacistickou princeznu“.

Pro nacisty prchající před spravedlností měla Gudrun v srdci zvláštní místo. Milovala každého jednoho z nich. Její osobní intervencí unikl trestu např. Anton Malloth, dozorce v koncentračním táboře Terezín proslulý svojí brutalitou. Zajistila mu místo v luxusním pečovatelském domě nedaleko Mnichova a finančně ho podporovala (pozn.: Malloth byl nakonec v závěru života odsouzen a ve vězení strávil necelé dva roky až do své smrti roku 2002). Celý život byla v hledáčku německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy, který důsledně monitoroval její činnost.

Lidé, kteří Gudrun znali po válce, o ní říkali, že měla sklon si svého otce idealizovat. Viděla ho takového, jakým ho chtěla mít, a jeho smrt v ní její přesvědčení jen zakonzervovala. Není navíc pochyb, že válečný zločinec a tvůrce továren na smrt Himmler svoji dceru miloval. Na to, že je jeho dcerou, byla hrdá, a ve společnosti příznivců národního socialismu vždycky pookřála. Jinak po ní totiž ve válkou traumatizovaném Německu neštěkl ani pes.

„Kdyby Hitler vyhrál válku, všichni ti, kteří mě teď nenávidí, by se mi klaněli,“ posteskla si, když se jí na plese vyhnul další tanečník, ve kterém poznala otcova bývalého spolupracovníka. „Jsem Himmlerova dcera a muži, kteří sloužili mému otci, teď dělají, že mě neznají.“

Gudrun Burwitz zemřela 24. května 2018 v Mnichově, opuštěná a zahořklá. Bylo jí 88 let.

ZDROJE:

SCHUDEL, Matt: Gudrun Burwitz, ever-loyal daughter of Nazi mastermind Heinrich Himmler, dies at 88. In: The Washington Post. 1. července 2018. Dostupné online. Čteno 12.10.2023

Himmlerova dcera po válce pracovala pro západoněmeckou rozvědku. iDNES.cz. MAFRA, 2018-06-29. Dostupné online. Čteno 12. 10.2023

LEBERT, Norbert, and Stephan. My Father's Keeper: Children of Nazi Leadership: An Intimate History of Damage and Denial, translated by Julian Evans. New York: Little, Brown, 2001. ISBN 0-316-51929-4