Článek
Jeden na metr čtvereční. Taková je podle střízlivých odhadů četnost výskytu křovináře ostrovního, prudce jedovatého hada z čeledi zmijovitých, na ostrově (Ilha da) Queimada Grande v blízkosti brazilského státu Sao Paolo. Rybáři, kteří ve vodách kolem ostrova napínají sítě, jsou ještě pesimističtější - podle nich populace křovinářů dosahuje počtu až pěti hadů na čtvereční metr. Tak či onak, číslo je to obrovské a jinak pozoruhodný ostrov v Atlantickém oceánu proměnilo v no-go zónu, kam nemá běžný smrtelník přístup.
Had z doby ledové
Křovinář ostrovní (Bothrops Insularis) je jediný jedovatý druh hada, který na ostrově najdeme (kromě něj zde žije pouze malá populace nejedovatého místního druhu hada). Zároveň jde o jediné přirozené místo jeho výskytu, nepřekvapí proto, že ostrovu propůjčil jeho alternativní název - Brazilci ho znají jako svůj Hadí ostrov. Biologové soudí, že v lokalitě had doslova uvízl před více než jedenácti tisíci lety, kdy byl ostrov ještě součástí pevniny. Tehdy se chýlila ke konci poslední doba ledová, vinou tání ledovců mořská hladina prudce stoupla a oddělila ostrov od břehů dnešní Brazílie. Evoluční tlak umožnil křovinářům přizpůsobit se změněnému klimatu a jejich populace prudce narostla. Minimálně deset tisíc let odděleného vývoje způsobilo, že se křovinář od chřestýšů brazilských, svých nejbližších pevninských příbuzných, značně liší. Postrádá typický chřestící vyrůstek na ocase, má krátké (cca metr dlouhé) tělo se spodní stranu zbarvenou do zlatohněda, čímž si vysloužil i alternativní označení „zlatý“. Je zajímavostí, že v zajetí toto zlatohnědé zbarvení obvykle ztmavne k nepoznání (jde nejspíš o nedostatečnou cirkulaci krve v důsledku špatné termoregulace).
Už pobyt na uzavřeném ostrově hustě osídleném hady by mohl působit jako výjev z laciného hororu. Křovináři jsou ale více, než jen jedovatí - patří k deseti nejjedovatějším hadům na planetě a zároveň mezi nejjedovatější hady Latinské Ameriky. Útočí ukrytí v korunách stromů pomocí krátkých, rychlých výpadů, a to především na migrující ptáky (ptačí obyvatelé Hadího ostrova jsou na to, aby se nechali křovinářem polapit, příliš zkušení). Jejich jed je vysoce efektivní: ihned po uvolnění začne rozkládat svalovinu kolem místa kousnutí, což má svůj praktický důvod: paralýza má zabránit kořisti se byť jen o kousek vzdálit. Účinky jedu pak nastoupí v řádu sekund, u ptáků nastává smrt téměř okamžitě. Ptáci jsou ostatně jedinou možnou kořistí křovinářů - povrch ostrova je extrémně strmý a skalnatý, což v kombinaci s jeho izolací způsobilo, že i přes jeho mírné a přívětivé klima na něm nežijí žádní savci.
Samice křovináře ostrovního s mládětem (v zajetí)
Pro ochranu lidí i hadů
Tím jediným z lidí, kdo se v současné době na ostrově čas od času objeví, jsou přírodovědné skupiny se zvláštním povolením nebo údržba zdejšího majáku. Ten zde Brazilci roku 1909 postavili se záměrem ostrov osídlit: plánovali vypálit pralesní vrcholy svahů a vybudovat na jejich místě banánové plantáže. Z tohoto plánu nakonec sešlo, ostrovu ale po několika pokusech o vypálení zůstala (kromě pár lysých míst) i část oficiálního názvu - queimada je původně portugalský výraz pro lesní požár. Maják už před lety přešel na autonomní režim, který vyžaduje zásah lidské ruky pouze jednou v roce, a od dob automatizace tak už nemá Ilha da Queimada Grande jediného stálého obyvatele. Poslední správce, který maják obýval spolu se svou ženou a třemi dětmi, dopadl podle legendy neslavně - došlo mu jídlo a vydal se do pralesa natrhat volně rostoucí banány, kde podlehl hadímu uštknutí.
O každoroční údržbu majáku se dnes stará brazilské námořnictvo, které taky brání v přístupu k ostrovu nepovolaným. Hadí ostrov už roky láká různé dobrodruhy, pro které ale může být zajímavý výlet na nedostupné místo reálným ohrožením na životě - jed křovináře působí i na člověka velice rychle: k ochrnutí vlivem rozleptání svaloviny dojde během několika okamžiků, k smrti do hodiny od uštknutí.
Brazilskou vládou nařízený zákaz vstupu na ostrov nemá chránit pouze lidské návštěvníky, ale taky křovináře samotné: ti jsou v současnosti na seznamu kriticky ohrožených druhů i na brazilském seznamu ohrožených zvířat. Protože had nemá svého přirozeného predátora a člověkem je přímo chráněný, ohrožuje ho především limit jeho domova - izolace ostrova může pro populaci křovinářů způsobit katastrofu v případě požáru nebo jiné živelné katastrofy, zároveň hadům neprospívá nedostatečná genetická rozmanitost pro křížení. Vinou druhého zmíněného už teď podle odhadů biologů populace křovinářů na ostrově klesá a zbývající jedinci jsou méně odolní. Navzdory tomu, že jde o pro laika děsuplné místo, pro vědce a ochránce zvířat je Hadí ostrov oblastí zvýšeného ekologického zájmu, kterou se ze všech sil snaží zachovat.
Maják na Hadím ostrově, v pozadí loď brazilského námořnictva
ZDROJE:
Thomas, Emily (4.7. 2014). „Brazil's ‚Snake Island‘ Is The Place Of Nightmares, We're Pretty Sure“. Huff Post Science. Čteno 12.2.2024
„Snake Island (Ilha da Queimada Grande)“ (15.8.2023). Atlas Obscura. Čteno 12.2.2024
Marques, O.A.V.; Martins, M.; Sazima, I. (2004). „Bothrops insularis“. IUCN Červený seznam ohrožených druhů.
