Článek
Lacey Spears vždycky milovala děti. Už dávno předtím, než se jí roku 2008 narodil jediný a vymodlený syn Garnett, po vlastním dítěti toužila. Vyrostla v americkém městě Decatur, jenom z nejchudších měst ve státě Alabama. Manželství jejích rodičů nebylo příliš šťastné - s otcem Lacey nevycházela, matka byla vůči dětem chladná a odměřená. Přestože vztahy v rodině nebyly dokonalé, jak bratr, tak sestra Lacey se v dospělosti shodli, že rodina navzdory všemu dobře fungovala. „Naše dětství bylo spokojené a tak šťastné, jak jen mohlo být,“ vypověděla starší sestra Lacey, Rebecca.
Malá Lacey byla miláček učitelů i chorobná lhářka
Lacey měla velmi komplikovanou povahu. Jako dítě byla posedlá panenkami. Až s dojemnou láskou o ně pečovala, převlékala jim šatičky, česala vlásky a všemožně jinak je zaopatřovala; taky ale měla ve zvyku surově napadat všechny, kdo se k nim odvážili byť jen přiblížit. Předstírala, že jsou to její malé děti a její rodina doufala, že ze své dětské urputnosti brzy vyroste. V pubertě Lacey skutečně posedlost panenkami opustila, ale tím více se na povrch vydrala jiná její charakterová zvláštnost. Dívka byla závislá na pozornosti a nevynechala jedinou příležitost, jak si ji získat. Byla zábavnou společnicí a dobrou žačkou, ale to jí nestačilo. Ohromovala svoji rodinu i přátele více či méně šokujícími historkami, přičemž nebylo možné spolehlivě rozpoznat, která z nich je pravdivá, a která je pouze výplodem dívčiny bujaré fantazie.
Mezi ty nevinnější z historek patří třeba ta, jak přišla ke své jizvě na kotníku. Způsobila si ji nejspíš sama; aby zaujala a získala svůj vytoužený díl pozornosti, tvrdila, že trpí anorexií, zkolabovala na ulici z nedostatku výživy a poranila si přitom kotník. Jindy tvrdila, že musí dodržovat bezlepkovou dietu a některá další přísná nutriční omezení. Neváhala ale zajít ve svých lžích ještě mnohem dál. Ve čtrnácti letech se svěřila spolužačkám, že je těhotná, a když neexistující těhotenství nijak nepokračovalo, doplnila historku dovětkem, že podstoupila potrat. Matku své spolužačky přesvědčila, že doma je obětí sexuálního zneužívání, a ta ji u sebe k její veliké radosti nechala nějaký čas bydlet, litovala ji a zahrnovala péčí. Přesto, že její lži byly téměř vždy odhaleny (Lacey nebyla nikdy příliš rafinovaná a její vyprávění postrádala cit pro detail), vymýšlela si další znovu a znovu. Jakmile nezískala pro svoji báchorku dostatečně uspokojující reakci, vymyslela si další, ještě silnější.
Více než často také oslovovala cizí ženy ve svém okolí, zejména matky svých spolužaček, slovem „mami“. Mezi spolužáky ve škole postupně ztrácela popularitu svojí až trapně okázalou snahou zavděčit se a zalíbit učitelům.
To je on, celý můj svět, tvrdila o cizím dítěti
Během dospívání se Lacey stala aktivní členkou baptistické církve. Tam začala působit jako dobrovolná vyučující v nedělní škole (výukový program pro děti, jejichž rodiče se ve stejný čas účastní bohoslužeb, pozn.aut.). Práce s dětmi ji uchvátila - ne kvůli pracovní náplni, ale kvůli kontaktu s dětmi. Vášeň pro panenky, která zadřímala na část puberty, se objevila znovu, jen v dospělejší podobě. Nebylo jí ani šestnáct, když zatoužila po vlastním dítěti, a o této své touze vyprávěla každému, kdo byl ochoten ji poslouchat. Práce v nedělní škole ji naplňovala, ale rodiče jejích malých svěřenců si stěžovali. Lacey příliš často překračovala své kompetence a k dětem se chovala až příliš familiárně. Začala si proto hledat práci jako hlídačka dětí. Netrvalo dlouho a skutečně našla.
Jejím prvním klientem se stal malý Cameron, syn její sedmnáctileté kamarádky. Ta akutně potřebovala hlídání, aby mohla po týdnu ve škole, kdy byl syn v jeslích, o víkendech pracovat. Spolupráce ale neměla dlouhého trvání: vyšlo najevo, že Lacey vydává na veřejnosti chlapečka za svého vlastního. Čím dál tím častěji ho navíc odmítala matce vracet v domluvené časy a jednou ho dokonce bez ohlášení vrátila až druhý den po termínu předání. Chlapeček taky v péči Lacey pravidelně trpěl záněty středního ucha. Matka Camerona oznámila Lacey, že už jejích služeb nebude využívat.
Lacey po chlapci netruchlila dlouho a brzy si za něj našla náhradu. Devatenáctiletá matka šestiměsíčního Jonathana se nacházela v podobné situaci jako matka Camerona a když jí Lacey nabídla, že za hlídání nebude chtít žádné peníze, byla nadšená. Lacey začala dítě opět vydávat za své vlastní a dokonce umisťovala jeho fotografie na svoje sociální sítě.
„Tenhle andílek je můj celý svět, moje úplně všechno,“ psala na MySpace pod Jonathanovu fotografii. Stejně jako předtím malý Cameron, i Jonathan začal trpět na záněty uší, které se záhadně objevovaly, kdykoliv ho na hlídání převzala Lacey.
Chudáček malý Garnett
Záhy po svých dvacátých narozeninách si Lacey uvědomila, že hlídání cizích dětí a jejich vydávání za své už jí nestačí. Rozhodla se, že nastal čas pořídit si své vlastní. Brzy poté, co se intimně sblížila s jistým Chrisem Hillem, zjistila, že je těhotná. Chris byl z jejího těhotenství celý pryč. Pro myšlenku rodinného života se nadchnul, plánoval koupit dům a požádat Lacey o ruku. Ta však měla jiné plány; chladnokrevně Chrisovi sdělila, že nenarozené dítě není jeho, a spolu s ním zmizela z Chrisova života. Její dítě mělo být jen její.
Garnett Spears se narodil 3. prosince 2008. Lacey jeho narozením přímo žila. Bezprostředně po porodu začala plnit svůj profil na MySpace jeho fotografiemi, nadšeně přijímala gratulace a užívala si, že je i s maličkým v centru pozornosti. Ovace kolem jeho narození ale utichly až příliš brzy. Krátce poté, co byla se synem propuštěna z porodnice, se do nemocnice vrátila. Tvrdila, že s Garnettem je něco v nepořádku - odmítá prý pít mléko, neúměrně zvrací a krvácí z uší. Dítěti byla provedena veškerá moznavyšetření, ale nebyla zjištěna žádná příčina jeho potíží. O průběhu jeho hospitalizace dávala Lacey okamžitě a obšírně vědět světu prostřednictvím sociálních sítí. Její profil na MySpace zaplavila nanejvýš solidární vlna podpory.
Zdravotní problémy Garnetta neustávaly ani v následujících týdnech, kdy byl propuštěn domů. Byl nemocný prakticky neustále a již kolem Vánoc 2008 byl i s matkou hospitalizován podruhé. Byly mu nasazeny infuze a provedena další vyšetření, ale ani ta nic neprokázala - záněty uší a krvácení, na které upozorňovala matka, se během pobytu v nemocnici znovu neobjevily. Tehdy poprvé jedna z ošetřujících lékařek vyslovila podezření, že se může jednat o Münchausenův syndrom v zastoupení. Jde o duševní poruchu, při které dospělý blízký dítěti (nejčastěji rodič) předstírá nebo přímo sám způsobuje dítěti příznaky nemoci, aby si prostřednictvím toho zajistil pozornost a sympatie. Dospělí trpící Münchausenovým syndromem v zastoupení neváhají zfalšovat lékařské záznamy, vzorky moči nebo podávat dítěti léky, které mu přitíží, jen, aby přesvědčili lékaře, že je skutečně nemocné. Z důvodu, který dosud není znám, nikdo tuto lékařku nevyslyšel. Až později se ukázalo, jak fatální chyba to byla.
V průběhu následujících let se Lacey podařilo získat si svět na svou stranu. Vydatně jí v tom pomáhaly sociální sítě, na kterých sdílela každičkou událost v životě malého Garnetta, zvlášť pak ty, ve kterých trpěl. Lidé známí i blízcí jí vyjadřovali podporu, nabízeli pomoc i vybírali peníze na léčbu. Lacey postupně přesvědčila odborníky, že její Garnett, který se narodil jako zcela zdravé dítě, je vážně nemocný. Chlapečkovi bylo pouhých několik měsíců, když mu byl na popud jeho matky operován jícen, protože podle ní doma stále zvracel. Nebyl mu ani rok, když mu byla zavedena sonda do žaludku, kterou přijímal potravu, protože podle své matky odmítal jíst.
„Podívejte se, jak můj malý andílek trpí,“ napsala pod fotografii chlapce krátce po jedné z operací. Odpovědí jí byla záplava lítosti a slov útěchy. Každý s malým Garnettem soucítil a obdivoval jeho statečnou, oddanou matku.
Málokdo z okolí jí věřil, nikdo ale nezasáhl
Lacey brzy založila o strádání svého syna blog, na kterém zveřejňovala všechny informace o jeho aktuálním zdravotním stavu. Brzy se ale v jejím okolí objevily náznaky podezření, že ne vše, co říká, je tak docela pravda. I se synem se proto přestěhovala k ovdovělé babičce na Floridu. Společně bydleli v komunitě The Fellowship určené pro lidi s vleklými zdravotními obtížemi. Lacey ani ve svém novém domově nepřestávala zásobovat okolí vylhanými příběhy ze svého života. Jejím hlavním tahákem byl stále Garnett. Nesrovnalosti v jejích historkách a zejména v popisech rozličných Garnettových chorob a obtíží (které nepozoroval nikdo kromě Lacey samotné) způsobily, že se pochybnosti o její pravdomluvnosti vyrojily i na Floridě. Podezření začali mít i místní lékaři.
Lacey se tedy i se čtyřletým synem stěhovala znovu, tentokrát do Californie. Tam se oba připojili ke komunitě zaměřené na splynutí s přírodou, protože (alespoň tak to Lacey tvrdila na svém profilu na MySpace) věřila, že pokud Garnettovi dosud nepomohla západní medicína v Alabamě ani na Floridě, pomůže mu alternativní léčba v californské komunitě. Původní obyvatelé komunity byli překvapení, že místo zesláblého chlapce, který měl trpět neustálým zvracením, měl mít diabetes, celiakii i Crohnovu chorobu, viděli před sebou normálního, živého kluka s naprosto žádnými zřejmými příznaky matkou popisovaných chorob. Kdykoli někdo vyjádřil podezření, že věci nejsou takové, jakými se zdají být, Lacey sbalila sebe i Garnetta a odstěhovala se o dům dále.
Příběh, který neslavně začal, nemohl mít šťastný konec. Lékaři chtěli malému Garnettovi odstranit sondu do břicha, kterou přijímal umělou výživu - nenašli pro ni totiž žádné medicínské opodstatnění. Lacey se tomu zuby nehty bránila. Stejně jako během dospívání obratně přitvrzovala ve svých lžích, kdykoliv na ně nezískala dostatečnou odezvu, přitvrdila i teď.
V lednu 2014 musel být Garnett hospitalizován stejně jako mnohokrát předtím, ale tentokrát s ním viditelně nebylo něco v pořádku. Panenky měl protočené a třásl se po celém těle. Potřeboval zvracet, ale kvůli dávné operaci jícnu toho nebyl schopen, celé tělo měl v křeči. Následná vyšetření jako vždy neukázala nic zvláštního, ale Garnett byl znovu hospitalizován a brzy se mu ulevilo. Krátce před plánovaným propuštěním se ale jeho stav prudce zhoršil. Z nemocničních kamerových záznamů, o jejichž pořízení Lacey neměla ani tušení, vyplynulo, že chlapci se náhle přitížilo poté, co s matkou odešel mimo dosah nemocničních kamer na toaletu. V krvi mu bylo zjištěno kritické množství sodíku a byl okamžitě letecky převezen na specializované pracoviště. Garnettova matka v průběhu cesty vše dokumentovala pro sociální sítě.
Hladina sodíku v krvi byla u Garnetta tak vysoká, že se jednalo v podstatě o stav neslučitelný se životem. Lékařům se podařilo po dlouhém boji srazit jeho hodnotu na přijatelnou hranici, ale bylo příliš pozdě. Poškození způsobené otravou sodíkem bylo příliš velké a Garnett Spears, vytoužené dítě své matky, dne 23. ledna 2014 umírá. Pitva prokázala, že byl otráven obyčejnou kuchyňskou solí. Následné vyšetřování potvrdilo, že solný roztok mu aplikoval injekcí přímo do žil jeho vlastní matka, Lacey Spears.
Až smrt pětiletého Garnetta přivedla Lacey do ambulance psychiatra, do které směřovala celý svůj život. Během vyšetřování jí byl diagnostikován Münchausenův syndrom v zastoupení, na který vyslovila kdysi dávno podezření lékařka jejího syna. V průběhu vyšetřování se Lacey přiznala, že sůl v malých dávkách aplikovala Garnettovi obvykle skrz sondu do žaludku už od kojeneckého věku.
Za vraždu svého syna byla Lacey odsouzena ke dvaceti letům vězení. Maximální možný trest pětadvaceti let se jí vyhnul, protože jí byla uznána snížená příčetnost vinou její nově pojmenované psychiatrické diagnózy. Svůj trest si odpykává v ženském nápravném zařízení v Bedfordu ve státě New York. Lacey Spears byla celý svůj život časovanou bombou, která vybuchla a pohřbila to nejcennější, co kdy měla. O tom, co provedla, může teď v klidu přemýšlet - minimálně do roku 2034, kdy může zažádat o podmínečné propuštění.
ZDROJE:
GLATT, J. (2016). My Sweet Angel: The True Story of Lacey Spears, the Seemingly Perfect Mother Who Murdered Her Son in Cold Blood. St Martin s Press.
