Tichomořský ostrov ovládají miliony hadů. Agresivní vetřelci slaňují sloupy a sežerou, co najdou

Základy života na ostrově Guam byly položeny před více než 50 miliony let. Tehdy se na jižní polokouli podsunuly pod sebe dvě sousedící litosférické desky, roztavily masu hornin v zemském plášti a vyvěraly nad kůru v podobě patnácti sopek, které dále rostly až nad hladinu oceánu. Když vulkanická činnost utichla a povrch se stabilizoval, vrcholky sopek se začaly obalovat korálovými útesy, které se postupně proměnily ve vápencové vrstvy. Unikátní historie souostroví, které dnes známe jako Mariánské ostrovy, je nejvýmluvněji zapsána ve tváři ostrova Guam - nejstaršího a zároveň největšího z této soustavy patnácti sopečných ostrovů, který neblaze proslul jako dějiště jedné z nejničivějších ekologických invazí v historii lidstva.

Ostrov Guam se nachází v severozápadní části Tichého oceánu, na jižním okraji Mariánských ostrovů a v samém srdci oceánské Mikronésie. Ještě na počátku minulého století byl život na Guamu rozmanitý jako Oceánie sama. Zdejší ekosystém se po několik tisíc let vyvíjel izolovaně a zformoval se do podoby křehkého, citlivě vyváženého organismu s vysokou mírou endemismu (výskyt druhů, které nežijí nikde jinde), bez hadů a suchozemských savců a s ptáky v roli přirozených vůdců na špičce potravního řetězce.

Hadí vetřelci se na Guam dostali náhodou. Po šestitýdenní válce s Japonskem v létě roku 1944 obnovily Spojené státy americké svou nadvládu nad souostrovím a na Guamu založily leteckou základnu (později pojmenovanou Andersen Air Force Base na počest padlého generála Andersena). Po konci druhé světové války se základna přeměnila v mezinárodně významný strategický bod, přes který probíhal masivní přesun vojenského materiálu, léků i potravin z Šalamounových ostrovů, Papuy-Nové Guiney a Severní Austrálie. Tehdy, v časech hluboké ekologické neznalosti, nikdo nevěnoval pozornost tomu, že v nákladových prostorách lodí a letadel přicestovali na Guam spolu s bednami a paletami i první osamocení zástupci hnědých bojg.

Za normálních okolností jsou bojgy hnědé plaší, nekonfliktní a vcelku mírumilovní hadi. Dorůstají délky kolem dvou metrů, mají štíhlé, pružné tělo s hnědým až hnědozeleným zbarvením, trojúhelníkovou hlavu a poměrem k ní velké oči se širokými zornicemi. Jako většina bojg patří i bojgy hnědé mezi tzv. stromové hady, kteří tráví většinu života ukrytí v korunách stromů nebo ve křoví, odkud loví krátkými výpady ptáky, ještěrky a hlodavce. Jejich jed je v nejhorším případě slabě neurotoxický a jejich kousnutí není pro dospělého člověka nebezpečné. Jde o v zásadě obyčejného hada, který se ve své původní domovině těší pověsti nesmělého starousedlíka jen zřídka opouštějícího bezpečí svých stromových obydlí.

Nenápadní hadi zvládli Guam ovládnout během několika málo let. K tomu, aby se na ostrově rozšířili, stačilo jen pár jedinců, možná dokonce i jediná březí samice. Guam, na kterém se ocitly souhrou (ne)šťastných náhod, se ukázal být pro bojgy ideálním místem k životu. Neměly zde žádné přirozené predátory, na druhou stranu se ostrov hemžil snadnou kořistí, která nebyla zvyklá na noční lovce a postrádala předchozí zkušenosti s hady (na Guamu se dodnes nevyskytuje žádný původní druh hada). K prudkému nárůstu nové hadí populace napomohlo také celoročně tropické klima a hojnost lesů a travnatých porostů, které bojgám poskytují útočiště.

Výskyt bojgy hnědé zaznamenali obyvatelé Guamu poprvé v 50. letech 20. století. Na přelomu 60. a 70. let si začali všímat, že se z ostrova plíživě vytrácí ptáci, a v 80. letech byly za příčinu jejich dramatického úbytku poprvé označeny bojgy hnědé. V 90. letech herpetologové oznámili, že rozmnožování hadů na Guamu se vymklo kontrole. Trvalo ještě několik dalších let, než si vědecká obec přiznala, že neúmyslné zavlečení hadů na ostrov způsobilo ekologickou katastrofu.

Přítomnost bojg na Guamu nenávratně narušila jeho křehkou rovnováhu. Izolované ostrovní systémy mívají jednoduché potravní řetězce, které tvoří jen pár vysoce specializovaných živočišných druhů. Je pro ně typické, že dokážou odolat i velmi nehostinným vnitřním podmínkám, ale jsou zároveň mimořádně citlivé na zásahy zvenčí. Během sedmi desetiletí, co ostrovu panují, hadi citelně zredukovali počet drobných plazů (ještěrek a gekonů), obojživelníků i savců (netopýři). K hrůze ostrovanů vyhubili také téměř všechny původní druhy ptáků, kteří byli do té doby jedinými ostrovními predátory, a zaujali jejich místo na potravním řetězci. Z dvanácti původních lesních druhů ptáků zbyly pouhé dva, jejichž zástupci přežívají jen v lidském chovu a při mimořádné ochraně. Z volné přírody zmizely ptačí druhy, jako je guamská mucholapka (Todiramphus cinnamominus), guamská vrána (Corvus kubaryi) a slípka (Gallirallus owstoni). Vzácné endemické druhy, jako je guamský brhlík (Myiagra conducens) nebo holub (Ptilinopus roseicapilla) jsou považovány za vyhubené. Všichni tito ptáci přitom nenahraditelným způsobem přispívali k udržení zdejší fauny i flory - podíleli se na opylování, roznášeli semena, přirozeně regulovali hmyz a rozmisťováním hnízd utvářeli podobu lesů.

Změny, které v ekosystému způsobilo hadí osídlení, mají fatální vliv také na hospodářský a ekonomický rozvoj Guamu. S poklesem ptačí populace narostla populace hmyzu a to včetně škůdců, kteří decimují zemědělskou úrodu. Mnoho stromů produkujících plody bylo na ptačí činnosti přímo závislých, některé z rostlin ztratily opylovače nebo roznašeče semen a nedaří se je pěstovat. Druhová pestrost lesů upadá a některé jejich části musely být z důvodu degradace porostu vymýceny.

Bojgy hnědé, které byly dříve považovány za nekonfliktní a bezproblémové sousedy, se navíc snaží adaptovat na úbytek přirozené kořisti a stávají se čím dál tím víc agresivními. Při honbě za potravou slézají ze stromů a přesouvají se do lidských obydlí, kde jsou schopni pozřít prakticky cokoliv. Hadi byli odchyceni ve školách, v nemocnicích, v bytových komplexech i v nákladech, které směřovaly na jiné tichomořské ostrovy. Jsou natolik drzí, že ožírají i kusy masa z grilovacích tyčí a lezou po drátech elektrického vedení, čímž způsobují zkraty a výpadky proudu. Od roku 2016 herpetologové pozorují, že bojgy na ostrově vypilovaly k dokonalosti novou, u bojg dosud dříve nepozorovanou techniku lasového úchopu, která jim umožňuje se „slaňovat“ i po hladkých betonových sloupech. Je obtížné na ně nenarazit: na ostrově o rozloze 549 km² podle nejstřízlivějších odhadů žije asi 2 miliony bojg, to je asi 3643 jedinců na kilometr čtvereční. Je jich jedenáctkrát více, než obyvatel ostrova.

Spojené státy americké ročně vynakládají desítky milionů dolarů na preventivní opatření v podobě pastí a otrávených návnad, která mají zabránit množení a šíření hadů mimo ostrov. Jde ovšem pouze o snahu minimalizovat rizika: v současné době je vyhubení bojg na ostrově Guam považováno za zcela nemožné.

ZDROJE:

Joosse, Tess: „Guam's invasive tree snakes loop themselves into lassos to reach their feathered prey“ (11.1.2021). science.org. Čteno 15.12.2025

Moeed, Abdul: „Pacific Island of Guam Faces Ecological Collapse as Millions of Snakes Take Over“ (14.9.2025). greekreporter.com. Čteno 15.12.2025

Gorvett, Zaria: „The US island ruled by alien snakes and spiders“ (31.10.2024). bbc.com. Čteno 15.12.2025

Travers, Scott: „How A WWII Snake Drove 10+ Species Extinct In Just A Few Years—Most Were Birds“ (3.11.2024). forbes.com. Čteno 15.12.2025