Naštval ho stát, tak si založil vlastní. Na vízum fiktivní země uprchli i manželé z ČSSR

Leonard George Casley se narodil 28. srpna 1925 v dělnické rodině v Kalgoorlie v Západní Austrálii. Celý život byl tak trochu tlučhuba. Ačkoliv vychodil s odřenýma ušima sotva základní školu, rád o sobě tvrdil, že je matematik, fyzik a autor vědeckých článků pro NASA. Nelze mu upřít, že se pokoušel psát, šlo ale spíše o pseudovědecká dílka, než o seriózní akademickou práci. Poté, co vystřídal několik zaměstnání (pracoval mimo jiné i u královského letectva), koupil na počátku 60. let velkou pšeničnou farmu v blízkosti měst Northampton a Geraldton na Středozápadě Západní Austrálie. Jeho úspory mu stačily na to, aby s farmou zakoupil také asi 75 čtverečních kilometrů lesů, lánů a zemědělské půdy.

Na prodej pšenice stanovila australská vláda přísné kvóty. Casleymu, který byl zvyklý přemýšlet ve velkých číslech, se omezování ze strany státu ani trochu nelíbilo. Když po letech sporů číše jeho trpělivosti přetekla, namíchl se a na protest proti „drakonickým kvótám“ prohlásil svou farmu za suverénní stát. Nové knížectví pojmenoval Hutt River Province, sám sebe jmenoval knížetem (někdy také princem) Leonardem I. a ze své ženy udělal Její Královskou Výsost princeznu Shirley.

Casley pracoval velmi aktivně na vytvoření dojmu, že knížectví je skutečný stát, který pěstuje diplomacii a je aktivní v mezinárodní politice. Svůj pozemek obehnal cedulemi, které upozorňovaly příchozí na překročení státní hranice. Hutt River mělo vlastní vlajku, hymnu, státní znak i poštovní známky, později nechal razit také mince se svou podobiznou a vydával pasy a víza. Rozdával šlechtické tituly, jmenoval vyslance, speciální vyslance a konzuly, vydával vlastní zákony a diplomatické protokoly. Obepisoval ministerstva cizích zemí a zval jejich představitele na oficiální státní návštěvy, které hostila jeho přívětivá žena. V roli knížete Leonarda byl Casley natolik vytrvalý, že se mu podařilo navázat diplomatické styky s nejméně 28 státy světa.

Od roku 1976 si s farmářem dopisoval také jihlavský rodák Vladimír Kříž.

Kříž se o vyhlášení nezávislého knížectví Hutt River dozvěděl ze sloupku v humoristickém časopisu Dikobraz. Nejprve považoval zprávu za vtip, pak mu to ale nedalo a jako milovník podobných kuriozit oslovil knížete Leonarda I. s žádostí o zaslání poštovních známek a mincí. K jeho překvapení odpověděl samozvaný monarcha obratem a k dopisu přiložil i zásobu pohlednic a poštovních známek. Mince se teprve chystaly do oběhu. Mezi oběma muži se rozběhla čilá korespondence přes půl světa. V jednom z dopisů se kníže Leonard zeptal Kříže, zda by se nechtěl stát velvyslancem, a ten ochotně souhlasil. Za dva měsíce pak do Jihlavy dorazil velkolepý a pečlivě vyvedený dekret o jmenování honorárním konzulem knížectví Hutt River pro Československo - i s dvěma kopiemi, které měl Kříž odeslat prezidentu Husákovi a ministru zahraničí Chňoupkovi. Bezodkladně tak učinil.

Kříže vzápětí navštívili dva zaměstnanci ministerstva zahraničí. Celé hodiny spolu hovořili o tom, co je Hutt River za státeček a jaký význam pro Československo může mít navázání diplomatických styků.

„Mohli bychom tam třeba vyvážet pivo nebo tam udělat výstavu skla,“ švejkoval Kříž. Pánové z ministerstva se tehdy spokojili s ujištěním, že nebude dělat pofidérnímu západnímu knížectví v Československu příliš velkou reklamu. Kříž svůj slib dodržel jen napůl; veřejně se sice o Hutt River příliš nezmiňoval, nechal ale vytisknout letáčky s popisem knížectví a poselstvím knížete Leonarda. Svůj byt opatřil nápisem Konzulát, knížectví Hutt River v češtině i angličtině a jako generální konzul ochotně přijímal návštěvy.

Bylo jich překvapivě hodně. Na dveře bytu klepali lidé, kteří se zoufale toužili dostat na Západ. Bylo jim jedno kam - klidně prý do té Austrálie. Jedna mladá žena před ním dokonce klečela na kolenou a prosila, aby jí pomohl dostat se za tatínkem, který žije kdesi v Melbourne. Kříž tyto prosby zdvořile a s upřímnou lítostí odmítal s tím, že něco takového prý nedokáže udělat ani sám pro sebe. Poté, co odmítl vstoupit do strany (které by podle svých vlastních slov stejně nebyl užitečný, protože pije a prohání ženské), soudruzi osm let mlčky tolerovali jeho existenci jako konzula cizí země. Pak ale spadla klec a Kříž dostal na výběr: buď podepíše, nebo půjde rovnou do blázince. Podepsal tedy vstup do strany, nastartoval svou starou Oktávii Matyldu, naložil do ní svou ženu, pár zavazadel a podomácku vyrobené pasy Knížectví Hutt River a takto vybaven prchl přes Rumunsko a Jugoslávii až do Spojených států.

Ve stejné době, kdy manželé Křížovi prchali do Spojených států, sváděl kníže Leonard nekonečný boj s finančním úřadem. V roce 1977 byl úspěšně stíhán za neplnění daňové povinnosti, daň ale dále neplatil s odůvodněním, že ani on, ani jeho děti a dědicové nejsou daňovými rezidenty Austrálie. Veškeré jeho argumenty soud pochopitelně smetl ze stolu, což vedlo k tomu, že Casley v prosinci 1977 vyhlásil Austrálii válku. Za pár dní pak informoval úřady o tom, že ukončil boje a vyhlašuje příměří. Tímto zdánlivě nesmyslným krokem se pokusil využít jednoho z odstavců Ženevské úmluvy, podle kterého musí mezinárodní společenství uznat suverenitu státu, který nebyl poražen ve válce. Toho jediného, čeho Casley svým desítky let trvajícím odporem dosáhl, byly dluhy, které do roku 2017 dosáhly astronomické výše 2,7 milionu dolarů.

I přesto, že jeho samozvané knížectví se nikdy nestalo legálním státem, se Leonardovi I. podařilo něco, co možná sám ani nečekal: zanechal hlubokou stopu. Do Hutt River každoročně přijížděly tisíce turistů, kteří si zde kupovali mince, známky a nechávali vystavit pasy. Na víza, která knížectví ochotně rozdávalo, se několika emigrantům ze zemí sovětského bloku skutečně podařilo dostat na Západ, a nespočtu dalších diplomatické pasy podstatně ulehčily cestování. Vladimír Kříž dodnes s úsměvem vzpomíná, jak mu po jedné z pasových kontrol celníci salutovali a oslovovali ho „Vaše Excelence“. Národní muzeum Austrálie věnovalo Hutt River jednu ze svých dočasných expozic, okres Northampton zase zařadil knížectví na seznam historicky a společensky významných míst. Území toho jména jsme dokonce ještě před pár lety mohli najít i v online mapách, byť jen jako turistickou atrakci.

Ačkoliv žádný stát světa nikdy neuznal Hutt River jako separátní území, řada státních představitelů hrála tu hru s Casleym. Na akce, které pořádal, přijímali pozvání australští vládní činitelé, státní úředníci ho při vyřizování korespondence nevědomky oslovovali jeho fiktivním titulem a na obálky psali jméno jeho fiktivního státu. Jeho věhlas přesáhl i hranice kontinentu. V roce 2016 poslal kníže Leonard britské panovnici Alžbětě II. oficiální dopis, ve kterém jí blahopřál k 90. narozeninám. Královna odpověděla přáním „příjemných a úspěšných oslav 46. výročí založení knížectví Hutt River“.

Leonard Casley udržel neexistující stát při životě celých 50 let. V lednu 2017 oznámil svou abdikaci a novým vládcem jmenoval svého syna Graema. Zemřel 13. února 2019 v požehnaném věku 93 let. Jeho knížectví ho přežilo o osmnáct měsíců - bylo zrušeno rozhodnutím Graema I. dne 3. srpna 2020. Casleyho finanční závazky vůči finančnímu úřadu, které po jeho abdikaci přešly na jeho syna, byly uspokojeny z prodeje farmy a pozemků. 

Vladimír Kříž Hutt River nikdy nenavštívil.

ZDROJE:

Harradine, Natasha: „Prince Leonard, who founded Hutt River Province after stoush with WA government, dies aged 93“ (13.2.2019). abc.net.au. Čteno 22.5.2026

Kantor, Lukáš: „Australský farmář z trucu založil vlastní stát, zastupovali ho i Češi“ (5.1.2019). iDnes.cz. Čteno 22.5.2026

Paclík, Jaroslav: „Komunisty dráždil jako konzul australského knížectví. I tak musel utéct“ (21.10.2018). iDnes.cz. Čteno 22.5.2026

„Emigroval s diplomatickým pasem neuznaného knížectví. V Pelhřimově ocenili Vladimíra Kříže a jeho kuriózní způsob emigrace“ (17.11.2023). irozhlas.cz. Čteno 22.5.2026