Článek
V celé říši savců bychom sotva našli tvory, kteří by se těšili tak nevalné pověsti jako hyeny. Už starověcí filosofové hyeny považovali za nečistá stvoření a opřádali jejich existenci řadou bizarních mýtů a polopravd. Ve středověku se věřilo, že vyhrabávají mrtvoly z hrobů a že napodobují lidskou řeč, aby mohly vylákat pastýře z postelí a sežrat je i s jejich stády. Americký spisovatel Ernest Hemingway hned v několika svých dílech barvitě vylíčil zlolajnost hyen i způsob, jakým baží po krvi, a filmová společnost Walt Disney se zase postarala o to, aby hyeny po generace nenáviděli i ti nejmenší z nás.
Naše předpojatost způsobila, že jsme se tyto fascinující šelmy po dlouhé tisíce let ani nesnažili pochopit. Až moderní bádání ukázalo, že hyeny nejsou zbabělí a mrzcí mrchožrouti, jak je známe z Lvího krále, ani zrůdy s nadpřirozenými schopnostmi, jak jsme se mohli dočíst v zápiscích starořímských učenců. Ve skutečnosti jde o extrémně inteligentní šelmy (jejichž intelekt se v některých aspektech blíží intelektu vyšších primátů), odolné, vytrvalé a odvážné od prvního do posledního dechu. Už samotný způsob, jakým přicházejí na svět, totiž není ničím jiným, než drsným bojem o přežití, který hyení mláďata a jejich mámy svádějí proti samotné přírodě.
Skrz pseudopenis se páří, močí i rodí
Ve volné přírodě dnes najdeme čtyři druhy hyen. Tři z nich obývají travnaté stepi a polopouště subsaharské Afriky, jeden se vyskytuje také v oblastech Blízkého východu a Indie. Když se řekne „hyena“, nejspíš se nám všem vybaví obrázek největší a nejpočetnější hyeny skvrnité proslulé řičivým smíchem, výrazem připomínajícím zlomyslný úsměv a také neobvyklou reprodukční anatomií, která nemá ve zvířecí říši obdoby.
Hyeny skvrnité (Crocuta crocuta) tvoří vysoce organizované smečky až o 80 členech, kterým vládne nejvýše postavená samice. Jde o jediný ze všech druhů hyen, ve kterém mají všechny samice vyšší postavení než samci. Tato skutečnost jim dává lepší přístup k potravě a zdrojům a umožňuje, aby při rozmnožovacím procesu nastavovaly pravidla hry ony. Samci jsou při námluvách obvykle velmi uctiví a opatrní a to i tehdy, když jsou shodou náhod větší než samice (což se neděje často). Díky unikátní anatomii je v podstatě nemožné, aby měl samec se samicí koitus navzdory její vůli. Hyeny nemají vyvinutý typický vaginální otvor, místo toho jsou vybaveny něčím, co připomíná genitálie samců - tzv. pseudopenisem s dlouhým a úzkým kanálem, skrz který se páří, močí i rodí.
Pseudopenis hyen vypadá přesně tak, jak byste to čekali od skutečného penisu. Fakticky ale jde jen o zvětšený klitoris (který si jako základ pro budoucí penis nese z prenatálního období většina samic savců), který lze libovolně zasunovat zpátky do těla. Za penisem se nachází i něco jako falešný šourek - pozůstatky vaginálního otvoru, který působením hormonů srostl a ztratil funkci. Uvnitř těla mají samice zachovalou anatomii svého pohlaví: porodní kanál, dělohu i vaječníky se schopností produkovat vajíčka, která musí být pro početí pochopitelně oplodněná samcem. Z této neobvyklé skladby reprodukčních orgánů vyplývá jediné: samice je nucena k oplození skrz úzký kanál uvnitř pseudopenisu, který dosahuje tloušťky asi dvou centimetrů. Aby byl styk vůbec možný, musí pseudopenis zatáhnout (způsobem, jako když si vyhrnujete rukáv) a vytvořit si tak uvnitř těla otvor. Když je po všem, pseudopenis zase vysune, aby mohla močit. To všechno by mohlo znít jen jako malá nepříjemnost - do té doby, než si uvědomíte, že stejným kanálem pak musí samice vytlačit své potomky na svět.
Porod mláďat je pro hyeny nesmírně traumatizující a nebezpečná záležitost. Při prvním porodu se dlouhý a úzký pseudopenis obvykle roztrhne, což způsobí masivní krvácení, velkou bolest a někdy i infekci. I přes takto drastické zvětšení porodních cest se samici často nepodaří mládě porodit; většina (více než 60%) mláďat zůstane zaklíněná v špatně vyvinuté tkáni pseudopenisu a udusí se uvnitř porodních cest. Spolu s mláďaty při porodu umírá až 20% všech prvorodiček.
Mláďata hyen se rodí velmi dobře vyvinutá, se všemi zuby a s otevřenýma očima. Svou hormonální nálož dávají na odiv hned od první chvíle - bezprostředně po porodu jsou schopna se porvat se sourozenci o mléko a dokonce je i zabít. Je zajímavé, že i navzdory trýznivým okolnostem porodu (nebo právě díky nim) bývají hyení samice fantastickými matkami. Péčí o mláďata, kterých může mít v jednom vrhu až tři, tráví většinu svého bdělého času.
Z evolučního hlediska nedává pseudopenis smysl. Nebo dává?
Vraťme se k tomu, co si o hyenách mysleli naši předci ve starověku. Antičtí myslitelé zastávali názor, že hyeny jsou hermafrodité a dokážou měnit pohlaví dle vlastní libosti. Toto přesvědčení nejspíš vychází právě z existence pseudopenisu (a jeho schopnosti mizet), který mohl být okem vzdáleného pozorovatele snadno zaměněn se skutečným penisem. Od okamžiku, kdy moderní věda odhalila tuto anatomickou zvláštnost, se biologové přou o tom, jaký je její evoluční význam. Z evolučního hlediska přece nedává smysl uchovat znak, který jeho nositeli znesnadní rozmnožování a tím i přežití vlastního druhu. Zdá se, že u hyen si evoluce zahrála hru podle nemilosrdného pravidla „něco za něco“. Samice jsou oproti samcům větší, silnější, osvalenější a tím pádem mají i větší šanci na přežití - ale výměnou za to mají extrémně bolestivý porod, při kterém uhyne více než polovina jejich mláďat.
Každá ze samic ve smečce má jiné postavení v závislosti na hladině svých hormonů. Dominantnější samice zároveň tyto vlohy předávají svým dcerám v děloze, protože na ně při vývoji působí vyšší dávka androgenů. Dá se říct, že mláďata dominantních matek po nich pak „dědí“ jejich pozici ve smečce. Někteří vědci upozorňují také na to, že může existovat evoluční tlak na to, aby malé samice vypadaly jako samci. Dominantní samice mají totiž ve zvyku ženské potomky svých konkurentek zabíjet.
Ani samci to v hyením společenství nemají jednoduché. Jakmile dosáhnou pohlavní dospělosti (kolem dvou let), jsou nemilosrdně vyhnáni ze smečky. Jejich úkolem je najít si jinou skupinu a pokusit se v ní asimilovat, což je velmi obtížné, protože starší samci vnímají mladší jako přítěž a pokoušejí se je vystrnadit. Násilný střet se staršími a zkušenějšími samci nemusí pro nováčky dopadnout dobře. Jedinou pozitivní stránkou je, že noví samci přitahují pozornost dominantních samic, které se snaží vyhýbat pokrevnímu křížení a pro páření preferují co nejmladší a nejméně příbuzné samce. A jak už víme - ve společenství hyen mají hlavní slovo ony.
ZDROJE:
Adams, Katie: „Capturing the incredible moment of a hyena giving birth“ (28.6.2019). africageographic.com. Čteno 3.5.2026
Bales, Rebecca: „Hyena Birth: What Makes It So Unique?“ (25.10.2023). a-z-animals.com. Čteno 3.5.2026
„Hyena Birth : Most Painful Births Among Mammals“ (25.2.2025). africa-safaris.com. Čteno 3.5.2026
„Hyena cub births: the good, the bad & the gory“ (29.6.2017). africageographic.com. Čteno 3.5.2026
