Nekorektní humor je teď in. Škoda, že ho nikdo neumí

Armageddon je už třetí Gervaisův speciál pro Netflix a zároveň první, za který si vysloužil Zlatý glóbus. Divácky je poměrně úspěšný: je plný svérázného humoru, dvojsmyslných narážek, kritiky jeho kritiků a vtipů, které by řada z nás asi hodnotila jako přinejmenším necitlivé. Gervais je na to hrdý a kdekoliv může, zdůrazňuje, jak moc riskuje tím, že veřejně a bez obalu sděluje nepříjemné, politicky nekorektní pravdy. Už to, že nechává svůj stand-up vysílat Netflixem, přitom potvrzuje zvláštní paradox. I my, co si ho hrdě předplácíme, nemůžeme nevidět, že Netflix je Mekka vší korektnosti. Aniž bych tu skutečnost jakkoliv hodnotila, je fakt, že diverzita a boření škatulí je dnes v šoubyznysu trend, který Netflix ho v rámci zachování své životaschopnosti celkem logicky sleduje.

Ten trend svého času následoval i Ricky Gervais: ano, před pár desítkami let byl i on malinko politicky korektní. Jsou to skoro čtyři roky, kdy moderoval předávání Zlatých glóbů a při té příležitosti pozurážel, koho mohl. Politicky korektní, ale pokrytecký Hollywood, mladé přítelkyně Leonarda DiCapria a vlastně všechny přítomné hvězdy, které by pro pár dukátků pracovaly klidně i pro Islámský stát. Byl upřímný, hrubý a vulgární. Velmi se tím tehdy proslavil: na to, že u nás tehdy nešlo o veřejně příliš známou tvář, jeho vystoupení naplnilo český bulvár i seriózní tisk. Stal se skoro hrdinou - muž, který řekl, co si myslí, a všem to natřel.

Dnes dvaašedesátiletý Gervais patří mezi nejvyhledávanější britské komiky. Nebylo to tak vždy - masového úspěchu se dočkal až po čtyřicítce. Ještě na přelomu tisíciletí byl znám spíše jako příležitostný komik a televizní „štěkař“, který příležitostně moderuje třeba i ty Zlaté glóby a ceremonii vždy doprovází svým typickým humorem. Než prorazil s Kanclem, sám sebe asi vnímal nejvíc jako kritika celebrit, u kterého bylo někdy těžké odhadnout, jestli je cynikem od přirozenosti, nebo z něj mluví špetka zatrpklosti a pořádná nálož touhy se zviditelnit.

Nemůžu se ubránit pocitu, že pro komika s image Rickyho Gervaise by měl být zisk Zlatého glóbu ne úspěchem, ale synonymem profesní katastrofy. Gervais si zakládá na tom, že opovrhuje tzv. woke kulturou, přehnanou politickou korektností a komerčními televizními programy, které ji propagují. Rád vyzdvihuje, že pro jeho nekonvenční smysl pro humor by se mohl stát snadným terčem ostrakizace, mohl by být vypískán nebo dokonce zakázán. Musí se nechat, že má za ušima: na jednu stranu se opakovaně vyznává z přesvědčení, že pro své názory může být umlčen (což má být neklamným znakem toho, že má pravdu), na druhou stranu se pyšní tím, že za ně získává velmi komerční ocenění.

„Tohle nemůžeš říkat,“ varují ho prý lidé. „Můžu, ale můžu,“ brání se srdnatě a dodává, že „to nakonec řekl a hop - měl nejúspěšnější komediální pořad roku“.

I teď, když už si naplno užívá záře reflektorů, Rickyho Gervaise touha po zviditelnění neopustila. Přibyla mu notná dávka sebevědomí a sebelásky, ubylo soudnosti a smyslu pro humor.

„Smějte se, čemu jen chcete,“ vybízí publikum v Armageddonu. Pozornému divákovi přitom neunikne, kolikrát podobnými hláškami mrská účelově, protože jinak by se ve skutečnosti nikdo nesmál. Ne proto, že by mu snad na stand-up chodili sluníčkáři: vtipy prostě musí být vtipné, aby se jim lidé smáli, a ten základní předpoklad Gervais ne vždycky naplní. Když musíte posluchače upozornit na to, že se má smát, nejste vtipný. Ricky Gervais si přitom stojí za tím, že kdo se nesměje, jen se neumí nebo nechce bavit.

Přemýšlím, že i v tom jeho postoji je dost politické korektnosti. Nekorektní humor je teď in a myslím, že se mu náramně daří. Komerční úspěchy budiž důkazem (ať zvedne ruku, kdo nikdy neviděl nějaký Kozubův skeč a nesmál se). Můžu ale vůbec říct, že ne každý nekorektní humor je dobrý humor, aniž bych přitom byla za suchara, co nerozumí legraci? Mám ráda uměleckou tvorbu Rickyho Gervaise a považuji ho za chytrého chlapa (jeho předchozí dvě show na Netflixu koneckonců před časem bývaly moje guilty pleasure). Pořád mi ale přijde, že chytrý člověk má na to, aby ty vtipy dělal jinak: sofistikovaněji, inteligentněji, bez toho trapného patosu a bolestínství, bez potřeby prvoplánově šokovat. Jinak než Gervais, který místo toho, aby byl svěží a vtipný, zetlel a vyčichl jako starý papír.

Nekorektní humor totiž dokáže být překvapivě osvěžující a fajn. Škoda, že dnes už se skoro nenajde nikdo, kdo by ho opravdu uměl.

ZDROJE:

Doyle, Dave (25.7. 2021). „Reading's Ricky Gervais rose from gardener to Hollywood legend“. BerkshireLive. Čteno 31.1.2024

„Ricky Gervais on offence, anger and infuriating Hollywood: 'You have to provoke. It's a good thing'“. (18.12.2021) The Guardian. Čteno 30.1.2024

„Nekorektní vtípky Gervaise některým vadily. Možná moderoval Glóby naposled“ (7.1.2020) IDnes.cz. Čteno 31.1.2024