Článek
Na začátku srpna 1945 svrhly Spojenecké státy americké dvě atomové bomby na japonská města Nagasaki a Hirošima. Celý svět strnul hrůzou nad tím bezprecedentním činem, jen oči jednoho malého diktátora někde na sibiřské Rusi se zaleskly v dychtivé touze. Že Američané (jako dosud první a jediní v historii) použili ve válce jadernou zbraň bylo sice nemilé, Josif Vissarionovič Stalin se ale nadchl tou ničivou silou, kterou srazila Japonsko na kolena. Kéž by i on mohl přimět své válečné protivníky k bleskové kapitulaci - tak rychle, efektivně a jistě, jak to uměla zařídit jen a pouze bzučící jaderná hlavice.
K výrobě vlastní jaderné pumy potřeboval Stalin vlastní plutonium, a aby měl vlastní plutonium, potřeboval také elektrárnu, která by ho pro tyto účely uměla vyrábět. Pověřil proto svého tehdejšího přítele Lavrentije Beriju, který vedl sovětský projekt atomové bomby, aby řídil výstavbu nové továrny v Čeljabinské oblasti na jihu Uralu. Továrna vyrostla mezi lety 1946-8 ve spěchu a v naprostém utajení. Asi osm kilometrů od ní pak bylo pro správu a ubytování pracovníků (mezi nimiž bylo i 70 tisíc vězňů) založeno uzavřené město s kódovým označením Čeljabinsk-40, dnes známé jako Ozjorsk.
Tak vznikla jaderná elektrárna Majak, která zásadním způsobem poznamenala osud nejen obyvatel zapadlého koutu Čeljabinské oblasti, ale i malebného a do té doby zcela nevýznamného jezírka Karačaj.
Černá voda
Výraz karačaj znamená v tatarštině doslova „černá voda“ nebo „černý potok“. Voda v jezeře sice nikdy nebyla vysloveně tmavá, název ale ani tak nelhal - cosi temného se skrývalo v jejích hlubinách. Vysokou koncentraci radioaktivních látek Karačaj nenasál jen tak ze vzduchu. „Jaderné jezero“, jak mu lidé rádi přezdívají, se nacházelo v blízkosti přírodního jezera Kyzyltaš, které na přelomu 40. a 50. let využívali sovětští technici jako zdroj chladící vody pro reaktory elektrárny Majak. S bezpečností při práci si ale hlavu příliš nelámali a nedomysleli ani konstrukci chladičů, které navrhli se systémem otevřených chladičů. Smrtelně nebezpečný odpad tak omývali v přírodním zdroji vody stejným způsobem, jako když dítě omývá formičku od písku v napuštěném umyvadle. Namísto písku ale do jezera každodenně unikalo obrovské množství radiace, které nasála půda a přilehlá říčka Teča je roznesla do širého okolí.
Ostnatý drát a výstražná cedule u řeky Teča
Jako zdroj vody k chlazení reaktoru měl původně sloužit i Karačaj, nádrž ale byla příliš malá na to, aby dokázala zásobit vodou tak mohutný kolos. Soudruzi si z jezera proto udělali odkladiště jaderného odpadu, který z důvodů vysoké teploty nemohli shromažďovat v podzemních kádích. Ani podzemní skladiště ale nedokázali zkonstruovat bez kazu: roku 1957 selhal chladící systém v nádržích a došlo k mohutné explozi, která rozmetala radiaci z elektrárny i přilehlých jezer po širokém okolí. Odhaduje se, že jen mezi lety 1949-51 bylo do řeky vypuštěno kolem 76 milionů krychlových metrů toxických chemikálií a asi 290 milionů čtverečních mil radioaktivního odpadu, při totální havárii se pak nad východním Uralem uvolnilo asi 20 milionů curie v radioaktivním mraku. Až do zkázy Černobylu šlo o nejhorší havárii jaderné elektrárny v historii lidstva. Nikdo si ale tehdy neuvědomoval ani skutečný rozsah této havárie, ani to, že sovětské Rusko stojí na pokraji ekologické katastrofy.
K velkému prozření došlo až o deset let později, kdy začalo jedovaté jezero vysychat a ustupující hladina odhalila bezmála čtyři metry radiokativního segmentu, který se usadil na dně. V roce 1967 se navíc vlivem extrémního sucha usazenina začala měnit na vysoce nebezpečný jaderný prach. Trvalo dalších deset let, než si úřady uvědomily závažnost situace a začaly s evakuací dvaceti nejbližších vesnic a malých měst (přičemž u některých trvalo vylidnění i několik let). Bylo pozdě. U obyvatel Ozjorku a přilehlého okolí byly rozpoznány zdravotní problémy spojené s ozářením, nově narozené děti přicházely na svět s deformitami. Co se týče výskytu onkologických onemocnění, Ozjorsk patří dodnes v rámci Ruské federace ke špičce.
Satelitní mapa oblasti kolem elektrárny Majak
Větru ani dešti neporučili
Dnes už se v jezeře Karačaj radioaktivní odpad neukládá. Není ani do čeho - jezero dále vysychalo a to, co z něj zbylo, bylo postupně zakryto více než 10 tisíci panelovými bloky, zpevněno betonem a zahrnuto zeminou. Z původního jezera se dochoval jen úzký pruh, u nějž se hladina radiace stabilně pohybuje kolem 600 roentgenů za hodinu. Za smrtelnou dávku se přitom považuje už 100 roentgenů za hodinu, což znamená, že radiace u torza jezera Karačaj by dokázala dospělého člověka zabít za méně než hodinu. Z radiologického hlediska je Karačaj nejvíce znečištěným místem na planetě a přístup k němu je přísně zakázán.
Snaha o sestrojení vlastní jaderné bomby nebyla jediným smělým plánem sovětských jaderných mágů. V programu s názvem Jaderné výbuchy pro národní hospodářství (někdy zvaném také „mírové jaderné výbuchy“) se zabývali také využitím jaderné síly k prospěchu civilního obyvatelstva a ke zvýšení hospodářské soběstačnosti země (hloubením jezer apod.). Ikonickými se staly např. pokusy o obrácení toků řek prostřednictvím jaderných výbuchů tak, aby byla voda rozváděna do méně vytížených částí Sovětského svazu. Není třeba ani dodávat, že tyto nápady končívaly fiaskem a devastací okolní krajiny. Ironií je, že sovětští inženýři, kteří toužili poručit větru i dešti a obracet toky řek na druhou stranu, byli svými ambiciózními pokusy schopni stvořit nanejvýš jezero, ve kterém nemohli strachy ani smočit nohu.
ZDROJE:
Amos, Howard: „The Soviet plan to reverse Siberia's rivers with 'peaceful nuclear explosions'“ (24.5.2025). BBC.com. Čteno 7.7.2025
Shackleton, Niamh: „World's ‚deadliest‘ lake had so much radioactive waste it was 'as toxic as Chernobyl'“ (11.11.2024). Čteno 7.7.2025
„Most radioactive lake (ever)“. guinessworldrecords.com. Čteno 7.7.2025
„Russia’s Mayak continues clean-up of Lake Karachai“ (30.11.2016). neimagazine.com. Čteno 7.7.2025
„Radionuclide pollution in Lake Karachay, Russian Federation“ (poslední aktualizace březen 2025). ecohubmap.com. Čteno 8.7.2025
