Článek
Čeští ekonomové se zamysleli nad tím, o kolik peněz připravují státní rozpočet nepracující matky malých dětí. Protože patříme k zemím s nejštědřejší mateřskou a rodičovskou dovolenou na světě, částka je to skutečně ohromující: až deset miliard, které by mohl stát získat ze zdaněných příjmů a odvodů těchto jinak „nevyužitých“ matek.
Pokud jste se, milé matky, právě teď nadchly představou toho, jak vstáváte od Lega a odsávaček a běžíte vydělávat to jmění, ještě počkejte. Návod na to, jak máte sladit péči o děti s prací, čeští ekonomové nesdíleli.
Bez rodičů by se stát nedoplatil
Jsem matka několika docela malých dětí. Považuji za velké osobní štěstí, že jsem se mohla věnovat práci, která mě těší, dlouho předtím, než naše ratolesti nastoupily do školky. Protože součástí mého štěstí je i zdařilá volba jejich druhého rodiče, nemusela jsem pro děti na svou pracovní dobu shánět žádné hlídání nebo jesle - pracovala jsem doma od počítače a vždy tehdy, když spaly, nebo když už jsem na ně ten den nebyla sama. Byla jsem hodně ráda, že z toho nekonečného kolotoče plenek a kolik můžu na pár hodin týdně vypadnout do světa, kde nejsem „jenom“ máma, a že mi za to někdo ještě docela slušně zaplatí. Je mi jasné, že stejné podmínky jako já nemá zdaleka každý, a jsem za ty své upřímně vděčná.
Přesto, že to mám osobně nastaveno takhle, se mi ale z úvah nad tím, kolik nás stojí nepracující mámy, kroutí všechny prsty na nohou. Ještě více mě zaráží ty propočty ohledně ušlého zisku pro stát, kdyby tyto „nevyužité“ matky měly vlastní příjmy. Nepřekvapuje mě nějaká konkrétní částka, ale už to, že vůbec má někdo potřebu takovou věc počítat; celý ten narativ, že kdo je doma s dětmi, vlastně nedělá žádnou práci a netvoří ekonomické hodnoty (v citovaném článku ještě v lehce manipulativním duchu, že peníze, které by státu vydělaly flákající se matky, by mohly být použity třeba na mzdy pro naše hrdiny hasiče), mi totiž přijde vadný od základu. Úplně pominu, že každý máme jiné představy o tom, jaká je správná délka rodičovské dovolené, co mi ale přijde v zásadě nesporné je, že čas strávený výhradně péčí o potomka je časem, kdy toho rodiče pro stát dělají opravdu hodně. Výchova budoucího daňového poplatníka je činnost, na kterou kdyby stát neměl rodiče, tak se nedoplatí. Doslova. Jako společnost celkově pořád málo oceňujeme přínos osobní péče, ať už je to péče o dítě, o seniora nebo o člena rodiny se zdravotním znevýhodněním. Zákonodárcům už to pomalu dochází, proto čas od času přiletí vlaštovka v podobě zvýšení podpory pro pěstouny nebo příspěvku na péči - ne pro hodnoty, ale proto, že podpora rodinné péče je pořád levnější, než kdyby jim měl zajišťovat stát na své vlastní triko. Osobní pečovatelé státu šetří docela hodně peněz, i když z něj nějaké zároveň čerpají. Jen na ty mámy, které za společné peníze pečují ne o cizí, ale o vlastní děti, pořád koukáme tak trochu jako na líné přísavky, které berou plnými hrstmi a nic nedávají zpět.
Dlouhá rodičovská dává ekonomický smysl
Dlouhodobá rodičovská dovolená (s možností výměny s partnerem) se mi ze všech variant péče o malé dítě jeví jako ta ekonomicky nejsmysluplnější. Silně totiž pochybuji o tom, že by stát přišlo levněji, kdyby ročnímu batoleti pracující matky musel dotovat jesle, za které by jinak s mediánovým platem v půlúvazku zaplatila víc, než si vydělá. Jasně, pracovat je lepší, než se válet doma na dávkách (člověk tak neztratí ty návyky…), ale zas ty matky nejsou úplně hloupé. Řešit adaptaci batolete na instituci, řešit, kdo, kdy a jak ho do ní odvede, vyšťavená ho z ní po práci vyzvednout a to vše za mzdu, která nepokryje ani náklady na umístěni dítěte do jeslí - to si pak každý rozmyslí, jestli zrovna jeho dítě je ten superspolečenský typ, který z jeslí profituje. Dnes tolik adorované sociální systémy západního typu, ve kterých matky naklušou zpátky do zaměstnání, sotva se jim začne hojit jizva po nástřihu hráze, produkují zároveň velké množství uchazeček o zaměstnání, protože bez nadstandardních výdělků se jim jesle zkrátka nevyplatí. O tom, kolik je míst ve školkách pro děti mladší tří let, si asi ani nemusíme povídat.
Jistě, že je u nás stále převažují matky, které s malinkými dětmi pracovat prostě nechtějí. Věří v tradiční uspořádání, kdy ony pečují a jejich protějšky pracují, nemají zásadní kariérní ambice, chtějí tu naši velkorysou mateřskou a rodičovskou dovolenou využít na maximum. Klidně se můžeme bavit i o tom, že existují matky, které ano, pořizují si více dětí krátce po sobě cíleně, aby oddálily svůj návrat do práce. Pokud je to ale jejich jediná patologie, pokud všechny ty děti svědomitě vychovávají a vedou, tak v souladu s tím, co zmiňuju výše, nevidím problém. Nedávno jsme sborově plakali nad porodností, která je nejnižší od císaře Josefa II., a moc bychom si přáli, abychom nevymřeli, zároveň (za mě velmi správně) vymýšlíme, jak to těm rodičům malých dětí znepříjemnit ještě o trochu víc. Nevidím rozkol v podpoře různých variant života a různých přístupů k rodičovství, aniž by jedna z nich musela být z hlediska fungování společnosti ta horší.
Vypadá hezky ta mnohamiliardová částka, o kterou by matky nejmenších dětí posílily státní rozpočet, kdyby šly do práce. Hezky se i věří tomu, že kdyby při mateřské všechny pracovaly a danily, bylo by na vyšší platy hasičů a policistů a jiných skutečně důležitých lidí. Akorát, že vůbec.
