Nezničitelná Fran Drescher: seriálová „chůva Fine“ si vzala gaye, přežila znásilnění i rakovinu

V devadesátých letech 20. století zaznamenaly televizní obrazovky boom krátkometrážních komediálních seriálů, pro které se vžilo příhodné označení „sitcom“. Jeden z nich, americký seriál The Nanny, proslavil do té doby málo výraznou herečku a bavičku Fran Drescher, pro kterou se titulní postava ztřeštěné chůvy Fran Fine stala její životní rolí.

S chůvou Fine měly společné více než jen jméno. Stejně jako ona, i Francine Joy „Fran“ Drescher pocházela z Queensu v New Yorku, čtvrti známé svými početnými přistěhovaleckými komunitami. Její bydliště nebylo náhodné; její rodiče byli azkenážští Židé. Otec Morty pracoval jako inženýr u námořnictva, matka Sylvia prodávala ve svatebním salonu. Oba rodiče patřili k potomkům přistěhovalců, kteří do Spojených států připluli na počátku 20. století - Sylviina babička Yetta pocházela z Rumunska, Morty měl polské kořeny. Své dětství Fran popisuje jako nekomplikované a hezké a sebe samotnou jako spíše klidné a tiché dítě, které rodiče milovali „zrovna tak šíleně moc, jako milovali sebe navzájem“.

Na střední škole se Fran rozhodla, že se stane herečkou. Její rodiče, ač oba velmi tvrdě pracovali, neměli dost peněz na to, aby dceři zaplatili soukromé vyučování nebo ji vozili na castingy: Fran proto začala chodit na brigády, z výdělku si platila herecké kurzy a vyhledávala drobné herecké příležitosti u reklamy. Jejím idolem se stala komediální herečka Lucille Ball, díky které se Fran také později začala věnovat komedii.

„Kdyby mi ty reklamy tehdy nezačaly vynášet, asi bych u herectví nezůstala,“ přiznala později bez okolků. „Nechtěla jsem jen přežívat bez peněz. Chtěla jsem mít dobrý život.“

Trvalo ale dlouho, než se jí podařilo skutečně prorazit. V sedmdesátých letech získávala jen malé vedlejší role ve filmových klasikách, jako je např. Saturday Night Fever nebo American Hot Wax. V průběhu osmdesátých let nabrala její kariéra na obrátkách (pozornost na sebe upoutala třeba v Ragtime Miloše Formana) a v devadesátých letech otevřela hostováním v seriálu ALF dveře svému nejmilejšímu žánru: sitcomu.

V roce 1978 se Fran poprvé vdala. Vzala si svou středoškolskou lásku, Petra Marca Jacobsona, se kterým chodila od svých patnácti let. Manželství bylo harmonické, založené na důvěře a hlubokém přátelství a skončilo po jednadvaceti letech, když její manžel veřejně oznámil, že je gay.

Přestože bylo jejich manželství bezdětné, Fran a Jacobson si našli společný projekt. Jacobson se během manželství vypracoval na uznávaného televizního producenta a scénáristu a společně se svou ženou roku 1993 přivítali na svět své první dílo, televizní seriál The Nanny (u nás vysílaný pod českým názvem Chůva k pohledání). Kromě toho, že byla Fran výkonnou producentkou a spoluautorkou scénáře, ztvárnila také hlavní roli - postavu Francescy Fine, původně prodavačky v obchodě s oblečením, později chůvy tří dětí ovdovělého britského divadelního producenta. Tato volba byla pragmatická a velmi logická, postava svérázné chůvy Fran Fine byla totiž napsána jako částečně autobiografická a pracovala s reáliemi ze soukromého života Fran Drescher. I Fran Fine pocházela z Queensu, měla matku Sylvii, otce Mortyho, starší sestru Nadine a babičku Yettu. Dynamika vztahů v rodině Drescherových se stala ústředním motivem humorných scén v The Nanny a Fran, která se svou rodinou dodnes udržuje velmi vřelé vztahy, si jejich natáčení užívala.

Divácky byla The Nanny přijata velmi kladně: Fran přinesla dvě ceny Emmy a několik nominací na Zlatý Glób. Poslední díl se vysílal po šesti odvysílaných sériích, 23. června 1999. Ve stejném roce také skončilo manželství Fran a Jacobsona. Fran i po jeho coming outu svého exmanžela veřejně podporovala.

„Jsem ráda, že teď může žít život, ve kterém bude autentický a svůj,“ řekla po jejich rozvodu. Připojila se ke kampaním za práva LGBT osob a s Jacobsonem zůstali přáteli i kolegy. Společně produkovali ještě několik vlastních seriálů, mezi nimi i show s názvem Happily Divorced, úspěchu The Nanny však nedosáhl ani jediný z nich.

Roku 1985 prodělala Fran zkušenost, o které byla schopná veřejně promluvit až o mnoho let později. Dva ozbrojení muži se vloupali do bytu, který tehdy obývala se svým manželem. Zatímco jeden z lupičů byt vykrádal, druhý znásilnil Fran přímo před zraky jejího spoutaného manžela, kterého předtím zvládli surově zbít. Jen zázrakem tehdy útočníci zmizeli a zanechali oba manžele zbídačené, ale živé. Pro oba to byl nesmírně traumatizující zážitek, se kterým se sami o sobě dlouho nedokázali vyrovnat. Fran pomáhala při tvorbě policejního identikitu (má velmi dobrou fotografickou paměť), na jehož základě se podařilo dopadnout oba pachatele. Muž, který ji znásilnil, byl tehdy v podmínce a za loupežné přepadení a znásilnění byl odsouzen k dvěma doživotním trestům.

V roce 1999, krátce poté, co zkušenost se znásilněním poprvé sdílela s veřejností prostřednictvím svých memoárů, lékaři Fran diagnostikovali rakovinu dělohy. Nádor v té době rostl v těle nejméně dva roky.

„Myslím, že to s tím znásilněním souviselo,“ vyjádřila se Fran později. „Tu bolest z té noci jsem neřešila mnoho, mnoho let. A pak, když jsem ji řešit začala, se moje tělo rozhodlo tu bolest rozložit a vytvořit nemoc přesně v tomto místě, v děloze. Připadá mi to skoro poetické.“

Jako součást léčby jí musela být provedena hysterektomie (vyjmutí dělohy), čímž se definitivně vzdala své naděje, že jednou bude mít vlastní děti. I v rakovině si ale dokázala najít smysl.

„Celý můj život je o přeměně negativního v pozitivní,“ říká.

Založila organizaci Cancer Schmancer na podporu vzdělávání a prevence rakoviny a o svém boji s nemocí napsala stejnojmennou knihu, která se stala světovým bestsellerem. Onemocnění ji znovu sblížilo s bývalým manželem, se kterým ji už několik desetiletí pojí obnovené hluboké přátelství. Roku 2016 se podruhé vdala: vzala si Shiva Ayyaduraiho, indo-amerického inženýra, který bývá někdy označován také jako „vynálezce e-mailu“ (dnes je však znám především jako úspěšný konspirátor). Manželství ale nevydrželo ani dva roky.

Po setkání s rakovinou se Fran rozhodla přistupovat ke svému životu zodpovědněji. Stále pracuje, snaží se ke všemu ale i dobře jíst, hodně spát a důsledně cvičit hlavu i tělo; pravidelně dochází na preventivní prohlídky a prostřednictvím Cancer Schmancer usiluje o to, aby svým preventivním smýšlením nakazila všechny ostatní. Zdůrazňuje, jak důležité je převzít za svůj život zodpovědnost a chtít ho pevně držet v rukou. Pro média je vděčným obrazem talentované a inspirativní ženy, která bez jediné plastické operace už desetiletí vzdoruje svému věku. Sama pro sebe je teď ale především tím, čím se cítí být - vyrovnaná, svá a šťastná.

ZDROJE:

Drescher, Fran (1996). Enter Whining. New York: Regan Books. ISBN 978-0-06-039155-3

Saad, Nardine (8.9. 2014). „Fran Drescher of ‚The Nanny‘ marries Shiva Ayyadurai“. Los Angeles Times. Čteno 29.11.2023

Shewfelt, Raechal (23.1. 2020). „Fran Drescher Says Gay Ex-Husband and ‚Friend with Benefits‘ Keep Her Happy: 'I'm Not Dating'“. Yahoo!Life. Čteno 29.11.2023