Hlavní obsah
Lidé a společnost

Oběd na mrakodrapu. Slavná fotografie, o které nevěřili, že je skutečná

Foto: Charles Clyde Ebbet/Wikimedia Commons/Public Domain

Oběd na vrcholu mrakodrapu, kolorizovaná verze

Ne, toto není podvrh. Fotografie jedenácti mužů na traverze vznášející se stovky metrů nad zemí se stala jedním z nejikoničtějších snímků 20. století. Znáte její příběh?

Článek

Někteří lidé se dodnes zdráhají uvěřit tomu, že se nejedná o fotomontáž. Jedenáct párů bot se vznáší ve vzduchu, jedenáct mužů sedí na ocelové traverze s panoramatem New Yorku za zády a s naprostou samozřejmostí, bez jištění a sebemenšího náznaku strachu v rozesmátých obličejích kouří, čtou noviny a vyměňují si jídlo v obědových krabičkách. Snímek dostal název „Lunch Atop a Skyscraper“ (v překladu „Oběd na vrcholu mrakodrapu“) a záhy po zveřejnění se stal jednou z nejznámějších a nejcitovanějších fotografií v amerických dějinách.

Americký sen z oceli

Fotografie se poprvé objevila v roce 1932 v deníku New York Herald Tribune a ihned si získala velkou pozornost veřejnosti. Kdyby byla pořízena dnes, jistě by se stala virální. Už v té době se ale našli nevěřící Tomášové, kteří pochybovali o její pravosti; bezpečnostní předpisy byly sice mílovými kroky vzdáleny dnešní normě, ale i tak se zdálo nepravděpodobné, že by byli muži na traverze ochotni riskovat životy kvůli nějaké fotce. V tom výjevu je totiž něco až drzého: výška, hloubka, absence bezpečnostních kotev i bezstarostné tváře dělníků, které od jisté smrti dělí jediný neopatrný pohyb, to vše je tak skutečné, až to vyráží dech. Leckoho ale možná zklame, že se nejedná o momentku, ale o velmi pečlivě naaranžovanou kompozici, která vznikla záměrně pro propagační účely.

Bylo září 1932 a ve Spojených státech vrcholila Velká hospodářská krize. Zatímco všude okolo se lidé strachovali o práci a s napětím sledovali poslední zprávy z burzy, na newyorské 49th West Street právě rostl sloup naděje - sedmdesátipatrový mrakodrap ve stylu art deco, kterému se později začalo říkat 30 Rockefeller Plaza. Mrakodrap je dnes srdcem rozsáhlého komplexu obchodních budov, tzv. Rockefellerova centra, které se rozléhá na ploše dvaadvaceti hektarů mezi 48th a 51st Street. Jde o největší privátně vlastněný komplex budov svého druhu na světě.

Foto: Samuel Herman Gottscho/Wikimedia Commons/Public Domain

Rockefellerovo centrum, prosinec 1933

Projekt takového rozsahu si žádal odpovídající reklamu. Rockefellerové se rozhodli nafotit sérii snímků demonstrující nezlomnost a sílu ducha amerického dělníka, který i v těžkých časech s úsměvem na rtech pracuje a buduje blaho své země. Jako kulisu si zvolili právě budovu nově vznikajícího mrakodrapu, který se měl podle plánu svých majitelů tyčit nad Manhattanem vysoko nad ostatními stavbami jako elegantní prst namířený k nebi. Ve 30. letech se ve Spojených státech mezi stavebními materiály těšila zvláštní oblibě ocel, která jednak disponovala vynikajícími vlastnostmi pro konstrukci výškových budov, jednak byla vnímána jako symbol odolnosti a jistoty. Ocel se stala nedílnou součástí amerického snu, ve kterém dělníci především přistěhovaleckého původu statečně odolávali nepřízni osudu a nebezpečím práce ve výšce.

„Díky oceli mohli lidé vystoupat tak vysoko, jak je výtah a odvaha dokázala vynést,“ zasnili se publicisté v dobovém tisku, a tak se připojili k nadšené adoraci ocelového mrakodrapu, symbolu nové éry a pomníku kapitalismu.

To je můj otec!

Přestože byla celá scéna zinscenovaná, na výsledných fotografiích se objevili skuteční dělníci. Ti se na traverze samozřejmě neocitli náhodně, ale jejich účast byla předem domluvená; předpokládá se, že za ni obdrželi i zvláštní finanční odměnu. Historie k nim ale byla nemilosrdná a my tak dnes neznáme jméno ani jediného z odvážlivců, kteří nejen, že vlastníma rukama postavili dnes 22. nejvyšší budovu v New Yorku, ale ještě byli kvůli její propagaci ochotni zapózovat s úsměvem od ucha k uchu ve výšce 259 metrů nad zemí. V roce 2003 se deník New York Post obrátil na svoje čtenáře s otázkou: „Znáte někdo tyto muže?“ a připojil notoricky známou fotografii z obědové pauzy na traverze. Stovky čtenářů tehdy na výzvu odpověděly s tím, že některý z dělníků je jejich příbuzný nebo známý. V jedné hospůdce v irském městě Galway dokonce dlouho visela zarámovaná kopie fotografie, na které bylo ze zadní strany napsáno:

„Tady ten první zprava je můj táta, první zleva můj strýc.“

Poznámka upoutala pozornost bratrů Ó Cualáinových, irských dokumentaristů, kteří svoje pátrání po identitě světoznámých dělníků zachytili v dokumentu s názvem Muži na obědě. Na jeho konci však mohli vyhlásit jen částečný úspěch. Nepodařilo se jim potvrdit ani pravdivost tvrzení z hospody v Galway, ani často citované vyprávění, že muž uprostřed s cigaretou v ústech je Peter Rice, potomek severoamerických indiánů. Zjistili, že muž sedící na nosníku třetí zprava se jmenoval Joe Curtis, jeho kolega třetí zleva byl Joseph Eckner. O jejich osudech je ale známo jen velmi málo.

Nejasnosti dodnes panují nejen ohledně identity zvěčněných dělníků, ale také ohledně autorství fotografie. Na vrcholu mrakodrapu byli toho dne přítomni hned tři profesionální fotografové - Ch. Ebbets, T. Kelley a W. Leftwich. Nejpravděpodobnější je, že autorem je první z jmenovaných - Charles Clyde Ebbets, který v té době pracoval jako fotograf pro New York Times a podobné záběry ve výšinách byly jeho specialitou. V oficiálních zdrojích je často uváděn jako jediný autor, přestože i o něm panují určité pochybnosti. Ať už byl skutečným autorem kdokoliv, pořídil toho dne více snímků; na některých z nich dělníci předstírají, že si na ocelovém nosníku dávají šlofíka, na jiném mávají americkou vlajkou nebo hrají fotbal. Žádná z fotografií se však nestala tak slavnou jako ta, která dělníky zachytila při naaranžovaném sdílení oběda.

Lunch Atop a Skyscraper patří k nejikoničtějším a nejznámějším fotografiím americké historie. Není divu, že si jí Američané tolik cení: představuje svobodu, pokrok a lidskou píli a houževnatost, hodnoty, kterých si v Severní Americe tradičně považují. Aby zabránili možnému poškození, snímek je bezpečně uložen v masivním podzemním trezoru kousek od Pittsburghu ve státě Pensylvánie. V historii fotografie jde dodnes o jeden z nejpoužívanějších záběrů vůbec: můžete si ho koupit jako potisk na tričku, na hrnečku nebo na velkoformátovém plakátu k zavěšení na zeď. Jako snad každé vysoce ceněné umělecké dílo, i toto se dočkalo více či méně nápaditých remaků: italský umělec Sergio Furnari například vytvořil podle fotografie bronzové sousoší v životní velikosti, Rockefellerovo centrum v New Yorku zase nabízí atrakci, ve které si může každý návštěvník vytvořit vlastní verzi oběda na traverze. Pokud byste o návštěvě atrakce uvažovali, nemusíte mít strach. Od doby, kdy byla slavná fotografie pořízena, se mnohé změnilo - včetně bezpečnostních předpisů. Vaše nohy tak při fotografování zůstanou pevně na zemi.

Foto: Ewald Judt/Wikimedia Commons/Creative Commons Attribution 4.0

„Oběd nahoře“. Remake německého umělce Christopha Steinbrennera

ZDROJE:

"The Story Behind „Lunch Atop a Skyscraper": Staged Iconic Moment in Photography History“ (1.5.2023). Aboutphotography.blog. Čteno 14.4.2024

Contrera, Jessica: „One of the most iconic photos of American workers is not what it seems“ (1.9.2019). The Washington Post. Čteno 14.4.2024

Kuta, Sarah: „You Can Recreate the Iconic 1932 ‚Lunch Atop a Skyscraper‘ Photo“ (7.12.2023). Smithsonian Magazine. Čteno 15.4.2024

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz