Článek
V suché, nehostinné pustině v jihoaustralském vnitrozemí, asi 800 kilometrů severně od Adelaide, leží malé, zdánlivě nenápadné městečko s poetickým názvem Coober Pedy. Nachází se uprostřed ničeho: vede přes něj sice dálnice, jinak je ale obklopeno pouze nekonečnou plochou lososově růžového prachu, ze kterého sem tam vykoukne trs křovin sežehlý žárem. Mezi křovím se ze země vynořují zvláštní hromady z bílé hlíny, skrz které vyčuhují narezlé trubky. Možná až teď někdy by náhodný pozorovatel odtušil, že pod navršenými horami zeminy žijí lidé. A co víc - že zde žijí spokojeně už více než sto let.
Hlavní město opálu
Oblast kolem Coober Pedy byla už před 65 tisíci lety osídlena Aboriginci, původním obyvatelstvem australského kontinentu. Noha Evropana se zdejší půdy dotkla poprvé až v polovině 19. století, kdy sem zabloudil John McDouall Stuart, významný skotský průzkumník a objevitel. Město na tomto území ale kolonizátoři založili až roku 1915, kdy zde bylo objeveno rozsáhlé naleziště opálů, a už o rok později se do Coober Pedy stěhovali první horníci. Šlo často o vysloužilé vojáky, kteří se vraceli domů do Austrálie z bojů v první světové válce; po druhé světové válce se zase v opálových dolech nechávali zaměstnat váleční uprchlíci a přistěhovalci z jižní a východní Evropy. V poválečném období mělo protoq až 60 procent horníků z Coober Pedy jihoevropské nebo východoevropské předky, dnes v něm žije ne více než 1600 stálých obyvatel.
Pohled na město. 60 % obyvatel žije v podzemních příbytcích
Přestože těžba opálů se tradičně soustředila spíše do oblastí u východního pobřeží Austrálie, doly v Coober Pedy patří k těm nejvýznamnějším. Právě tady byl v hloubce asi devíti metrů nalezen Olympic Australis, největší a téměř nejcennější dosud vytěžený opál. Do roku 1999 zde vyrostlo více než 250 tisíc vstupů do šachet a zároveň byl z obavy o vyčerpatelnost přírodních zdrojů a bezpečnost místních obyvatel (řada vstupů byla totiž v obydlené oblasti rozeseta bez řádného značení) vydán zákon, který zabraňoval další těžbě ve velkém měřítku. Coober Pedy i přesto zůstalo natolik významnou těžební oblastí, že se mu dodnes přezdívá „hlavní město opálů“.
Bílý muž v díře
Už samotný název města naznačuje, že zde není všechno tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. Výraz „Coober Pedy“, který byl roku 1920 přijat za oficiální název nově vzniklého města, je odvozen od slov„kupa piti“, což v jazyce aboriginského kmene Kokatha znamená doslova „bílý muž v díře“. Tento název původně odkazoval k těžbě opálů a faktu, že v dolech fárali většinou bílí horníci, význam se ale ve světle okolností poněkud posunul. Kromě toho, že jsou v Coober Pedy opály, je tady také po většinu roku příšerné, nesnesitelné horko. V létě zde denní teploty běžně přesahují 40 °C, vlhkost v těchto teplých dnech jen málokdy překročí 20 procent a obloha je většinou bez mráčku. Některé dny je takové horko, že lidé musejí schovávat elektroniku do lednic. K pekelnému dojmu v pouštní oblasti přispívá i fakt, že město se musí obejít bez přirozeného vodního toku - nejbližší řeka se nachází 20 kilometrů daleko. Distribuce a zpracování pitné vody pro Coober Pedy je natolik složité, že poplatky za vodu pro spotřebitele jsou zde nejvyšší v jižní Austrálii.
Aby unikli spalujícímu žáru, vinou kterého i ptáci padají z nebe (alespoň tak to tvrdí domorodci), už před sto lety se lidé zde rozhodli přesunout tam, kam sluneční paprsek nedosáhne - do podzemí.
Mše v Cobber Pedy
Když ptáci padají z nebe
Asi 60 procent dnešních obyvatel Coober Pedy žije v podzemních domech zabudovaných do pískovcové a siltovcové skály bohaté na železo. Zbytek z nich obývá klasická pozemní sídla, zatímco ale domy na povrchu vyžadují zejména v létě kvalitní a velmi nákladnou klimatizaci, podzemní „jeskyně“ (obdoba nám známých „zemljanek“) si i v nejteplejších dnech udržují konstantní teplotu.
Standardní podzemní dům se třemi ložnicemi, kuchyní a koupelnou lze vybudovat za podobnou cenu jako klasický dům na povrchu, starousedlíci proto tomuto typu bydlení dávají alespoň po část roku přednost. Některá obydlí jsou spíše skromná a zasloužila by rekonstrukci, jiná jsou naopak velmi luxusní, s vlastními tělocvičnami, hřišti i bazény. Přívod čerstvého vzduchu je zajištěn systémem větracích šacht; trubky čnící ze země jsou často to jediné, podle čeho lze na povrchu rozpoznat, že se pod ním nachází budova. Původní obydlí vznikala na místě opuštěných důlních šacht, zástavba se ale postupně rozšiřovala a i dnes provádějí obyvatelé na svých domech nejrůznější úpravy. Rekonstrukce jdou snadno, s pískovcem je totiž možné velmi dobře pracovat. Je tak měkký, že jde poškrábat i nehtem. Jako bonus ti, kteří staví svépomocí, často při stavbě objeví i zajímavý kus opálu.
Hotelový pokoj
Kromě bytů a domů pod zemí vznikly i veřejné stavby. V Coober Pedy najdeme podzemní knihovnu, obchody i bar, pod zemí si můžeme zajít ke kadeřnici nebo navštívit některý ze dvou zdejších kostelů (kromě římskokatolické církve zde má svůj chrám i srbská pravoslavná církev). Do pískovce je z konstrukčního hlediska možné tesat bez nutnosti podpěry trámy, výsledné stavby proto připomínají skutečné monumentální jeskyně s vysokými stěnami a klenutými stropy, což je lákavá podívaná především pro turisty. Od roku 1987, kdy sem byla zavedena dálnice Stuart Highway, je město velmi dobře dostupné a turistický ruch se stal po těžbě jeho hlavním zdrojem příjmů. Aby měli vítaní návštěvníci kde přenocovat, v Coober Pedy pro ně otevřeli dva hotely. Jak jinak než pod zemí.
Coober Pedy není prvním ani jediným městem, ve kterém se pro jeho nehostinnost místní ukryli pod zem. Už staré civilizace si byly vědomy izolačních vlastností zeminy a kamene a před nepřízní podnebí se často ukrývali pod zem nebo do skalních obydlí (za všechny jmenujme např. starověké skalní město Göreme na území dnešního Turecka). Jestli tento způsob osídlení představuje variantu pro budoucnost lidstva v rychle se oteplujícím klimatu, nechejme na zvážení každého z nás.
„Pozor, neoznačené díry.“ Cedule varují návštěvníky Cobber Pedy před pádem do důlních vchodů
ZDROJE:
Evans, Rebekah: „Coober Pedy: inside the Australian town where people live underground“ (22.8.2023). The Week UK. Čteno 13.8.2024
Gorvett, Zaria: „The Australian town where people live underground“ (4.8.2023). BBC.com. Čteno 13.8.2024
McDowell, Erin; Weller, Chris: „Take a look inside Coober Pedy, the Australian mining town where residents live, shop, and worship underground“ (14.7.2023). Business Insider. Čteno 13.8.2024
