„On mě střelil,“ řekl John Lennon a zemřel. Svému vrahovi stihl podepsat album

Je až paradoxní, na počest koho známý bohém a anarchista získal jedno ze svých křestních jmen. Narodil se roku 1940 jako John Winston Lennon. Otec Alfred a matka Julia nepojmenovali svého jediného společného syna po nikom menším než Winstonu Churchillovi, nejvýznamnějším Britovi a hrdinovi dvou světových válek. Pacifista John své druhé jméno nemohl vystát a čekal jen na vhodnou příležitost, až si ho bude moct změnit. Tou se mu stala roku 1969 svatba s jeho druhou ženou Yoko Ono, na jejíž počest se svého rodného jména vzdal a nahradil ho jejím příjmením.

Navzdory jménu Johnovo dětství nenaplňovalo tradiční britské hodnoty snad vůbec v ničem. Oba jeho rodiče byli zdatní hudebníci - otec Alf se snažil uchytit jako muzikant a bavič, matka Julia se hudbě věnovala ve svém volném čase. Byla to právě ona, kdo malému Johnovi koupil první kytaru a naučil ho na ni hrát. Julia pocházela z „lepší rodiny“, byla temperamentní, energická a na rozdíl od svých úzkoprsých příbuzných měla výrazný smysl pro humor. Alf žil život bez závazků, bez starostí a bez peněz. Vzali se natruc, aby umlčeli rodinu Julie, podle které nebyl Alf „dobrý vůbec pro nikoho a už vůbec ne pro Julii“. Alf se brzy po sňatku připojil k námořnictvu, aby dokázal tchánovi, že zvládne jeho dceru zajistit, krátce nato ale dezertoval a nakonec opustil i svoji ženu a dítě. O výchovu jejich jediného syna zatím více než Julia dbala její sestra Mimi a její muž. I tak měl ale John k matce silný vztah a její předčasná smrt roku 1958 jím hluboce otřásla.

S otcem se John znovu setkal až roku 1964, kdy už Beatles kralovali hitparádám. Alf se dlouhé roky nijak nepokoušel syna kontaktovat: prý ani nevěděl, že je z něj slavný muž. Zjevil se před ním při natáčení klipu k A Hard Day's Night zanedbaný a oblečený jako trhan; stejně tak se objevil na prahu jeho domu o pár týdnů později. John si nakonec našel k otci znovu cestu: když Alf roku 1976 zemřel na rakovinu žaludku, zprávu o jeho úmrtí přijal se zlomeným srdcem.

Ironií osudu otec Johna Lennona zemřel devět dní po otci Paula McCartneyho. Zármutek ze ztráty rodiče spolu ale ti dva už nesdíleli: v polovině 60. let se slávou a komerčními úspěchy unavený John začal od Beatles distancovat. Znechucený mediálním povykem okolo kapely a uznáním lidí, kterými opovrhoval a propadl drogám. V roce 1967 se začalo rozpadat jeho manželství se Cynthií Powell, se kterou měl tehdy čtyřletého syna Juliana. O rok později veřejně prohlásil, že je ve vztahu s japonskou avantgardní umělkyní Yoko Ono. Na přelomu roku 1970 oznámili Beatles, že se skupina rozpadla a každý z jejích členů pokračuje v sólové kariéře.

S příchodem Yoko začalo nejaktivističtější období Johnova života. Bouřil a rebeloval celý svůj život, v osobě své druhé ženy ale našel pro svůj boj silného spojence. Byl zapřísáhlým pacifistou, veřejně vystupoval proti válce ve Vietnamu a pro svou až krajně levicovou rétoriku se dostal do hledáčku CIA. S Yoko se připojili ke světovému mírovému hnutí, ke kterému kromě politických manifestů přispíval i autorskými písněmi nebo svými slavnými bed-in meeting, konferencemi z hotelových postelí. Některé z jeho písní, jako třeba Imagine nebo Power to the People, se staly téměř hymnami pacifistů.

Vztah s Yoko byl vášnivý a bouřlivý jako John sám. Vedle své druhé ženy prošel léčením ze závislosti na alkoholu a drogách a překonal smrt otce. Byl ale šťastný - zvlášť poté, co Yoko roku 1975 porodila Johnova druhého syna Seana. Vztah s Yoko byl vášnivý a bouřlivý jako John sám. Vedle své druhé ženy prošel léčením ze závislosti na alkoholu a drogách a překonal smrt otce. Byl ale šťastný - zvlášť poté, co Yoko roku 1975 porodila Johnova druhého syna Seana.

John Lennon nesnášel válku a nesnášel zbraně. Krutou dějinnou hříčkou se mu jedna z nich stala osudnou.

8. prosince 1980 kolem 22:50 se John a Yoko vraceli domů do svého bytu v newyorské rezidenci Dakota. John měl toho večera za sebou náročné nahrávání ve studiu Record Plant a celý den stál na nohou. Vystoupil z auta a vydal se k vchodu do domu.

„Hej, pane Lennone!“ ozvalo se odněkud z podloubí a než stihl John zareagovat, zazněl výstřel, po kterém následovaly ještě čtyři další. Smrtelně raněný se John sotva dopotácel k recepci domu.

„On mě střelil,“ stačil jen hlesnout, načež upadl do bezvědomí. Policejním vozem byl převezen do nejbližší Rooseveltovy nemocnice, kde byl po příjezdu ve 23:15 prohlášen za mrtvého.

Útočníkem byl pětadvacetiletý Mark David Chapman, vášnivý fanoušek skupiny Beatles, kterému John toho dne v poklusu ještě stihl podepsat svoje nové album. Když policie dorazila na místo činu, aby útočníka zatkla, našla Champana, jak poklidně sedí v podloubí a čte si román „Kdo chytá v žitě“ od J. D. Sallingera. Při zatýkání nekladl odpor a k činu se přiznal.

Motiv vraždy je dosud nejasný. Chapman sám v tomto bodě svoje výpovědi mnohokrát měnil. Jednou tvrdil, že Lennon urazil jeho náboženské cítění - patnáct let před smrtí se totiž nechal slyšet, že Beatles jsou slavnější než Ježíš. Podruhé vypověděl, že ho štvalo, jak je Lennon úspěšný a slavný, zatímco on sám tře bídu s nouzí a nikdo si ho ani nevšímá, ani neváží. Pravda bude nejspíš někde uprostřed a duševně nemocný Chapman nakonec skutečně do dějin vstoupil jako vrah slavného Brouka. Za svůj čin byl odsouzen na doživotí; žádost o podmínečné propuštění, kterou podává téměř každý rok, mu dosud nikdy nebyla schválena.

ZDROJE:

Norman, Philip (2008). John Lennon: The Life. Ecco. ISBN 978-0-06-075401-3.

Seaman, Frederic (1991). The Last Days of John Lennon. Birch Lane Press. ISBN 978-1-55972-084-7.