Otec Kraus z Pelíšků byla role na tělo. Cholerik Kodet řval kvůli knedlíkům i na vlastní ženu

Jiří Kodet je jedním z nejvýraznějších a nejosobitějších českých herců 20. století. Mezi jeho nejslavnější role neodmyslitelně patří postava Jindřicha Krause z dnes už kultovního filmu Pelíšky, který je k divácké spokojenosti úspěšně reprízován i téměř pětadvacet let po premiéře. Válečný veterán Kraus je v Pelíšcích vykreslen nejen jako morálně pevný muž a hrdina odboje, ale také jako ukázkový cholerik a despota, který svými výbuchy malicherného vzteku a puntičkářstvím ztrpčuje život své ženě, dceři i celému sousedstvu. S rolí se Kodetovi sžívalo snadno - trpěl totiž úplně stejně výbušnou, pro okolí jen těžko snesitelnou povahou jako otec Kraus.

Kodet se narodil s velkým závazkem: z matčiny strany pocházel z rodiny divadelních herců, kteří by svůj původ dokázali vystopovat až k zakladatelům Národního divadla, otec Jan Kodet byl známý sochař. Manželství jeho rodičů se rozpadlo, když byl ještě malý chlapec, a v dospívání mu chyběla potřebná stabilita. Matka se znovu vdala; její nový manžel Jaroslav Juhan měl svého nevlastního syna rád a ten k němu obdivně vzhlížel. Rodinná idyla se ale rozplynula roku 1952, když otčím emigroval. Kodetova matka byla následně propuštěna z Národního divadla a zůstala sama se třemi nezaopatřenými dětmi; mladému Jiřímu byla nejprve znemožněna studia, později mohl po nějaký čas hrát jen role nesympatických záporáků.

Bylo to nejspíš neuspořádané dětství v kombinaci s uměleckými geny, co v něm ukotvilo povahu bohéma, který si život uměl užívat. Po otci zdědil charisma a cit pro krásu a eleganci, po matce noblesu, kterou si podmaňoval davy. Zároveň byl ale cholerik na slovo vzatý: při každé maličkosti křičel a rozbíjel věci, pro jadrné slovo nešel daleko a než vybuchl vzteky, zlostně koulel očima.

Jako mladý měl Kodet hluboko do kapsy, i tak si ale na šetrnost příliš nepotrpěl. Šetřit neuměl a ani nechtěl.

„Musíme reprezentovat,“ říkával své první ženě Renatě, když za poslední drobné nakupoval luxusní potraviny.

Když peníze neměl, nechával starost o stravu a o oděv na manželce, kdykoliv je měl, rozhazoval plnými hrstmi. Rád hostil a rád byl za granda - ke svým hostům býval až okázale štědrý. Jednou pozval několik členů divadelního souboru v Ostravě, kde měl v té době angažmá, na oběd, který měla (jako ostatně vždy) připravit jeho žena. Cestou domů se před kolegy kasal výborným srnčím hřbetem na víně, který jeho manželka upekla speciálně pro ně, a básnil o jejím vynikajícím domácím knedlíku. Když i s hosty zasedl ke stolu, čekalo ho nemilé překvapení; paní Kodetová pro pracovní vytížení nestihla na knedlík zadělat, nabídla se proto, že k srnčímu uvaří rýži nebo ohřeje halušky.

Kodeta ta myšlenka rozpálila doběla.

„Halušky k srnčímu?“ rozkřičel se na manželku. „Vždyť to nikdo nebude žrát!“ V záchvatu zuřivosti popadl pekáč se srnčí pečení a vyhodil ho z okna. Hosté oněměli. Snad jim bylo paní domácí líto, tváří v tvář jejímu nahněvanému muži se jí ale podle všeho nezastali ani slůvkem. Když pak Kodet zavelel k odchodu do hospody, následovali ho. Pohostil je tam skutečně po pansku: místo srnčího na víně obědvali buřty s cibulí.

Renata Kodetová se po tomto výstupu bleskurychle sbalila a odjela do Prahy.

První manželství Kodetovi nevydrželo dlouho. Manželka Renata už dále nesnesla jeho komplikovanou povahu a zvláštní představy o vztazích (Kodetovi vadilo, že by jeho žena měla mít také svou vlastní kariéru), a požádala o rozvod. Ze svazku vzešlo jediné dítě, dcera Karolína, která má k otci dodnes stejně rozporuplný vztah, jako měl on k ní.

„Byla jsem pro něj vždycky příliš hloupá a obyčejná,“ vzpomíná na svoje dětství v otcově stínu.

Roku 1969 se Kodet oženil znovu. Jeho vyvolenou se stala Soňa Murgašová, se kterou zplodil další dvě děti - syna Iana, rockového muzikanta, a dceru Barboru, která je herečkou. Manželka Soňa se naučila zvládat vrtochy svého muže stejně jako přijmout roli, kterou podle něj měla jeho žena zaujímat. Na Soňu měl řadu nároků: musela na něj například čekat, kdykoliv měl přijít domů, protože nesnesl pocit, že by se měl vrátit do prázdného bytu. Rád o své manželce říkal, že je to ženská do nepohody - což se projevovalo tím, že podle něj měla zvládnout každý jeho výbuch nebo rozmar.

„Bytostně nesnášel Vánoce,“ řekla jednou Soňa. „Kvůli dětem je sice nemohl úplně zrušit, ale pokaždé navodil takovou atmosféru, jako by nebylo jiné východisko.“ Na rodině prý ale jinak nesmírně lpěl.

Kodetův bratr Kristián výpovědi své švagrové přizvukuje:

„Kam přišel, to zdemoloval,“ tvrdí.

Je jisté, že Soňa Kodetová musela v mnohém upozadit sebe samotnou, aby vedle Kodeta vůbec vydržela. Jakkoliv může někomu její životní mise přijít nepochopitelná, každopádně byla úspěšná: jejich manželství trvalo 36 let. Soňa Kodetová dnes o svém zemřelém muži mluví bez trpkosti, s úctou a láskou (přestože on sám prý byl na projevy lásky skoupý). Prý to byl frajer, který pod drsnou slupkou skrýval citlivé jádro a pro kterého byl jejich vztah vším. O vztahu se svým mužem napsala knihu, kterou rozpracovala ještě za jeho života: vyšla roku 2012 pod názvem Jiří Kodet: ty a já na miskách vah.

Jiří Kodet zemřel po těžké nemoci 25. června 2005. Soňa Kodetová dodnes žije v jejich starém domě a pečuje o manželovu památku. Dovoluje si už ale žít podle vlastního gusta: vystudovala vysokou školu, rozjela úspěšnou kariéru v politice a po desetiletích strávených doma čekáním, až se manžel vrátí z práce, s nadšením cestuje a poznává svět.

ZDROJE:

HORA, Josef (27.6.2020). Cholerický elegán Jiří Kodet. Od smrti herecké legendy uplynulo 15 let. iDnes.cz. Čteno 20.12.2023

KODETOVÁ, Soňa a ŠLOUFOVÁ, Alena. Jiří Kodet: ty a já na miskách vah. V Praze: Agentura Fáma, 2012. ISBN 978-80-904926-3-9.