Otrávené banány a dětské orgány na prodej. Hoaxy, kterým věřily naše babičky

Možná i vy máte nebo jste měli babičku, která předtím, než vám v dětství položila na talíř banán bohatě zalitý šlehačkou a čokoládovou polevou, z něj nejdříve odřízla špičku.

„Do té špičky totiž v exotických zemích koušou hadi,“ říkávala ta moje a už už se sápala po noži, aby se samozřejmostí sobě vlastní odkrojila otrávený kousek oblíbeného ovoce.

Že se vám to zdá k smíchu? Nemusí. Moje babička nebyla jediná, kdo uvěřil tomuto vcelku neškodnému hoaxu. To, co už dnes dokážeme identifikovat jako jasnou nepravdu, byla ještě před pár desítkami let pro řadu lidí velice jednoduchá realita, o které nebylo třeba diskutovat. Špička se prostě ze zvyku odkrojila (protože na každém šprochu pravdy trochu) a všechno bylo v pořádku. Otrávené banány ale nejsou jedinou z tradovaných lží, kterým jsme za minulého režimu uvěřili - leckterá z nich navíc není zdaleka tak nevinná.

„Dezinformační činnost“ byla důležitou součástí povinností tuzemské rozvědky. V socialistickém Československu se i přes působení (nebo právě proto) dařilo dezinformacím, konspiračním teoriím i fámám všeho druhu. Dávno před masovým rozšířením internetu dokázaly lidové povídačky, překroucené historky i bohapusté lži proplout svým informačním kanálem a způsobit, že se ze stokrát převyprávěné lži stala pravda. Některé z nich byly šířeny centrálně a sledovaly ideologické cíle - pod vládním „bojem proti dezinformacím“ se neskrývalo nic menšího, než snaha rozdrtit nepřátelské Spojené státy.

Na přelomu 40. a 50. let 20. století napadla úrodu v části Československa mandelinka bramborová. Tento zemědělský škůdce do Evropy připutoval ze Spojených států už na konci 19. století a jeho přemnožení přidělalo československým zemědělcům nemálo vrásek. Všechno zlé ale může být k něčemu dobré - zvlášť, když se člověk umí dobře chopit příležitosti. Tak se stalo, že komunistická strana využila „brouka ze Západu“ k protikapitalistické propagandě. Pro ten účel patřičně zveličila rozsah řádění amerických mandelinek a oficiálně vyhlásila, že nebezpečný škůdce se k nám století předtím nedostal nedopatřením, ale byl sem dopraven uměle, se záměrem způsobit pracujícímu lidu co největší škodu. Československé zemědělce tehdy fáma opravdu zneklidnila; s obavami sledovali bouřkové a dešťové mraky vanoucí od západu, do kterých měla letadla americké CIA shazovat roje mandelinek, aby dopadly na socialistickou půdu a sabotovaly úrodu.

Americké velvyslanectví se nečestné hře bránilo jen decentně: dovolilo si pouze poukázat na „nevhodnost použití mandelinky bramborové jako nástroje mezinárodní politiky“.

V 80. letech se zrodila další poplašná zpráva, která se těšila zvláštní oblibě zejména ve školách a na pionýrských táborech. Ulicemi (nejen) hlavního města se měl toulat tajemný sanitní vůz, který svým vzhledem připomínal spíše vůz pohřební a který řídili kapitalističtí agenti. Tato dnes už ikonická „černá sanitka“ měla přímo v ulicích sbírat děti a teenagery, které poté agenti usmrtili a jejich orgány prodali na Západě bohatým klientům.

I tento příběh měl své lokální varianty: mimo sanitek brázdily ulice našich měst také policejní auta, dodávky nebo požární vozy. Některé z babiček od polských hranic dodnes vypráví vnoučatům o černém voze značky Volha, který dvě desetiletí děsil rodiče malých Poláků. Za volantem totiž prý seděli Židé nebo falešní kněží (popřípadě jiní univerzální nepřátelé), kteří unášeli dobré katolické děti. „Černá sanitka“ u nás nejezdila náhodou: jednak u nás tehdy pohřební služby používaly typ vozu, kterému se pro jeho typický vzhled přezdívalo právě „černá sanitka“, jednak byla sanitka unášející lidi ústředním motivem tehdy populárního německého thrilleru.

V 80. letech zachvátila svět obava z nového virového onemocnění. Jednalo se o HIV, který způsoboval tehdy téměř zákonitě smrtelnou nemoc AIDS. Podle legend, jejich původcem nebyl nikdo menší, než sovětská KGB, byl virus vytvořen uměle v americké laboratoři a světem šířen coby biologická zbraň.

Této historky roku 1985 využila i československá rozvědka: v archivu bezpečnostních složek je dodnes k dispozici velmi detailní plán dezinformační kampaně v Řecku, kde měli naši soudruzi měli rozšiřovat falešné informace o vzniku onemocnění AIDS, aby vyvolali odpor místního obyvatelstva proti vznikajícím americkým základnám na řeckém území. Smrtící virus měl prý mít ohnisko přímo na základnách; proradní Američané by prý pak navíc měli chtít Řekům draze prodávat lék proti nemoci, kterou předtím sami jejich zemi nakazili. Kampaň tehdy v Řecku nevykázala masovou úspěšnost, nejednomu Řekovi ale jistě zamotala hlavu.

A jak to bylo s těmi otrávenými banány? Jedovatí hadi, kteří v tropických zemích sídlí v korunách stromů, prý při sběru banánů padají střemhlav dolů a nezbývá jim, než se během letu zachytit zakousnutím do špiček plodů. Tato městská legenda se objevila ještě dříve, než u nás exotické ovoce přestalo být nedostatkovým zbožím, někteří lidé dokonce k jejímu vzniku přiřazují konkrétní jméno - krále komiků Vlastu Buriana, který si ji měl vymyslet, když si chtěl na jedné zábavě vystřelit ze svých přátel. Pravděpodobnější ale je, že se k nám dostala podobně jako mandelinka - importem ze západu. Ve světě totiž legenda existuje ve více variacích. Skandinávský tisk svého času vesele skloňoval historku o tom, že uvnitř banánových slupek lze nalézt červy, larvy hmyzu nebo dokonce malá háďata. „Banánová zmije“ měla mít i své lidské oběti, informaci se ale nikdy nepodařilo přesvědčivě potvrdit a lékaři ji museli zdlouhavě vyvracet. I u nás se stále najdou lidé, kteří špičku z banánu raději odkrojí.

Folklorista a etnolog Petr Janeček označuje výše zmíněné zkazky za „moderní varianty hrůzostrašných legend, pohádek, bájí a pověstí.“ Specifický nádech dá fámě zneužití k ideologickým účelům, kdy může být její šíření (podobně jako v případě socialistického Československa) režimem i podporováno. Bez ohledu na její původ a šiřitele, některá z témat moderních konspirací a městských legend jsou univerzální a přežila doteď: Rusko bylo poměrně nedávno schopno obvinit USA, že na jeho území uměle vysadily už ne mandelinky, ale ploštice, a řada běžných Rusů tuto smyšlenku rychle přijala za pravdivou. Podobná konspirace, jaká svého času vysvětlovala rozšíření viru HIV, vznikla také během epidemie koronaviru. A děti? Ty už na orgány nekrade černá sanitka, ale za stejným účelem se ztrácejí z dětských koutů v Ikee.

ZDROJE:

Žabka, Jan: Totalitní Československo a jeho fake news. Mandelinka, nacisté na Šumavě i americký virus (17.11.2020). HlídacíPes.cz (online). Čteno 15.3.2024

Hejdová, Irena: Děti krade supermarket, ne černá sanitka (8.1.2007). Aktualne.cz (online). Čteno 15.3.2024

JANEČEK, Petr. Černá sanitka a jiné děsivé příběhy: současné pověsti a fámy v České republice. Praha: Plot, 2006. ISBN 80-86523-74-8.