Pět mužů pod jadernou bombou. Výbuch jim nezkřivil ani vlásek

Ve skutečnosti bylo tehdy těch mužů šest. Jeden z nich byl kameraman, který jako jediný se na místo nedostavil dobrovolně. Pověřili ho, aby pořídil záznamy z testovacího výbuchu nově vyvíjené jaderné bomby. Jen díky němu máme dodnes k dispozici unikátní videozáznamy a fotografie z místa, na kterém americká vláda ve spolupráci s armádou a jadernými vědci kontroverzní experiment uskutečnila.

První jaderná bomba spatřila světlo světa roku 1945. Byla vyvinuta Američany v rámci vojenského projektu Manhattan, jehož základní výzkum probíhal v laboratořích Los Alamos pod vedením Roberta J. Oppenheimera. Jen několik týdnů po prvním dokonaném pokusném výbuchu byla jaderná zbraň poprvé (a dosud i naposledy) použita v ozbrojeném konfliktu, když americké letectvo svrhlo bomby Little Boy a Fat Guy na japonská města Hirošima a Nagasaki.

Účinek těchto jaderných bomb byl zdrcující. Bezprostředně po explozi zahynulo 130 tisíc lidí, na následky ozáření postupně zemřelo dalších nejméně sto tisíc. Ztráty, které utrpěla dvě japonská města na civilním obyvatelstvu, a agresivita, s jakou zapůsobil nový typ zbraně, ochromily svět a do značné míry přispěly ke kapitulaci Japonska ve 2. světové válce. Američané ale nebyli jediní, kdo tehdy pracoval na vývoji atomové bomby. Na paty jim šlapal Sovětský svaz, který roku 1949 odpálil svoje první jaderné zařízení. I díky špionážní práci jaderného fyzika Klause Fuchse (nasazeného přímo v nitru projektu Manhattan) se Sovětům rychle podařilo vyvinout takovou zbraň, která (na rozdíl od té americké) byla ihned připravena k vojenskému použití. Padesátá a šedesátá léta 20. století se pak stala obdobím horečného testování jaderných zbraní obou supervelmocí.

V období od 28. května do 7. října 1957 uskutečnila americká vláda sérii jaderných testů s názvem „Operace Plumbbob“. Do operace se zapojilo 21 laboratoří a vládních agentur; sestávala z 29 explozí, z nichž pouze při dvou se neuvolnila žádná jaderná energie. Hlavním účelem testování byl vývoj hlavic pro mezikontinentální lety a lety středního doletu, v menší míře také pro protiponorkové hlavice a hlavice vzdušné obrany. Součástí operace bylo i zkoumání účinků radiace na civilní i vojenské obyvatelstvo a vybavení, přičemž do jednoho z testů se zapojilo 18 tisíc příslušníků amerického letectva a armády - jednalo se o vůbec největší vojenský manévr v dějinách amerického jaderného testování. Armádu zajímalo, jak si fyzicky i psychicky povede průměrný voják ve ztížených podmínkách jaderného bojiště, a zajímalo ji také, jestli ztráta na životech v důsledku ozáření nebude příliš velká. Jaký vliv bude mít zásah radiace na živý organismus vědci zkoumali na pokusných objektech - stádech prasat. V důsledku ozáření utrpělo vážné popáleniny vedoucí ke smrti až 80% z nich.

Aby mohly posoudit dopad jaderných zbraní na člověka, odhodlaly se Spojené státy provést výjimečný experiment. Aby demonstrovali, že použití jaderné zbraně vysoko ve vzduchu je pro civilisty dole na zemi zcela bezpečné, vědci využili již naplánovaného testu neřízené střely s jadernou hlavicí a nechaly atomovou pumu, kterou nesla, vybuchnout šestici mužů přímo nad hlavami. Pokus vstoupil do dějin pod názvem „John Shot“.

19. července 1957 se na testovacím místě v Nevadě (kusu pouště asi 100 kilometrů severozápadně od Las Vegas, známém taky pod zpopularizovaným názvem Nevada Test Site) sešlo pět důstojníků, kteří se dobrovolně přihlásili do role pokusných osob. Byl mezi nimi plukovník Sidney Bruce, podplukovník Frank P. Ball, major Norman Bodinger, major John Hughes a majot Don Luttrel. Nadšení i odhodlání všech dobrovolně zúčastněných bylo nezlomné; tehdy skutečně věřili v americký technologický pokrok a byli přesvědčeni o tom, že jejich úkol je prost jakéhokoliv rizika. Aby o průběhu experimentu získali dostatek dokladů, přizvali k němu do své těsné blízkosti i filmového kameramana George Yoshitakeho. Video, které tehdy vzniklo, patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze z oblasti jaderného výzkumu najít ve vládních archivech.

Na dochované videonahrávce je vidět, jak pětice mužů označuje místo pod svýma nohama cedulí s nápisem „Ground Zero Population: 5“. Termín „ground zero“ označuje v tomto kontextu místo na zemi, nad nímž došlo (nebo jako zde dojít má) k výbuchu atomové bomby. Pak společně vzhlédnou k nebi - a čekají. Ozve se odpočítávání a pak najednou záblesk bílého světla a ticho, do kterého vysoko ve vzduchu vzplane obří ohnivá koule. Ticho trvá několik vteřin (působí ho rozdíl mezi rychlostí zvuku a světla), než se ozve hromový výbuch typický pro atomovou bombu - zní jako ostrá rána zakončená táhlým, přidušeným vrčením. Ve výšce pět a půl kilometru nad jejich hlavami právě stíhačka F89-J Scorpion odpálila raketu AIR-2A Genie, vůbec jediný testovaný typ rakety s jadernou hlavicí. Nad pěticí mužů se vzedme prach, obloha nad nimi potemní a je pohlcena planoucí ohnivou koulí - efektem, který známe jako „atomový hřib“.

Vypuštěná jaderná střela vážila dvě tuny a měla mít schopnost zničit veškeré stroje v okruhu 300 metrů a vážně poškodit všechny v dosahu jednoho kilometru. Šestici mužů, kteří se v době exploze nacházeli přímo na ground zero, ale nezkřivila jediný vlásek. Výbuch přečkali bez jakýchkoliv následných zdravotních obtíží a většina z nich se dožila vysokého věku. Na fotografiích z testovacího místa i po výbuchu pózují s úsměvem od ucha k uchu. Výsledky experimentu posloužily jako doslova živoucí doklad toho, že jaderné zbraně ve vzduchu lze při vojenském konfliktu použít, aniž by přitom ohrozily bezpečí civilistů na zemi.

John Shot nebylo ve skutečnosti dílem ničeho jiného než laciné proatomové propagandy. Děsivé účinky jaderných zbraní na životy a zdraví nejen civilního obyvatelstva byly od těch dob přesvědčivě prokázány a lidstvo, které s velkou slávou ve čtyřicátých letech 20. století uvedlo atomové bomby v život, pak záhy strnulo v hrůze z toho, že by někdy mohly být použity. Na seznam jaderných mocností se ke Spojeným státům a Sovětskému svazu/Rusku postupně připojila i Francie, Indie a Čína a jejich manipulace s jaderným arsenálem musela být ošetřena mezinárodními smlouvami. V průběhu posledních desetiletí musela americká vláda vyplatit přes 813 milionů dolarů účastníkům jaderného testování jako kompenzace zdravotních komplikací a nemocí vzniklých v důsledku zásahu radiací. Tyto oběti v době testování nikdy oficiálně nepřiznala.

V roce 1992 Amerika upustila od dalších jaderných testů. Školáckou naivitu z počátku jaderného věku vystřídala obezřetnost a strach. Nelze než doufat, že u toho i zůstane.

ZDROJE:

Krulwich, Robert: „Five Men Agree To Stand Directly Under An Exploding Nuclear Bomb“ (17.7.2012). www.npr.org. Čteno 24.4.2024

„The five men who volunteered to stand under a nuclear bomb“ (9.1.2015). The Week. Čteno 24.4.2024