Poslední kanibalové žijí na stromech. Lidé z kmene Korowai jedí zloděje jako součást trestu

Americký dobrodruh a bloger Drew Goldberg (známý spíše pod svým online jménem Drew Binsky) se roku 2022 vydal na cestu do nitra papuánských džunglí, aby tam odhalil a prozkoumal obávaný domorodý kmen. Binsky se pyšní tím, že na vlastní pěst procestoval všechny země světa, a jeho videoblogy z cest mají na sociálních sítích obrovský dosah. Návštěva Korowaiů byla jedním z jeho cestovatelských vrcholů; kmen je totiž obecně považován za jedno z nejizolovanějších společenství na zemi, jehož členové se dodnes věnují dnes už téměř vymýcené aktivitě - kanibalismu.

Lidé z kmene Korowai žijí v odlehlé části Papuy ve státě Papua-Nová Guinea, v zalesněné oblasti asi 150 kilometrů od Arafurského moře. Vznik tohoto prastarého národa se datuje do doby před 35 tisíci lety, dnešní populace čítá asi čtyři tisíce hlav. Říct, že Korowaiové žijí izolovaně, je ještě velmi mírné hodnocení. Až do příchodu bílého muže si lidé Korowai mysleli, že veškerá civilizace stojí a padá s jejich vlastní civilizací: díky své odlehlosti neměl kmen až do 70. let 20. století žádný kontakt s okolním světem a až do 90. let jím zůstal nedotčen. I proto si domorodci zachovali původní, vlivy kolonizátorů nepoznamenaný způsob života, který se velmi blíží životu, jaký vedli naši předci během doby kamenné. Komunity, které obývají méně odlehlé vesnice, dnes už sice mají přístup k některým moderním výdobytkům, jako je cukr, káva nebo léky, stále ale zůstává dost těch, kteří mimo své hranice nikdy nepotkali ani živáčka a jsou produkcí i spotřebou zcela soběstační.

Mimo vesnice, uprostřed nejhlubších lesů, dodnes přežívají jednotlivé rodiny i klany, které neznají nic než svůj původní a osvědčený způsob bytí. Lesní Korowaiové nenosí až na krátkou suknici žádné oblečení a kromě jednoho náhrdelníků z kostí a kamene nevlastní žádný majetek. Živí se jako lovci a sběrači, kteří navíc praktikují proměnlivé obdělávání půdy. K lovu vysoké zvěře používají luky a šípy a jsou velice zdatní v rybolovu. Základní složkou jejich potravy je ságo - škrobovitý prášek, který se vyrábí ze středu kmene ságových palem a zpracovává se do podoby placky. Taková placka se jí nejčastěji s rybou, které Korowaiové efektivně loví tím, že otráví místní tok.

Kvůli sklízení sága domorodci často migrují. Na rozdíl od svých příbuzných ve vesnicích, kteří žijí spíše usedle, se tradiční Korowaiové potulují svými lesy jako nomádi. Stěhují se z jedné oblasti sága do druhé, přičemž na jednom místě zůstávají přibližně pět let, dokud se tamní zásoby nevyčerpají. V místě, kde se rozhodnou utábořit, budují svoje proslulé příbytky - domy v korunách stromů, pro které se lidem kmene Korowai přezdívá také „stromoví lidé“. Existuje hned několik důvodů, proč se Korowaiové rozhodli nezůstat nohama na zemi: vysoko nad ní je méně komárů a také méně hadů. Výška poskytuje lepší výhled a tím i lepší ochranu v případě, že na kmen zaútočí nepřátelé.

Stavba stromového domu je pro tradiční Korowaie vysoce prestižní záležitostí. K procesu stavby, která může trvat i několik týdnů, se používá zejména dřevo, bambus a ságové listy, k jejichž zpracování domorodci nevyužívají žádný z moderních nástrojů. Stavení je podepřeno buď dřevěnými kůly, nebo je upevněno přímo k větvím v korunách. Takové obydlí může dosahovat výšky až 40 metrů (pro srovnání: Socha svobody měří 47 metrů) a při správné údržbě vydrží bezpečné a funkční po dobu několika let. Je třeba zmínit, že zdaleka ne všechny domy jsou takto vysoké: zvlášť pro rodiny s dětmi je praktičtější stavět domy ve výšce 3-10 metrů. Ty nejvyšší domy stavějí především mladí muži, kteří touží po obdivu a uznání. Toho se jim dostane záhy: když je dům dokončen, koná se veliká hostina na počest majitele, jehož prestiž ve skupině stoupá přímo úměrně výšce jeho nového domu.

Korowaiové mají složitý sociální a kulturní systém s přísnou hierarchií založenou na věku a pohlaví. V čele komunity stojí náčelník, který je zodpovědný za udržení míru a harmonie ve společenství. Příslušníci kmene se řídí systémem tradičních zákonů a zvyků, který ovládá jejich každodenní život i jejich interakce s jinými kmeny. Zásadní součástí kultury kmene Korowai je víra v existenci zlých duchů zvaných „khakhua“. Korowaiové věří, že tito duchové na sebe berou podobu člověka, často příbuzného nebo známého členů kmene, a pak uvnitř společenství páchají zlo. Cílem veškerých rituálů a magických obřadů je zabránit zlým duchům, aby si podmanili kmen.

Protože zlý duch posedne člověka, rozežere ho zevnitř a promění jeho tělesnou schránku v tělo zlého čaroděje, pro Korowaie je logickým řešením takto posedlého člověka zabít a sníst. Některé z obřadů, které mají zbavit kmen zlého ducha, proto nesou i prvky kanibalismu. Korowaiové odpradávna nepojídali lidské maso pro své potěšení, jeho nutriční hodnotu ani pro absenci jiných zdrojů, ale pro svou víru v „khakhua“ a nezřídkakdy také jako formu trestu. I provinění jako jsou krádeže, bývala přičítána zlému duchovi.

„Pokud něco ukradnete, upálí vás na hranici a sní vás,“ vysvětluje ve svém videoblogu Drew Binsky. Pro konzumaci lidského masa platí v kmeni přísná pravidla - nesmí se jíst vlasy, nehty ani genitálie

I přes hořkou pachuť přežívajícího kanibalismu jsou komunity Korowaiů lákavým cílem bílých dobrodruhů. Od 90. let si několik málo domorodců vydělalo menší finanční obnosy tím, že se nechávali zaměstnat jako jejich průvodci. Podle těch, kteří měli to štěstí a kterým se podařilo Korowaiům přiblížit, jde o v podstatě mírumilovný kmen, který nejvíce ohrožují výboje mezi silnými osobnostmi náčelníků jednotlivých kmenů. Vyhrocené spory mohou končit i únosy žen a dětí. Přesto, že podstatná část národa Korowai žije více či méně izolovaně od vnějšího světa, pronikly i k nim nemoci, které ohrožují západní populaci. Korowaiové se jejich vinou zřídkakdy dožívají vyššího než středního věku: kromě malárie a anémie ve velkém podléhají také tuberkulóze. Domorodci nemají ani ponětí o virech a bakteriích, které zamořují jejich svět, a předčasná úmrtí přičítají na vrub univerzálnímu škůdci - zlému duchu „khakhua“.

Pokud chcete zažít Korowaie na vlastní kůži, můžete. Podnikaví Papuánci za nimi pořádají organizované zájezdy a lákají na prospekty, které slibují nevšední zážitky z domoviny jedněch z posledních kanibalů na světě. Na desetidenní výlet s počátkem v přístavu Jayapura si připravte něco málo přes 100 tisíc korun - pokud se tedy nebojíte zlých duchů.

ZDROJE:

Gerrard, Kaonga: „‘Stone Age’ tribe that still practises cannibalism as form of punishment“ (13.1.2024). Unilad.com. Čteno 5.9.2024

Raffaele, Paul: „Sleeping with Cannibals“ (září 2026). Smithsonian Magazine. Čteno 5.9.2024

„Facts About Korowai Tribe in Southern Papua“ . https://authentic-indonesia.com, blog. Čteno 5.9.2024

Walla: „Tribe of cannibals eats robbers as punishment - except their genitals“ (29.8.2023). The Jerusalem Post. Čteno 5.9.2024

Weiglein, Marc: „The Korowai Tribe“. https://www.papua-explorer.com/, blog. Čteno 5.9.2024