Článek
„Já ti to pošlu přes ten internet,“ pravila moje babička a sebevědomě vytáhla z kapsy kardiganu svůj nový chytrý telefon. Pak si položila na stůl svůj starý mobil, přiblížila k jeho displeji objektiv nového a cvakla. Výslednou fotografii fotografie svého rodného listu mi vítězoslavně zaslala do zprávy. A nejenom mně: poslala ji i svým dvěma dcerám a taky všem, kdo by se na její citlivé údaje chtěli podívat na Facebooku, Twitteru, TikToku a vůbec všude, kde má zřízený veřejný profil bez soukromí, bezpečí a sebemenší znalosti toho, jak vlastně sociální sítě fungují.
Vy nemáte internet?
Když se bavíme o bezpečí na internetu, máme zpravidla na mysli děti. Právem vnímáme naše nejmenší jako zvlášť ohroženou skupinu, kterou je třeba před nástrahami internetu chránit. Ještě pětadvacet let zpátky nebyla bezpečnost při použití internetu ve výuce téma, dnes je internetová a počítačová gramotnost běžnou součástí výuky už od prvního stupně základních škol. My rodiče klademe zvláštní důraz na to, aby se dítě umělo na síti pohybovat hlavně bezpečně. Doma používáme rodičovské zámky, aplikace, které blokují přístup k nevhodným obsahům, časovače, které brání tomu, aby děti strávily surfováním hodiny, a snažíme se (alespoň teoreticky) o nebezpečí internetu s dětmi mluvit.
Naše děti ale na rozdíl od našich babiček vyrůstají v době, kdy je připojení k internetu něco zcela samozřejmého. Internet pro ně není temným koutem, výzvou ani sociálním tlakem, internet je prostě přirozenou součástí jejich světa. Až polovina seniorů u nás přístup k internetu vůbec nemá, o to větší ale existuje tlak na to, aby se k síti připojili také.
„Na všechno se můžete podívat ve svém mobilním bankovnictví,“ vysvětluje mladý asistent v bance klientce ve věku své babičky. „Jo vy nemáte chytrý telefon? Vy nemáte vůbec internet? No jo, babi…“
„My bychom ti ty fotky poslali, dědo, fakt,“ vymlouvá se vnouče. „Ale když s tím je takové práce - vytisknout, koupit obálku, zalepit…“
Lektoři počítačových kurzů pro seniory potvrzují, že motivace k docházce je u jejich účastníků spíše vnější. Mají rodiny daleko a chtějí se s nimi vidět v reálném čase alespoň přes videohovory. Chtějí sdílet fotografie, ne si je draze posílat, prodávat starý nábytek efektivně, ne přes polepky v supermarketu, a taky neplatit za noviny, když už mají platit internet. Chtějí držet krok s dobou, protože každý z nich už asi zažil podobně trapnou situaci, jako je ta v bance.
I starší člověk, který v sobě objeví zápal a nadšení, se může naučit internet ovládat dobře a bezpečně. Poslouchala jsem nedávno rozhovor se stoletou dámou, která se se svým smartphonem sžila natolik, že už si neumí představit existenci bez svých aplikací a zpráv online. Obdivuhodná dáma! Ani ne proto, že dokáže tolik jako lidé o pár generací mladší, ale proto, že sebrala odvahu se to vůbec naučit. Nemám ani třetinu jejího věku a už cítím, že co se týče technologií, doba je rychlejší než já. Pak je tady ale ještě skupina, která nemá ani zápal, ani nadšení, která je na síti, protože cítí, že je to pro ně dobré. A té právě kraluje uživatel, jako je moje babička.
Řetězové e-maily i kyberšikana
Moje babička mi na vlastním příkladě ukazuje, jak ohromně zranitelná je její generace, pokud o fungování internetu nedostane ty správné informace. Očima absolutního neznalce je totiž internet velmi neuchopitelný prostor, který jako by neměl hranice a řád, oceán písmenek, obrázků a dat. Před lety jsem se nechápavě pousmívala nad tím, když na sociální síti v diskusích pod česky psanými články gratulovali čeští uživatelé jakýmsi hollywoodským hercům k zásnubám, jako by ti si je snad měli vůli přečíst:
„Gratuluji, ať se vám oběma daří a hlavně štěstíčko. Zdraví Helenka,“ stálo v jednom z komentářů. Co dostala moje babička svůj první smartphone, mám pro to trochu větší pochopení. Babička stejně jako gratulantka Helena není schopna úplně rozlišit, že se nenachází na soukromém profilu novomanželů, ale na stránkách bulváru, který o nich jen píše. Můžeme si klepat na čelo, ale tak to je.
Neschopnost dobře zacházet s informacemi a třídit je má ale i méně úsměvnou polohu: senioři jsou např. statisticky mnohem náchylnější k šíření konspiračních a poplašných zpráv, jejichž zdroje nejsou s to si prověřit. Stejně tak se stávají snadnou kořistí internetových šmejdů, odesílatelů podvodných e-mailů a falešných eshopů. Profesionální podvodníci na sociálních sítích díky algoritmům efektivně cílí na jejich citlivá témata; pomůžou jim prý uchránit celoživotní úspory nebo jim prodají zázračný lék, který jejich milované vnouče zbaví astmatu. Pro nedokonalé zabezpečení citlivých fotografií a dat na sociální síti jsou senioři až překvapivě často terčem kyberšikany.
Moje babička není žádný hlupák. Většina babiček a dědečků nejsou hlupáci. To, že vyrostli v jiné době než dnešní nejmladší uživatelé internetu, nemá být pejorativum ani eufemismus pro to, že patří do starého železa. Má to být informace pro nás, kteří jim v dobré víře instalujeme domů všechny ty routery a tablety, pro nás, kteří je známe nejlépe. Stejně, jako varujeme své stárnoucí prarodiče před pouličními dealery energií, měli bychom jim zdůraznit i to, že na sociálních sítích je třeba hlídat si soukromí. Stejně, jako vysvětlujeme, že paní, která jim volá z banky, nepotřebuje znát číslo jejich platební karty a PIN, vysvětlujme i to, že je nesmí na vyzvání vyplňovat do žádných prázdných políček na internetu.
A pokud jsme dokázali vytvořit společnost, kde už si bez internetu člověk ani neškrtne, chraňme před jeho nástrahami ty nejzranitelnější z nás. Nejsou to jen děti.
