Článek
V září 1938 byla zástupci čtyř evropských mocností definitivně ujednána konečná podoba Mnichovské dohody. Smlouva, která je pro část naší společnosti dodnes synonymem nepochopitelné zrady, znamenala pro tehdejší Československo kromě územních ztrát i dramatické okleštění dopravní infrastruktury; ztráta Sudet a jejich přičlenění k Německé říši způsobila, že na mapě Druhé republiky začaly scházet některé důležité dopravní tepny.
Potřebnost výstavby nových silnic si uvědomovala jak československá vláda, tak následně i správa Protektorátu Čechy a Morava. Už v polovině 30. let se uvažovalo o zřízení první československé dálkové komunikace, plány ale neměly jasné obrysy a až na jeden se jim nedostalo valné pozornosti. V roce 1938 byl vypracován podrobný projekt rychlostní silnice Praha-Brno-Slovensko, který o rok později Němci přidali do vlastních územních plánů. V květnu 1939 byl v Újezdě nedaleko Průhonic slavnostně proveden první výkop, monumentální projekt ale nepřežil ani dvě léta: nejdřív bylo upuštěno od vedení dálnice na Slovensko, potom ustaly práce na východ od Brna, až nakonec, po zákazu stavby infrastruktury na území protektorátu a především zákazu používání cementu a betonu, se zastavily úplně.
V květnu 1945 se v právě osvobozeném Československu nacházelo 188 kilometrů rozestavěných dálnic. Kromě 77 kilometrů dálnice Praha-Brno šlo i o dvě další, jejichž stavbu na našem území vedli sami Němci. V okolí Chebu a Liberce zbylo 28 kilometrů rozpracovaných úseků tzv. „sudetské dálnice“, dalších 83 kilometrů patřilo exteritoriální dálnici A88 z Vratislavi do Vídně, která se do našich dějin zapsala jako nechvalně známá „Hitlerova dálnice“.
Původní schéma dálnice A88 s vyznačenou ulicí „Stará dálnice“
Exteritorium
Pro první dálnice na našem území se v oficiálních plánech používalo pojmenování „dálková komunikace“, lidově se jim pak říkalo autostrády (z italského autostrade) nebo autodráhy (z německého Autobahn). Označení nové komunikace na trase Vratislav-Vídeň pak vzniklo jako kombinace písmene A (Autobahn) a dvou osmiček - číselného přepisu hlásek HH, který odkazoval k nacistickému pozdravu Heil Hitler. Na výstavbě dálnice A88 Hitlerovi osobně velmi záleželo: vymínil si ji jako jednu z podmínek při vyjednávání Mnichovské dohody. Propojení dvou velkých, hospodářsky významných měst bylo pro Vůdce důležité, proto s realizací chvátal. Dva měsíce po podpisu paktu, na počátku prosince 1938, odcestoval tehdejší ministr veřejných prací Karel Husárek do Berlína, aby tam dohodl konkrétní parametry projektu. Hitler trval na tom, že A88 bude exteritoriální - přetne sice Moravu, její počátek a konec ale povede německým územím a od Československa bude oddělena clem. Touto podmínkou zajistil, že jak správa, tak i výnosy z dálnice budou podléhat jemu. Objednavatelem a plátcem nové dálnice tedy mělo být Německo s tím, že československá strana poskytla zdarma pozemky pro stavbu. Pouze některé konkrétní úseky měly být svěřeny československým firmám, valnou většinu stavby Němci zadali firmě Reichsautobahn. Asi nikoho nepřekvapí, že na staveništích kromě placených dělníků pracovali i váleční zajatci.
Model dálničního mostu u Brna, který nechala pro projekt A88 postavit společnost Reichsautobahn
Vzhledem k historickým okolnostem to zní až cynicky, ale fakt, že výstavbu dálnice měli zajišťovat Němci, v roce 1938 mnoho znalců uvítalo. Dálnice měla být vystavěna ve standardním profilu 28,5 metru, povrch měl být ale mnohem kvalitnější, než bylo tehdy u silnic zvykem. Tehdejší automobily jezdily maximální rychlostí 80 km/h, projektanti A88 ale počítali s dvojnásobnou rychlostí, čemuž měl odpovídat i povrch z nejkvalitnějšího betonu. Celý projekt byl navíc realizován na tu dobu nevídaně rychle - veškeré plány i pozemky byly připraveny v průběhu pouhých tří měsíců, po kterých Československo v souladu s dohodou předalo pozemky Německu. Stavba oficiálně odstartovala 11. dubna 1939, se zprovozněním dálnice se počítalo už koncem roku 1940.
K Hitlerově mrzutosti se dálnice A88 dočkala největší slávy v době, kdy existovala pouze na papíře. Po vzniku Protektorátu sice práce nabraly ještě rychlejší tempo než doposud, pak ale zpomalily a nakonec stagnovaly úplně. Vojenské neúspěchy Německa vedly k ekonomickým potížím a Hitler se v rámci úsporných opatření rozhodl ke konci dubna 1942 stavbu zastavit. Až do konce války pak opuštěné staveniště hlídala německá armáda.
Dálnice odnikud nikam
Ze zamýšlených 320 kilometrů dálkové komunikace A88 se na našem území rozestavěla sotva čtvrtina. O dokončení původního projektu už po válce pochopitelně nikdo nestál. Trosky Hitlerovy velkolepé stavby začaly chátrat, opuštěná stanoviště se stávala terčem vandalismu a zarůstala křovím a trávou. Zbyly z ní nejen celé kusy silnic, ale i mostní torza a náspy. Některé části v průběhu desetiletí zcela splynuly s krajinou, jiné ji hyzdí jako nezamýšlené pomníky v takřka nezměněném stavu, další byly včleněny do moderní infrastruktury a jako takové jsou využívány až do dnešního dne (např. v brněnské části Bystrc je fragment původní dálnice A88 využíván jako silnice III. třídy s názvem "Stará dálnice"). Rozestavěné úseky Hitlerovy dálnice začínají na jižní Moravě v blízkosti obce Medlov a končí na severozápadě Moravy v katastru obce Městečko Trnávka nedaleko Svitav. Rozsah těchto úseků odpovídá skutečnosti, že výstavba probíhala na území někdejšího Protektorátu a k jejímu rozšíření do Sudet nikdy nedošlo.
Ulice „Stará dálnice“ u sídliště Bystrc v Brně, kterou tvoří původní části dálnice A88
Kusy nedokončené dálnice dnes najdeme rozesety po celé této délce. Mezi nejvýraznější pozůstatky patří betonový mostní pilíř u Brněnské přehrady, který byl až do přelomu tisíciletí využíván horolezci jako cvičná lezecká stěna. Na úseku Jevíčko-Bačov se dochovaly kusy silnice ve vysokém stupni dokončenosti - těleso dálnice je tam připraveno pro položení vozovek. U Bačova v Blansku a Ostopovic u Brna zase najdeme dva největší silniční náspy u nás - oba dosahují výšky kolem 30 metrů. U Ostopovic zároveň stojí dva velké oblouky, nedaleko od nich se nacházejí mostní podpěry. Severozápadně od Brna pak můžeme najít nedokončený most na křižovatce cest do Moravských Knínic a Senařova, kterému se dodnes přezdívá Hitlerák.
Těleso dálnice A88 u brněnského Santonu
V některých částech nedostavěné dálnice se v průběhu let vyvinuly cenné ekosystémy, později prohlášené za chráněná území - přírodní památky Obůrky-Třeštěnec a Čtvrtky za Bořím.
S úsekem Hitlerovy dálnice od brněnských Bosonoh na sever se dnes počítá jako se součástí plánované silnice I/73 mezi dálnicemi D1 a D35.
Pilíř nedokončeného dálničního mostu u Brněnské přehrady (Brno-Kníníčky)
ZDROJE:
Cílková, Ilona: "Hitler stavěl dálnici přes Čechy a Moravu, projekt A88 měl propojit Vídeň a Vratislav. Jak to dopadlo? “ (13.10.2018). techfocus.cz. Čteno 23.4.2025
Poláček, Dan; Matoušek, Jan: „Hitler si vysnil megalomanskou dálnici přes Česko. Její zbytky můžete vidět dodnes“ (11.4.2024). Aktualne.cz. Čteno 23.4.2025
Vacek, Zdeněk: „Hitlerovy dálnice: Vůdce je napřed bojkotoval, později se staly triumfem nacistického Německa“ (31.1.2025). Reflex. Čteno 28.4.2025
Vrbecká, Dominika; Šmeral, Jiří: „Staré náspy a mostní torza. Podívejte se na stopy po Hitlerově dálnici“ (10.7.2017). denik.cz. Čteno 23.4.2025
