Řeky na Aljašce se zbarvují do oranžova. Voda v nich je jedovatá a kyselá jako ocet

Aljaška je známá svou syrovou, panenskou přírodou, majestátními vrcholy hor a dechberoucími výhledy na otevřená údolí se serpentinami divokých řek. Kdo by alespoň na chvíli nezatoužil usadit se na břehu a relaxovat při pohledu do ledově průzračné hladiny? Ke znepokojení místních ale celá řada dosud čistých aljašských řek plíživě mění barvu - z jasně modré vody s bělavou pěnou se stává narudlá a sytě oranžová masa, která se valí koryty v podobě jedovaté tekuté rzi.

Neobvyklé zbarvení řek není úplně vzácný jev. Ve většině případů pro ekosystém představuje vážné ohrožení; znamená totiž, že se do vody dostalo něco, co v ní být nemá. Tzv. oranžové (nebo také kyselé) řeky se náhle objevují např. v lokalitách, kde došlo k důlnímu neštěstí, nebo v okolí továren, ze kterých unikají (případně jsou i řízeně vypouštěny) chemikálie. Vědci se ovšem domnívají, že za zvláštní úkaz na Aljašce nemůže ani přírodní katastrofa, ani lidská zlovůle, ale klimatické změny.

Podle společné studie Kalifornské univerzity v Davisu, americké správy národních parků a organizace United States Geological Survey se nepřirozené „zreznutí“ týká k dnešnímu dni nejméně 75 aljašských řek a potoků v okolí pohoří Brooks Range v severní Aljašce.

„Oranžové říční proudy byly pozorovány na většině území severní Aljašky včetně tradičního území původních obyvatel v povodí řek Noatak, Kobuk a Koyukuk, a také v povodí několika národních parků včetně řek Alatna, John, Tinayguk a Salmon,“ shrnují autoři studie.

Z předpokládaně dotčených vod geologové odebrali vzorky a podrobili je laboratornímu rozboru. Zjistili, že změnu barvy způsobilo nadměrné množství kovů, jakými jsou např. železo, zinek, kadmium, měď, nikl, arsen a olovo. Všechny tyto kovy se sice přirozeně vyskytují v aljašské půdě, za běžných okolností ale do vody v takové míře nepronikají. Jak je tedy možné, že v průběhu pouhých několika málo let se uvolnily a teď pomalu tráví aljašské řeky? Odpověď je skoro klišé: na vině není nic menšího, než globální oteplování. Aljaška zažívá nejteplejší období ve své moderní historii a s rostoucí teplotou vzduchu dochází k tání trvale zmrzlé půdy, tzv. permafrostu. Na kovy bohatá zemina se mísí s podzemními vodami a všechny minerální látky z ní přecházejí do vodních toků, kovy následně ve vodě reagují s kyslíkem a zbarvují ji do rozmanitých odstínů čisté rzi.

„Na něco takového jsme zvyklí u nás, v kalifornské oblasti Appalachie, kde máme určitou těžební historii,“ komentuje jev Brett Poulin, spoluautor studie a profesor environmentální toxikologie na Kalifornské univerzitě. „Tady je to poměrně běžný úkaz. Je ale zarážející vidět oranžové řeky na Aljašce, v jedné z nejodlehlejších divočin na světě, která je na míle daleko od nejbližšího důlního zdroje.“

Poulin varuje, že Arktida (polární oblast kolem severního pólu, kam geograficky spadá také pohoří Brooks Range) se podle nejnovějších studií oproti zbytku světa otepluje až čtyřikrát rychleji. Jeho výzkumný tým si od NASA vyžádal podrobné satelitní snímky testovaných řek od roku 2017 dále, aby bylo možné určit, kdy přesně došlo ke změně barvy jednotlivých řek a potoků, tedy i k jejich kontaminaci kovy. Ukázalo se, že nejzásadněji se barva vody změnila v průběhu let 2017 a 2018, což se zároveň kryje s obdobím, kdy byly na Aljašce naměřeny nejvyšší teploty vzduchu.

Jak rozsah, tak příčina znečištění řek těžkými kovy znepokojuje jak laiky z řad domorodců, tak odbornou veřejnost. Autoři studie považují oranžové řeky na Aljašce za nanejvýš znepokojivý trend, který má ambici přerůst až v ekologickou katastrofu. Oranžové vody mají oproti zdravým vodám nižší pH, vyšší procento zakalení a obsahují patologické množství síranů, železa a jiných stopových kovů. Taková voda nejenže na živý organismus nepůsobí blahodárně, ale je pro něj přímo toxická. Oranžové řeky by mohly kontaminovat vše od ryb až po zdroje pitné vody, a zásadně negativním způsobem tak ovlivnit jak potravinářský průmysl na Aljašce a jeho ekonomickou sílu, tak možnosti obživy pro nejzranitelnější části populace (zejména pro venkovské obyvatelstvo, které je na zdrojích z řek většinou závislé). Voda z oranžových proudů je nepitelná a nevyčistitelná, páchne po síře a její chuť je kyselá jako chuť octa. Biologové už teď zaznamenali dramatický pokles populace sladkovodních ryb v některých intoxikovaných řekách - např. na přítoku řeky Akilik podle jejich zjištění úplně vymizelo několik druhů ryb (včetně zástupce z čeledi lososovitých známého pod názvem siven malma - pstruh býčí). Zbývající druhy jsou ve vážném ohrožení: kovy, které se hromadí v žábrách, játrech a svalech ryb strukturálně poškozují tkáně, deformují DNA, zpomalují růst a v konečném důsledku snižují schopnost přežití druhu. Ryby jsou přitom pro aljašské hospodářství zcela klíčovým artiklem.

Aljaška není jedinou zemí na světě, kterou protékají vody plné arsenu a síry. Podobně jako aljašské řeky byly dříve zkoumány také toky v americkém Coloradu, chilských Andách nebo Pyrenejích v severním Španělsku. Ačkoliv na mnoha místech je vysoká koncentrace kovů ve vodě důsledkem více souběžně působících vlivů (některé z lokalit byly např. v minulosti vystaveny zátěži důlní činnosti), v posledních letech dochází na řadě z nich k takovému nárůstu hodnot kovů, že problém opět připoutal soustředěnou pozornost vědců. Výzkumný tým na Aljašce bude v následujících letech pokračovat ve svých studiích; chtějí totiž předložit světu podrobný popis toho, jak bude kontaminací řek ovlivněn vodní i lidský život. Počet oranžových řek na Aljašce totiž stále roste.

ZDROJE:

Baker, Harry: „Alaska's rivers are turning bright orange and as acidic as vinegar as toxic metal escapes from melting permafrost“ (23.5.2024). livescience.com. Čteno 29.5.2024

Chaparro, Fabiana: „Rivers in Alaska are turning orange. The reason surprised even scientists“ (29.5.2024). CNN. Čteno 29.5.2024

Uteuova, Aliya: „Alaskan rivers turning orange due to climate change, study finds“ (24.5.2024). The Guardian. Čteno 29.5.2024