Rodina skutečných Robinsonů strávila na pustém ostrově 36 let. Návrat do civilizace jim zlomil srdce

Uprostřed jižního Pacifiku, asi tisíc kilometrů severovýchodně od nejsevernějšího cípu Nového Zélandu, leží Kerdamekovy ostrovy. Skupina čtyř hlavních a několika vedlejších ostrůvků je známá svou seismickou aktivitou a také tím, že je až na jedinou výjimku dosud nepoznamenala lidská činnost.

Největším a zároveň nejsevernějším ostrovem Kermadekových ostrovů je ostrov Raoul, přezdívaný také Nedělní ostrov. Je to jediný ostrov ze souostroví, který má dostatečnou rozlohu na to, aby jej mohl trvale osídlit člověk, dostalo se mu ale toho privilegia, že se v průběhu dějin o jeho kolonizaci lidé pokoušeli jen zřídka. Přístup k ostrovu je velmi problematický; na pobřeží nenajdeme bezpečný přístav a zakotvit na něm lze jen z malých loděk za zcela klidného počasí. Je to právě tato nevlídnost, co v kombinaci s odlehlou polohou dělá z Raoula ideálního adepta na „pustý ostrov“ jak vystřižený z románu o trosečníkovi Robinsonovi Crusoe. I přes svou nehostinnost ostrov občas poskytl útočiště nezvaným hostům; zatímco většina z návštěvníků na něm pobyla jen chvíli, pro rodinu Angličana Thomase Bella se stal Raoul domovem na téměř čtyři desítky let.

Thomas Bell se narodil roku 1838 v anglickém hrabství Yorkshire do rodiny lékaře. O jeho životě před rokem 1854, kdy se vylodil u břehů Nového Zélandu, nevíme kromě těchto pár strohých údajů vůbec nic. Nevíme, jací byli jeho rodiče a v jakých poměrech vyrůstal, nevíme, jestli ho i s celou rodinou na dalekou cestu vyhnala nouze, nebo jestli se vydal na cesty sám hnaný jen neodbytným puzením dobrodruha s věčně svrbícími patami. Víme ale určitě, že s příchodem na Nový Zéland nebylo jeho hledání země zaslíbené ani zdaleka u konce.

Někdy kolem roku 1866 se Thomas Bell oženil. Za manželku pojal dívku jménem Frederica, dceru farmáře z Lancashire, která stejně jako on přicestovala na Nový Zéland na palubě zaoceánského parníku. Frederica po svatbě v rychlém sledu přivedla na svět šest hezkých, zdravím kypících dětí - Hettie, Bessie, Mary, Toma, Harryho a Jacka, které spolu s ní následovaly otce na jeho toulkách po Novém Zélandu. Ze Severního ostrova, menšího, ale zalidněnějšího z obou novozélandských ostrovů, se Thomas přestěhoval na Jižní ostrov, kde se několik let živil jako kočovný pastevec. Pak se vrátil zpátky na sever, kde se pokoušel uchytit v různých oborech - založil vlastní továrnu na len, provozoval několik hotelů a obchodů a zkusil farmařit. Nedařilo se mu v ničem, jeho neklidná duše se ale s neúspěchem odmítala smířit. Marně přemýšlel o tom, v jakých končinách má s rodinou zakotvit teď - až se roku 1877 doslechl o ostrovu, kterému říkali Raoul.

Podle toho, co mu vyprávěli, měl být ostrov Raoul neuvěřitelně úrodný. Vyrostlo na něm prý naprosto všechno, co se na něm zasadilo, už ho ale dlouho nikdo neobývá a k vlastnictví nezvykle bohaté půdy se nikdo nehlásí. Thomas byl nadšený. Začal okamžitě shánět loď, která by ho i s manželkou a dětmi na odlehlý ostrov dopravila. Měl štěstí: doslechl se, že jistý kapitán MacKenzie se chystá vyplout do Aucklandu a byl ochoten přibrat s sebou i rodinu Bellových. Roku 1878 si tak Thomas splnil svůj nejtajnější sen - přistál u břehů pustého ostrova, aby si z něj udělal svůj ráj.

Že má jejich nový domov k ráji daleko došlo Bellovým velice brzy. Kapitán MacKenzie, kterého považovali za přítele, se zachoval nečestně a za peníze, které mu dali, levně nakoupil zkažené potraviny. Manželé se šesti malými dětmi, z nichž nejstaršímu bylo pouhých jedenáct let, se vylodili na neobydleném ostrově bez zázemí a bez poživatelného jídla. Než kapitán MacKenzie zvedl kotvu, světoběžník Thomas se dopustil donebevolající nerozvážnosti - dal svému průvodci 200 liber, aby za ně v Aucklandu nakoupil nové zásoby a vrátil se s nimi na ostrov. MacKenzie peníze přijal a zmizel. Bellovi už ho nikdy neviděli.

Rodinu čekaly krušné časy. Thomas rozhodl, že se utáboří v zálivu na severovýchodě ostrova, a postaví si tam chýš. Více než půl roku se živili téměř výhradně pomeranči, obřími přílipkami a kořeny kapradin. Thomas se pravidelně vydával se dvěma nejstaršími dcerami na rybolov nebo lov koz, které zde kdysi vysadili první velrybáři, dařilo se jim ale jen málo. V zálivu navíc rodinu neustále ohrožovaly všudypřítomné krysy a také četné bouře, které znemožňovaly lov i rybaření, Bellovi byli proto nuceni přemístit se na druhou stranu ostrova. Prošli si přitom peklem; krysy je pronásledovaly napříč ostrovem a strach z dalšího hladovění jim nedal spát.

Po dvou letech se na Bellovy usmálo štěstí. Jejich kouřové signály zachytili rybáři na škuneru, který mířil do Aucklandu. Protože na malé plachetnici nebylo dostatek místa pro celou rodinu, Thomas rozhodl, že nechá ženu s dětmi na ostrově a nalodí se sám. Po třech měsících se na ostrov vrátil na palubě kocábky Orwell, kterou přivezl zásoby v podobě železných sudů na uskladnění potravin, dřeva, potravin, oděvů a semen k osení. Loď pak pokračovala dále na sever a po několika měsících zakotvila u ostrova Raoul znovu - tentokrát kromě vítaného proviantu přivezla i pět dělníků, kteří Thomasovi ukázali, jak obdělávat půdu a stavět chýše. Jejich přítomnost na ostrově znamenala pro Bellovy zásadní obrat. Nasyceni, oblečeni a pod střechou, kterou nezatékalo, začali na svou situaci pohlížet úplně jinak. Když se pak k ostrovu konečně přiblížila loď dostatečně velká na to, aby se na ni vešli všichni členové Thomasovy rodiny, nabídku záchrany s díky odmítli.

Thomas a Frederica se rozhodli na ostrově zůstat. K šesti dětem, které se narodily na Novém Zélandu, přibyly další čtyři. O tom, jak velké sympatie v nich jejich nový domov nakonec vzbudil, svědčí i to, že svého prvorozeného ostrovního syna pojmenovali Raoul. Pěstovali zde širokou škálu plodin od pudinkového jablka přes cukrovou třtinu a kávu až po čtrnáct druhů banánů, rozšířili svůj tábor o další chýše a díky dostupnému vybavení zdokonalili své umění rybolovu. Zpráva o rodině, která úspěšně obdělává izolovaný ostrov, se rychle rozšířila napříč velrybářskou komunitou a u ostrova začaly pravidelně zastavovat velrybářské lodě, aby s Bellovými směnili vlastní zásoby na suroviny, které vypěstovali. „Rodina Robinsonů“, jak se Bellovým mezi námořníky přezdívalo, na ostrově nakonec strávila 36 let.

Idylický život jak vystřižený z dobrodružného románu se začal hroutit před začátkem první světové války. Nejstarší děti z ostrova postupně odcházely a po anexi Kermadekových ostrovů Novým Zélandem jej začaly osidlovat i jiné rodiny. Roku 1914 se k Thomasovi donesly zvěsti o německých aktivitách v jižním Pacifiku a v červenci téhož roku nasedl se svou ženou i zbývajícími dětmi na palubu rybářské lodi ve směru Auckland, které pro ně poslala novozélandská vláda. Co nezvládly krysy, hlad ani sopečná činnost, dokázala hrozba v podobě německého útoku.

Bellovi se na Nový Zéland doplavili se zlomeným srdcem. Ostrov opouštěli ve velkém spěchu a zanechali na něm doslova celý svůj život - po jejich spěšném odjezdu zůstaly v jejich chýši talíře s jídlem, nedospravené šaty i rozházené dětské hračky. Po návratu do Aucklandu se navíc jejich rodina rozpadla. Většina dětí se rozprchla do světa, zatímco Frederica s Thomasem se usadili ve městě. Thomas ale nevydržel dlouho na jednom místě, opustil svou ženu a pokračoval v putování po boku své nejstarší dcery Hettie. Jeho dny se naplnily roku 1929 v městečku Pahiatua na Severním ostrově Nového Zélandu. Frederica zůstala v Aucklandu, kde roku 1932 také zemřela. Bylo jí 86 let.

Ostrov Raoul zůstává do dnešního dne trvale neobydlený. Najdeme na něm pouze meteostanici, na které se střídají zaměstnanci vlády Nového Zélandu.

ZDROJE:

Birchall, Guy: „Incredible story of Brit who moved family from Yorkshire to uninhabited Pacific Island and lived there alone for 30 YEARS“ (3.8.2018). The Sun. Čteno 5.3.2025

Blucher, Janelle: „Raoul Sunday Bell: The island and the man“. norfolkisland.net. Čteno 5.3.2025

Thornhill, Ted: „The incredible story of the Yorkshireman who moved his family to an uninhabited volcanic island in the Pacific in the 19th century - and lived there for over 30 YEARS in isolation“ (1.8.2018). Daily Mail. Čteno 5.3.2025

„Incredible photos the Bell family of Raoul island, the Kiwi Robinson Crusoe“ (2.8.2018). The New Zealand Herald. Čteno 5.3.2025