Rusům se na Ukrajině brzy postaví rasputica: blátivá noční můra Čingischána i Hitlera

Zimy ve východní Evropě bývají kruté. Nevyznačují se sice třeskutými, dech stavícími mrazy jako sibiřské zimy, i tak jsou ale tuhé a nepříjemně dlouhé. Zima 2022 patřila k těm mírnějším: na konci února by se už už zdálo, že spěje ke šťastnému konci, když do ní náhle zasáhla studená fronta v podobě ruské invaze na Ukrajinu. Dlouhodobě mrazivé vztahy mezi oběma zeměmi vyústily ve vojenský konflikt, který, jak známo, trvá dodnes.

Útok na Ukrajinu si Vladimir Putin nenačasoval dobře. Jeho armáda se při postupu na Kyjev setkala s nepřítelem, který nadělal vrásky i dravějším vojevůdcům, než je on sám, a který z historie vlastní země musel dobře znát. Rusové na ukrajinských cestách čelili úkazu, kterému oni sami říkají rasputica. Zvláštní jev jim tehdy udělal čáru přes rozpočet; místo, aby tanky okupantů bezpečně projely krajinou nepřítele, ocitly se až po pás v blátivých loužích.

Ukrajina leží v centru jedné ze dvou světových černozemních oblastí. Její území je z velké části tvořeno půdou přirozeně bohatou na hummus a černý jíl, která při deštích nebo tání sněhu a ledu funguje jako houba. Je schopna zadržovat velké množství vlhkosti, kterou ale neabsorbuje donekonečna: jakmile se houba nasytí, tekutina se začne hromadit na jejím povrchu a vytvoří hutnou, bahnitou vrstvu. Výraz rasputica (v ukrajinštině bezdóržižja) znamená doslova „období špatných silnic“ a používá se pro označení tzv. „období bahna“, která nejen na Ukrajině, ale také v Rusku, Bělorusku i jiných oblastech východní Evropy přicházejí s železnou pravidelností dvakrát do roka. Jarní rasputica nastává v důsledku tání ledu a sněhu na dosud promrzlé půdě, podzimní rasputica provází období dešťů v poslední čtvrtině roku. Nezpevněné, lesní nebo polní cesty a obecně i jakýkoliv špatně odvodněný terén se v důsledku tohoto jevu promění v rozblemcanou, špatně průjezdnou trasu.

Ještě v první polovině 20. století dokázala rasputica na dlouhé týdny odříznout venkovské oblasti od zásobování, protože až k 40 % vesnic v zemích bývalého Sovětského svazu vedly pouze nezpevněné cesty. I dodnes dochází v důsledku tání ledu na černozemi k dopravním uzavírkám a izolaci oblastí s méně kvalitními silnicemi. Vysvobození pak přináší buď oteplení, kdy blátivé vrstvy vysychají, nebo naopak ochlazení, kdy cesty znovu namrznou.

Rasputica není vždy jen nepříjemnou hříčkou počasí. Za válečných stavů se vydatná bahna stávají strategickou výhodou - už za 1. světové války se říkalo, že na východní frontě velí dva vojevůdci: generál Mráz a generál Bláto. Ačkoliv počasí samo o sobě ještě žádnou válku nevyhrálo, význam přírodních vlivů je při bojích nezanedbatelný. V celé vojenské historii Ruska i Ukrajiny hraje zima naprosto klíčovou roli a rasputica jí svým významem šlape na paty: už ze 13. století máme zprávy o tom, jak tání ledu zabránilo mongolským vojskům pod vedením slavného Čingischána v dobytí Novgorodu. Roku 1812 pak rasputica pomohla maršálovi Kutuzovovi odrazit francouzská vojska, která při pochodu primitivními silnicemi v oblasti dnešní Litvy přišla o 50 tisíc vojáků a 18 tisíc koní. Početné ztráty byly jedním z důvodů, které Napoleona nakonec přiměly se z Ruska stáhnout.

S rozbahněným východním terénem si své užil i Hitler. Na přelomu roku 1941/1942 zpomalilo dlouhé měsíce trvající blátivé období postup německé armády do Sovětského svazu a dost možná uchránilo Moskvu před okupací. Hitler tehdy plánoval, že postup jeho vojsk bude rychlý, úderný a pro Rusy zcela zdrcující, nepočítal ale s tím, že tanky, které jsou jinak velmi efektivní v létě i v zimě, na podzim a zjara uvíznou v rozbahněné půdě jako každé jiné vojenské vozidlo. Protože nepřátelé se mění, ale bahno zůstává, rasputica zasáhla i do vojenského konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Na počátku roku 2022 někteří analytici identifikovali logistické problémy „období bahna“ jako důvod, proč Vladimir Putin nadcházející jaro neuskuteční obávaný vojenský zákrok proti Ukrajině. Když pak 24. února ruská vojska na Ukrajinu přece jen vstoupila, Putin tím vyslal světu jasný signál - byl přesvědčený, že svého souseda nebude muset zdolávat dlouho. Tentokrát ale rasputica nestála na jeho straně a internet zaplavily fotografie mobilních ruských jednotek, které uvízly v břečce hluboko v ukrajinských polích.

Dnes už víme, že boje na Ukrajině netrvaly pouhé tři dny, jak prorokoval Putin, ale protáhly se na minimálně tři léta. Z historie se navíc zdá, že rasputica straní spíše obráncům půdy než těm, kdo ji chtějí dobýt. Nezbývá než věřit, že ruské tanky znají své limity.

I letošní zima totiž patří k těm mírnějším a zmrzlá ukrajinská země brzy roztaje.

ZDROJE:

Hill, Alexander: „“General Mud“ Has Usually Been on Russia’s Side in War. Not This Time." (11.3.2022). Slate.com. Čteno 9.1.2024

Novák, Martin: „Než přijde mráz. Čas dochází Ukrajině i Rusku, boje zbrzdí obávané bahno rasputica“ (19.10.2022). aktualne.cz. Čteno 9.1.2024

Thomas, Steven: „Rasputitsa – Quagmire on the Eastern Front“ (24.3.2018). balagan.info. Čteno 9.1.2024

„Rasputitsa or General Mud joins the Ukrainian resistance against Russian invasion“ (9.3.2022). https://mercopress.com.

„What the onset of ‚General Winter‘ means for vehicle operational capabilities in Ukraine“. https://soucy-defense.com. Čteno 10.1.2024