Síra, kyseliny a 50 °C ve stínu. Etiopská „Brána do pekla“ je nejteplejším místem, kde můžete žít

Představte si, že jste se ocitli na místě tak horkém, že vás pálí i vlastní kůže. Tak nehostinném, že široko daleko nenajdete ani živáčka, ani stéblo čerstvé trávy. Tak toxickém, že při každém nádechu cítíte, jak vás jedovaté výpary štípou v krku a řežou do očí. Horkost tady sálá ze všech stran, jako byste se ocitli uvnitř horkovzdušné trouby, a když se zhluboka nadechnete, ucítíte, jak vám vzduch vysušuje nos i ústa. Takřka nepřetržitě se potíte a sužuje vás žízeň, kterou nelze uhasit. Pitné vody je nedostatek a i déšť je tady vzácnost; zaprší jen párkrát ročně a i těch pár vzácných milimetrů srážek okamžitě zmizí v nekonečném moři našedlého písku.

Že to nezní jako ideální destinace pro letní dovolenou? Asi každý z nás by uměl vymyslet lepší. Přesto se do hlubin této drsné pouště na severovýchodě Etiopie ročně vydají tisíce turistů, aby zde obdivovali krásy jednoho z nejextrémnějších přírodních divů na světě. Cestují ve skupinách, často s ozbrojeným doprovodem, draze a ve velikém nepohodlí - ale stojí jim to za to. Tak bizarní podívanou, jakou nabízí Danakilská proláklina, totiž jinde na světě nenajdou.

Danakilská proláklina leží v nejsevernějším cípu Afrického rohu, na pomezí Etiopie, Eritreji a Džibutska, v lokalitě známé jako Afarský trojúhelník. Jde o rozlehlou oblast plnou soli a lávy, kterou z jedné strany lemuje mohutné sopečné pohoří, z druhé suchá a nehostinná poušť. Při pohledu do mapy - nic zajímavého. Z vědeckého hlediska je ale tento region truhlicí plnou pokladů.

Historie tohoto podivuhodného místa se začala psát už před 25 miliony let, když se arabská tektonická deska začala oddělovat od afrického kontinentu. Tehdy se zemská kůra mezi Afrikou a Arábií roztrhla a vznikla propadlina, která se zalila magmatem a pak i mořskou vodou. Tak vzniklo Rudé moře i s Adenským zálivem. Na pevnině se mezitím zformoval Východoafrický rift - aktivní zóna příkopů a propadlin, která se táhne od severního pobřeží Etiopie jihozápadním směrem až k pobřeží Mosambiku. Zemská kůra se roztažením ztenčila a na povrch vyhřezly stovky sopek, které položily základ dnešního horského systému Etiopská vysočina. Za to, že je seizmická činnost v těchto končinách nejvyšší v celé Africe, nesou zodpovědnost tři litosférické desky - arabská, somálská a nubijská - které po sobě od rozpadu kontinentu neustále kloužou, narážejí do sebe a zase se vzdalují. Každý pohyb jim sice trvá miliony let, pnutí, které vyvolávají, ale cítíme teď a tady.

Danakilská proláklina se může pyšnit hned několika prvenstvími. Jedná se o místo, na kterém byly naměřeny nejvyšší průměrné teploty na světě, zároveň je nejteplejším místem s aktivním lidským osídlením. V Dallolu u eritrejských hranic se průměrná celoroční teplota pohybuje kolem 34 °C, v letních měsících se ale rtuť teploměru hravě vyšplhá i na 50 °C ve stínu. Příčinou tak vysokých teplot není jen zeměpisná šířka, ale také fakt, že většina prolákliny leží hluboko pod hladinou moře a je obklopena vysokým reliéfem. Proces přirozené cirkulace je tak narušen a uvnitř se hromadí horký vzduch. Jako by nestačilo to nesnesitelné horko, ještě ke všemu tady téměř nezaprší - v proláklině ročně spadne jen asi 100 ml srážek, což je žalostně málo.

Průměrná hloubka prolákliny je 125 metrů pod mořem. Kromě pouštních oblastí s našedlým pískem se na ploše o rozloze 200 tisíc čtverečních kilometrů rozkládají také nekonečné solné pláně, lávová pole pokrytá černou ztuhlou lávou a vulkanickými horninami i pestrobarevná geotermální pole. V řetězci solných jezírek tady končí řeka Awaš, která vlivem ukrutného horka vyschne dříve, než by dosáhla Indického oceánu, a místo ní ze země tryskají vulkanické prameny. Voda z pramenů se vlévá v malá jezírka a díky obsahu síry, kyselin a toxických usazenin maluje na jejich hladiny pestrobarevné obrazce. V hydrotermální oblasti Dallol u hranic s Eritreou najdeme desítky jezírek v zářivých barvách, které jako by do přírody vůbec nepatřily - žluté, tyrkysové, oranžové nebo křiklavě zelené. Jen o kousek dále se zase nachází aktivní vulkány včetně věhlasné sopky Erta Ale. Ta je známá především kvůli svému lávovému jezeru, které je jedním z mála trvale aktivních lávových jezer na světě. Pohled na nepřetržitě hořící jezero v útrobách monumentální sopky vyvolává údiv i strach. Respekt k žhnoucímu monstru se odrazil i v místních legendách, podle kterých je vulkán přímým vstupem do pekelné říše. Jako „bránu do pekla“ pak sopku znají i turisté ze západního světa.

Člověk by řekl, že na tak nehostinném místě se nedá žít. Je paradoxní, že i tady, v těsné blízkosti mocného a aktivního vulkánu Erta Ale a v jedné z nejnepřístupnějších krajin na planetě, se už před několika staletími usídlili lidé z domorodého národa Afarů. Za tu dobu se stihli velmi dobře přizpůsobit extrémnímu horku i suchu a svého domova, který je pro ně rájem na zemi, by se nevzdali za nic na světě. Jejich způsob života je polokočovný, kdy část tábora zůstává na místě a část odchází hledat zdroje vody nebo za obchodem. Živí se chovem dobytka a prodejem soli, kterou těží ze zdejších solných plání. Leckoho z cestovatelů při putování pouští překvapí jejich skromné příbytky z kůží nebo dlouhé velbloudí karavany, které se vynoří zdánlivě odnikud a zdánlivě nikam i vedou. Cesta pouští je nekonečná.

Afarové dříve návštěvníkům z Evropy na přivítanou odřezávali varlata, od tohoto zvyku ale už dávno upustili. Dnes vítají příchozí sice zdrženlivě, ale poměrně přátelsky. Někteří domorodci vnímají turistický ruch jako příležitost k přivýdělku a nechávají se najímat jako průvodci či osobní ochranka. Ta je tady skutečně zapotřebí - oblast se nachází nedaleko etiopsko-eritrejských hranic, kde ještě nedávno docházelo k ozbrojeným střetům. Vztahy mezi Etiopií a Eritreou jsou dlouhodobě napjaté a další konflikt může přijít bez varování.

Napětí nepanuje jen nad zemí, ale i hluboko pod ní. Geologický proces, který započal už v oligocénu, pokračuje dodnes; tektonické desky se stále posouvají a Afrika se trhá rychlostí jeden až dva centimetry za rok. Vědci odhadují, že za dalších deset milionů let se východní Afrika zcela oddělí od zbytku kontinentu a vznikne nová propadlina, která se znovu naplní slanou vodou. Stane se to přímo tady - uprostřed Danakilské prolákliny, v blízkosti sopek, pod kterými ženou své karavany muži z domorodého národa Afarů. Tato pozoruhodná oblast je tak jedním z mála míst na světě, na kterém můžeme v přímém přenosu pozorovat zrození nového oceánu.

ZDROJE:

Collins Petersen, Carolyn: „The Danakil Depression: The Hottest Place on Earth“ (11.5.2025). thoughtco.com. Čteno 22.6.2026

Cutmore, James: „Studying the hottest place on Earth: Danakil depression in pictures“ (28.1.2022). sciencefocus.com. Čteno 22.6.2026

Das, Cusumika: „The Deepest Point On Earth You Can Drive To Is In Ethiopia, And It Has An Acid Lake“ (22.4.2026). Čteno 22.6.2026

Stamboulis, Dave: „Inside Ethiopia’s sizzling cauldron“ (25.2.2022). bbc.com. Čteno 22.6.2026