Tears in Heaven: Svůj největší hit napsal Eric Clapton po tragédii, která ho zničila víc než drogy

Roku 1991 mělo v amerických kinech premiéru kriminální drama „Rush“ (Opojení) debutující režisérky Lili Fini Zanuck. Příběh Kristen a Jima, policejních specialistů z protidrogového oddělení propadlých závislosti na drogách, které mají vymýtit z ulic, tehdy sice kinosály neroztrhal, v historii kinematografie ale i tak zanechal nesmazatelnou stopu. Jinak víceméně průměrný snímek má totiž jedno výrazné plus; výjimečně kvalitní soundtrack z dílny Erica Claptona, který do něj zařadil dnes už notoricky známý hit „Tears In Heaven“.

Eric Clapton je obecně pokládán za jednoho z nejvýraznějších a nejvlivnějších kytaristů všech dob. Narodil se 30. března 1945 matce, která byla sama ještě dítětem, a otci, kanadskému vojákovi a muzikantovi, kterého nikdy nepoznal. Výchovy malého Erica se tak ujali jeho prarodiče, kteří mu dokázali na anglickém venkově zajistit alespoň trochu šťastné dětství. Clapton babičku a nevlastního děda dlouho považoval za své skutečné rodiče a matku, která s nimi žila ve společné domácnosti, za svou starší sestru. Matka si později našla jiného Kanaďana a odstěhovala se s ním do Německa, zatímco její jediný syn zůstal u prarodičů v Surrey. Okolnosti jeho narození a nejasné rodinné poměry způsobily, že Clapton vyrostl v křehkého, introvertního muže, který se dlouho nedokázal zorientovat v tom, kým vlastně je. Aby unikl nástrahám vnějšího světa, uzavíral se do světa hudby, která mu jako jediná přinášela útěchu. Jeho první nástroj, akustickou kytaru Hoyer s ocelovými strunami, mu pořídili prarodiče k třináctým narozeninám. Byla tak nekvalitní, že se na ni nedalo hrát. Nadaný Eric ji vzal znovu do ruky až po dvou letech a po dalších dvou letech intenzivního cvičení se připojil ke své první kapele, britské R&B skupině The Roosters.

Roku 1967 nasprejoval neznámý obdivovatel na zeď v londýnské čtvrti Islington všeříkající vyznání: „Clapton je Bůh.“ Graffiti bylo zvěčněno na ikonické fotografii, na které na zídku s nápisem močí pes. Claptonovo sebevědomí nikdy nebylo valné a oslavné ódy na svou osobu se zdráhal přijmout. Faktem je, že v tom roce už by se nenašel Brit, který by jeho jméno neznal - poté, co navázal spolupráci s několika kapelami, se roku 1970 vydal na sólovou dráhu.

O co více se Claptonovi dařilo v hudbě, tím méně štěstí měl v osobním životě. Krize identity, se kterou zápasil jako adolescent, neblaze poznamenala i jeho pozdější vztahy. Zažíval milostné neúspěchy a na přelomu 60. a 70. let propadl závislosti na heroinu, která vyústila v dlouhou kariérní pauzu přerušenou jen účastí na benefičním koncertu pro Bangladéš v srpnu roku 1971 v New Yorku. Tam zkolaboval přímo na pódiu. Když ho vzkřísili, postavil se a koncert dokončil: nikdo už tehdy ale nepochyboval o tom, že slavný kytarista má problém. Na drogách byl závislý až do roku 1974, kdy začal jeho milostný poměr s Pattie Boyd. Ta byla v té době vdaná za George Harrisona a s Claptonem se vzali roku 1979, dva roky po rozvodu s Harrisonem. Manželství nebylo šťastné: Clapton začal na přelomu desetiletí pít a později veřejně přiznal, že manželku v alkoholovém opojení podváděl, trýznil a znásilňoval. Zatímco se svou ženou se neúspěšně snažil počít dítě, s milenkami zplodil rovnou dvě. Dceru Ruth narozenou roku 1985 se mu podařilo před médii utajit až do 90. let, dítě, které čekal s italskou modelkou Lory Del Santo, ale znamenalo hřebíček do rakve jeho dávno mrtvého manželství. Zatímco jeho kariéra pořád stoupala, jeho soukromý život byl v troskách.

Ta největší a nejosudovější rána, kterou mu kdy život zasadil, však měla teprve přijít.

Z krátkého poměru s Lory Del Santo se roku 1986 narodil syn Conor. S jeho matkou Clapton po čtyři roky udržoval komplikovaný vztah, syna, jakkoliv v péči o něj zpočátku tápal, ale velice miloval. Pouto k němu popsal jako ten nejužší vztah, který kdy navázal s jiným člověkem, a označil Conora za hlavní důvod, proč po divokém desetiletí plném alkoholu konečně zůstal střízlivý. S Del Santo i po odloučení vycházeli dobře a v péči o dítě se střídali. Clapton to s malými dětmi neuměl, nevyznal se v nich a nevěděl, jaký vlastně má být otec, ale syna velice miloval a rád s ním trávil čas. I toho dne, kdy malý Conor zemřel, si ho měl vyzvednout.

Bylo brzy ráno 20. března 1991. Conor si hrál v dětském pokoji v newyorském bytě, ve kterém bydlel se svou matkou, a čekal na otce, který si pro něj měl každou chvíli přijít. Clapton se ubytoval v nedalekém hotelu a chystal se vzít dítě na oběd a do zoo v nedalekém Central Parku. Den předtím spolu byli v cirkuse a prožili den naplno, jen ve dvou, jako otec a syn - podle Lory Del Santo to byl výjimečný den, kdy si Clapton konečně uvědomil, co pro něj jeho syn znamená. Zatímco jeho matka si u pracovního stolu vyřizovala faxy, o nedočkavého Conora pečovala chůva. Byt se nacházel v 53. patře rezidence a kromě funkčních oken měl i velké skleněné tabule, které se nikdy neotevíraly. Nikdy, až na tento den, kdy jedno z oken otevřel člen úklidové firmy, aby vyvětral výpary z čistících prostředků. Zapomněl se o tom ale zmínit chlapcově chůvě i matce a Conor vběhl do místnosti s chůvou v patách. Vyskočil na metr vysokou římsu a jako vždy, když chtěl pozorovat ptáky na obloze, se na ni postavil a opřel do okna, které tam nebylo. Pád z takové výšky neměl šanci přežít.

„Cítil jsem se, jako bych vstoupil do života někoho jiného,“ vzpomínal Clapton na chvíli, kdy spatřil na ulici před domem, ve kterém žil jeho syn, zástup vozů záchranných složek. Zdrcená Lory mu chvíli před tím volala a oznámila mu, co se přihodilo. Conorův pohřeb se konal týden poté, dva dny před Claptonovými 46. narozeninami.

Claptonovi se zhroutil svět. Tragické úmrtí ho zdrtilo více než drogy, alkohol a plejáda nevěr z jeho předchozího života. Přestal cítit, přestal myslet a celý se uzavřel do sebe. Zchladl, zhrubl a odmítal návštěvy. Několik měsíců po synově smrti strávil sám, pendloval mezi rodnou Anglií a ostrovem Antigua v Karibiku, na kterém zřídil centrum pro léčbu závislostí. Smrt Conora ho nepřiměla znovu upadnout do náruče drog nebo alkoholu, ale právě naopak - pro synovu památku se pevně zavázal zůstat čistý už napořád. Po období intenzivní sociální izolace se znovu ponořil do práce a právě v tomto období nejhlubšího zármutku vznikl jeho největší hit - balada „Tears In Heaven“ (Slzy v nebi), kterou zařadil do soundtracku pro film Rush.

„Chci napsat píseň o svém chlapci,“ oznámil textaři Willu Jenningsovi. Podle něj napsal Clapton první sloku a poté, co na něj producenti naléhali, požádal Jenningse, aby dopsal zbytek.

„Tu píseň jsem měl v hlavě od Conorovy smrti, ale až teď jsem pro ni našel účel,“ vypověděl později Clapton s tím, že původně nebyla určena pro uši veřejnosti. Pro Claptona má hudba léčivé účinky a tato píseň, ve které se obrací ke svým mrtvým na druhém břehu a ptá se, jestli se s nimi potká v nebi, sloužila jako autoterapie po největší ze ztrát, jakou kdy zažil. Z „Tears In Heaven“ se stal téměř okamžitě hit. Ve Spojených státech se brzy vyšvihla na pozici nejprodávanějšího Claptonova singlu a v průběhu 90. let se její nahrávka umístila v „Top 10“ v dalších dvaceti zemích světa. Získala celkem tři ceny Grammy a roku 2004 ji časopis Rolling Stone zařadil na svůj seznam pěti set nejlepších písní všech dob.

Eric Clapton se ze smrti syna nikdy nevzpamatoval. Po jeho tragickém odchodu alespoň navázal vztah se starší dcerou Ruth, která se stala novým světlým bodem jeho existence, a na přelomu tisíciletí navázal nový osudový vztah. Roku 2002 se oženil s o jednatřicet let mladší Meliou McEnery, se kterou má tři dcery.

ZDROJE:

Bertram, Colin: „Eric Clapton: The Unthinkable Tragedy That Inspired 'Tears in Heaven'“ (6.5.2020). Biography.com. Čteno 28.8.2024

„The Truth about Clapton and the death of our son“. www.eric-clapton.co.uk. Čteno 28.8.2024

Nolasco, Stephanie: „'Unspeakable tragedy' tore music legend Eric Clapton's life to pieces“ (1.12.2018). The New Zealand Herald. Čteno 28.8.2024