Článek
Představovali jsme si to jako Hurvínek válku. Postýlka pro dítě je obvykle dřevěná, má čtyři nohy, čtyři bočnice a prostor, kam se dá položit matrace, na kterou se bezpečně uloží dítě. Byli jsme pošetilí. Krom toho, že dětské postýlky zdaleka nemají unifikovaný rozměr matrace, velikost stěn a dokonce ani použitý materiál, takže při výběru lze určitě šlápnout vedle, jsme také zjistili, že nejen mobily, ale i postýlky se dělí na hloupé a chytré. Ty hloupé nedělají nic. Jen si tak stojí (pokud vůbec) a všechno ostatní je na vás. Ty chytré umí naopak téměř úplně všechno.
„Postýlka v minimalistickém designu kombinuje dřevěný obklad základny s chytrými senzory spolu s jemným textilním ohrazením,“ stojí v popisku jedné z takových chytrých postýlek. „Plačící dítě se upoutá do speciální zavinovačky a spojí s postýlkou. Po stisknutí tlačítka sama postýlka dítě uspí pomocí metody 5S, kterou vyvinul doktor Harvey Karp.“
Jiný model chytré postýlky je ještě vychytanější; ovládá ji umělá inteligence, která sama vyhodnocuje, kdy se dítě probouzí, a začne s opětovným uspáváním - pohupuje, pouští bílý šum, zvuky a vibrace jedoucího auta, vše v intenzitě, kterou sama odvodila z analýzy spánkového cyklu dítěte. Nepřetržitě přitom snímá životní funkce dítěte a informace o výkyvech v hodnotách zasílá na mobil rodičů.
Chytrý rodič pořídí chytrý kočárek, zaznívá z reklamy
Jak moje těhotenství pokračovalo a my se prokousávali jednotlivými položkami na seznamu potřeb pro dítě, vyšlo najevo, že postýlkou to zdaleka nekončí. Ukázalo se, že naše obavy, jestli se zvládneme o novorozeně prakticky postarat, jsou zcela zbytečné - podle všeho ho stačí v podstatě jen porodit a o zbytek se postará technika, pokud jí tedy zrovna fandíte a máte pěkných pár tisícovek v kapse navíc. Kromě chytré postýlky můžete dítěti pořídit také chytrý dudlík, chytrou ponožku nebo chytrý náramek. Desky, které pod matrací snímají dech dítěte, jsou už klasika: takový chytrý náramek ale umožňuje snímat i jiné životní funkce dítěte, jako je tělesná teplota, tep, saturace nebo aktuální fáze spánkového cyklu. Všechny naměřené hodnoty se v reálném čase zaznamenávají do mobilní aplikace, takže rodič má detailní přehled o tom, jak se jeho dítěti daří, aniž by se musel na krok přiblížit k dětské postýlce. Pokud nad postýlku umístí rodič kvalitní videochůvičku, může vše sledovat v aplikaci ve vedlejší místnosti za zavřenými dveřmi. A když investuje do videochůvičky s mikrofonem, může v případě, že by dítě i přes ukolébavku a automatické houpání postýlky jevilo známky nespokojenosti, na něj na dálku posvítit tlumeným nočním světlem, pustit si jeho obraz v aplikaci v mobilu a konejšivě na něj promlouvat přes mikrofon. Pokud k tomu všemu ještě naučíte svého kojence, aby si v postýlce našel a sám přidržel termolahev (která udržuje po celou noc konstantní a na setinu stupně přesně vypočítanou správnou teplotu mléka), máte téměř vyhráno.
Není třeba omezovat se jen na kritické období nočního spánku; chytrá vanička se zabudovaným lehátkem ze studené pěny a čidly ve výduti sama změří teplotu vody a upozorní vás barvou, jestli je pro vaše dítě dost (ale ne příliš) teplá. Nemusíte už zkoušet teplotu prstem nebo loktem. Na procházky po venku si pořiďte kočárek se snímači v madle. Čidla v madle, čidla umístěná kdesi kolem vašeho pasu a nemusíte se kočárku vůbec dotýkat, když si s ním chcete jít třeba zaběhat. Kočárek vždy pojede sám před vámi ve stejné bezpečné vzdálenosti. Anebo se plácněte před kapsu a pořiďte rovnou ten elektrický, který jezdí úplně sám za vás. Můžete mu dokonce naplánovat trasu pomocí GPS. Na domácí ukolébání můžete využít automatická houpátka, při kojeneckých kolikách zase oceníte vibrační podložku, na niž v popruzích upevníte dítě bříškem dolů, a ona jej bude natřásat, masírovat a prohřívat tak, jako to dělá tělo rodiče, když si přivine dítě břichem na svoje břicho.
Suma sumárum - můžete být perfektní rodič se skvěle opečovaným dítětem, aniž byste přitom museli vstát z gauče. Stačí nějak technicky pořešit přebalování a vypadávající dudlík a svého dítěte se nemusíte v podstatě vůbec dotknout.
Když pokrok není vždycky pokrok
Ačkoliv chovám obvykle k různým technickým hračičkám sympatie, jak daleko se dostal původně skvělý koncept domácích monitorů dechu, který se osvědčil zvlášť u novorozenců s obtížnější adaptací po porodu, mě někdy docela děsí. Technika totiž plíživě vytlačuje rodičovskou intuici. Rodiče zakoupí monitor dechu, videochůvičku a chytrý náramek, aby bylo dítě pod nepřetržitým dohledem, tedy v co největším možném bezpečí, a hned po narození ho odsunou do vlastního pokoje a zavřou za ním dveře, čímž mu násobně zvýší riziko vzniku SIDS - syndromu náhlého úmrtí kojence.
Generace dnešních českých rodičů vyrostla na podhoubí generace předchozí, která zažila rodičovské trendy ještě podle socialistického vzoru. Tím nejvýraznějším trendem byla po dlouhá desetiletí snaha dítě hlavně nerozmazlit, nerozhýčkat a odpojit jej od těla matky tak, aby se mohla co nejdříve vrátit do práce. Není divu, že jeden z něj propracovanějších modelů chytrých postýlek byl vyvinut právě u nás. Strach, že dítě rozmazlíme, když ho budeme mít na očích a budeme flexibilně reagovat na každou jeho potřebu, máme zapsaný hluboce v genech. Profesor Matějček, dnes hojně citovaný a oceňovaný, byl svého času v totalitě těžký underground, protože přišel s tvrzením, že postarat se o dítě technicky a vnímat technicky i jeho potřeby v trojlístku „přebalit-obléct-nakrmit“ zkrátka nestačí.
Dítě, které se rozměrově vejde do chytré postýlky, totiž potřebuje mnohem více, než znovu uhoupat ke spánku. Potřebuje se ujistit, že rodič, kterého teď nevidí, stále existuje a je tady pro něj, potřebuje si lidský hlas propojovat s dotykem a vůní, potřebuje se ujistit, že jeho svět je stále v pořádku. Lidské mládě není v potřebách velká záhada; je to pořád mládě vyššího primáta a vyšší primáti své potomstvo zpravidla pronosí na vlastním těle až do úspěšné samostatnosti. Cítit dotyk je totiž jedna ze základních potřeb malého člověka. Dítě, jehož potřeby (včetně potřeby kontaktu a vztahu) se naplňují technicky, zpravidla vyroste v dospělého, který i vztahy s ostatními dospělými vnímá především technicky.
Nechci nikoho, zvlášť rodiče malých dětí, odrazovat od toho, aby si výdobytkem moderní techniky usnadnil práci, když už padá na zem únavou. Asi jako u všeho ale platí úsloví, že méně je více, že všeho jen s mírou a že máme důvěřovat, ale prověřovat. I při tak banálního počinu, jako je nákup dětské postýlky.
