Stalin své dceři řídil milostný život. Hýčkaná Světlana ho nesnášela, před bolševiky prchla do Států

Malé Světlaně musel její svět připadat kouzelný. Narodila se a vyrostla v Moskvě, v centru světa a nejkrásnějším ze všech měst. S rodiči a bratry žila na zámku, kde ji obklopovali sloužící, vychovatelé a všelijací příbuzní, kteří se k ní chovali jako k princezně. Její tatínek vládl sám veliké a blahobytné zemi, ve které se nenašel nikdo, kdo by ho nemiloval. Jeho přátelé ho obdivovali a sjížděli se za ním na rodinnou chatu, na které rodina trávila každé léto. Světlana jim všem říkala „strýčku“ a „tetičko“ a nemohla se dočkat, až ji zase budou učit písničky a vyprávět pohádky. Měla všechno - nekonečnou lásku, jistotu a bezpečí, vlídnou matku a otce, jehož vousaté polibky voněly po tabáku. Nemohla se nasytit všeho toho štěstí.

Idyly ale málokdy trvají věčně. Jak Světlana rostla, viděla něco, co jí dříve dětské oči vidět nedovolily. Poprvé zaostřila nejspíš tehdy, když si všimla, že na sebe rodiče doma často křičí a že jí matka nevěnuje ani zpoloviny tolik pozornosti, jako jejímu staršímu bratrovi Jakovovi. Pak, najednou, se začali otcovi oddaní přátelé jeden po druhém ztrácet. Ze strýčků a tetiček zbyla jen ozvěna, stejně jako z matky, kterou našli s prostřeleným srdcem, když bylo dívence pouhých šest let. Světlana vyrůstala v době politických čistek a světové války, byla svědkem toho, jak téměř všechny její blízké příbuzné její otec poslal do gulagu. Zažila to nejlepší i nejhorší ze Stalinovy povahy a jeho stín ji pronásledoval daleko za hranice Sovětského svazu.

Světlana Josifovna Allilujevová se narodila v Moskvě roku 1926. Byla nejmladším dítětem a jedinou dcerou sovětského diktátora Josefa Stalina a jeho druhé ženy Naděždy Allilujevové. V době, kdy přišla na svět, její otec ještě Sovětskému svazu nevládl svrchovanou rukou, ale měl jen omezenou moc. To se však mělo brzy změnit, stejně jako poměry v domácnosti prvního ze soudruhů. Světlana měla dva legitimní sourozence - nejstarší Jakov s pistolí ocházel ze Stalinova prvního manželství, s druhým bratrem Vasilijem měla společnou i matku. Matka Naděžda ve skutečnosti nebyla tak laskavá, jak si ji Světlana v dětství vysnívala. V mateřství se nenašla a k potřebám dětí byla netečná. K srdci jí paradoxně přirostl jen nevlastní syn Jakov, výchovu jeho i ostatních dětí ale bez rozpaků přenechala vychovatelkám a dále se o ni nezajímala. Po oslavách Velké říjnové revoluce roku 1932 ji našli mrtvou ve vlastní posteli, se střelnou ránou v hrudi a s pistolí značky Walther po boku. Dodnes se spekuluje o tom, jestli domnělá sebevražda nebyla ve skutečnosti vražda, kterou objednal sám Stalin. Světlana si až do svých šestnácti let myslela, že její matka zemřela na zánět pobřišnice - tak zněla oficiální verze, kterou nechal ohlásit její otec.

Otec byl pro Světlanu rozporuplnou postavou. Vnímala, že ji má rád - rád se jí pyšnil, rozmazloval ji a vymýšlel pro ni mazlivé přezdívky. Oslovoval dcerku něžně „muško“ nebo „vrabčáčku“ a nebylo pochyb o tom, že byla jeho oblíbeným dítětem. Přestože Světlana později vzpomínala, že otec byl celkově spíše chladný, emočně plochý typ, k dceři se choval laskavě a i ona k němu v dětství měla blízko. Jejich vztah se prudce změnil, jakmile Světlana dosáhla puberty. Nejen, že začala prosazovat svou nezávislost a stýkat se s chlapci, které jí Stalin neschválil, ale dozvěděla se také pravdu o smrti matky - ze zahraničních novin, které si četla, aby si procvičila angličtinu. Okolnosti matčina úmrtí a pravděpodobný důvod, proč je před ní otec tajil, ji zdrtily, a pochybnosti v ní vzbudily i zvěsti o povaze vztahů mezi rodiči. Naděžda Allilujevová Stalina opakovaně označovala za tyrana a obvinila ho, že ji bil. Světlana začala Stalinovi nedůvěřovat.

V atmosféře nedůvěry, kterou k němu dcera chovala, se Stalin snažil despoticky ovládat její osobní život. Nechával ji hlídat a sledovat, určoval, s kým se smí nebo nesmí vídat, vybíral jí zájmy, školy i přátele. Když bylo Světlaně šestnáct, zamilovala se do Alexeje Kaplera, o dvaadvacet let staršího židovského filmaře. Stalin zuřil a aby dceři nevhodný vztah překazil, Kaplera poslal do vyhnanství na Sibiř a následně i do pracovního tábora. Nešťastníka propustil až tehdy, když měla Světlana za sebou už dvě manželství.

Světlana se poprvé vdala roku 1944. Vzala si Grigorije Morozova, svého spolužáka z moskevské univerzity (na otcův popud studovala historii a politologii, oboje ale nesnášela - chtěla se živit uměním a studovat literaturu). Na Morozovovi si svatbu vyškemrala s tím, že je to jediný způsob, jak uniknout z otcova kremelského vězení; Stalin sice skřípal zuby (Morozova nesnášel, protože byl stejně jako Kapler Žid), ale nakonec ke sňatku svolil. Z  manželství se roku 1945 narodil syn, kterého Světlana jako úlitbu svému otci pojmenovala Josif. Další tři těhotenství skončila interrupcí a roku 1947 se manželé pro nesoulad představ o vztahu rozvedli. Při volbě druhého manžela si už Světlana nechala otcem poradit: vzala si Jurije Ždanova, syna Stalinova blízkého spolupracovníka. Ždanov měl celý jejich vztah blíže ke své matce než k ženě a krátce poté, co mu Světlana roku 1950 porodila dceru Jekatěrinu, se rozpadlo i toto manželství. Dalšího sňatku své dcery se už Stalin nedožil.

Říká se, že rodinu si nevybíráte. Soudruh Stalin si jistě myslel, že nemá na vlastní děti štěstí - nejstarší syn Jakov pro něj byl slaboch a budižkničemu, mladší Vasilij už ve třinácti letech propadl alkoholu a dělal ostudu, kde mohl. Ani Světlana, jeho hýčkaná princezna, se k otcově jménu ani odkazu nehlásila s hrdostí. Po jeho smrti roku 1953 se živila jako překladatelka a lektorka v Moskvě. To, jak se Stalin vypořádal s její první skutečnou láskou, a to, jak jí zakázal věnovat se umění, zpětně vykládala jako dva okamžiky zlomu, ve kterých si naplno uvědomila, kdo je to vlastně Stalin. Začala chápat jeho povahu a zjistila, že je její otec netvor. Nedokázala se vyrovnat s tíhou, kterou neslo jeho příjmení, a deset let po jeho smrti si změnila příjmení na rodné příjmení své matky - Allilujevová.

Třetím manželem Světlany se stal Ivan Svanidze, synovec Stalinovy první ženy Jekatěriny. Manželství skončilo do roka. Roku 1963 se Světlana seznámila s indickým komunistou Kunwarem Brajeshem Singhem. Ti dva se do sebe bláznivě zamilovali a chtěli se vzít, nedostali ale povolení k sňatku. Singh byl velkorysý, jemný, kultivovaný člověk s mírnou a přátelskou povahou a ke Světlaně se choval jako žádný muž před ním. Trpěl ale rozedmou plic a roku 1966 zemřel. Světlana získala souhlas, aby mohla jeho popel odvézt do Indie a rozptýlit v Ganze, načež na této své první cestě mimo rodnou zem požádala velvyslanectví Spojených států o politický azyl. Bylo jí vyhověno. Přes Řím a Ženevu odcestovala do Spojených států a svůj nový život začala tím, že na tiskové konferenci odsoudila politiku svého otce, zřekla se jeho jména i jeho odkazu. Své už dospělé děti nechala v Moskvě napospas bolševikům.

Ve Spojených státech se Světlaně dařilo i nedařilo. Střídala období velké slávy i ticha, během kterého trpěla finančními těžkostmi. Naposledy se vdala (vzala si architekta Williama Peterse), začala si říkat Lana Peters a porodila své poslední dítě, dceru Olgu. V 80. letech se i s dcerou několikrát vydala do Sovětského svazu, načež se s velkou slávou vrátila zpátky do Ameriky. V obou zemích přitom způsobila poprask. Tisk si na ní rád smlsával a získala si pověst nevyrovnané osoby, která se z pověsti svého nenáviděného otce snaží vytěžit, co se dá.

Světlana Alilujevová zemřela 22. listopadu 2011 ve Wisconsinu ve Spojených státech. Žila 85 let. Potomci Josifa Stalina, nechvalně proslulého diktátora a masového vraha, díky ní žijí dodnes.

ZDROJE:

Grushin, Olga: „‘Stalin’s Daughter,’ by Rosemary Sullivan“ (12.6.2015). The New York Times. Čteno 16.8.2024

Mumford, Tracy: „How Joseph Stalin's only daughter ended up in Wisconsin“ (3.6.2015). mprnews.com. Čteno 16.8.2024

Roller, Sarah: „Stalin’s Daughter: The Fascinating Story of Svetlana Alliluyeva“ (17.1.2022). historyhit.com. Čteno 16.8.2024