Šumperák za deset milionů. Symbol komunistického kýče i luxusu je pořád k mání

I dnes ho najdeme v anonci - rodinný dům typu V, výstavní kus vynalézavosti minulého režimu, který v lidovém povědomí doteď přežil pod označením „šumperák“. Jednopatrový dům s pultovou střechou, garáží a předsunutým okrasným balkonem vznikl jako jednorázový projekt, rychle se rozšířil mezi svépomocné stavitele a dodnes patří mezi ikony socialistického bydlení.

Historie šumperáku sahá do 60. let 20. století. O přesném roce jeho vzniku se dodnes vedou spory, stejně jako není úplně jasné, který konkrétní dům podle Vaňkova návrhu vyrostl jako první. Jisté ale je, že tehdy mladý projektant ještě jako zaměstnanec Okresního stavebního podniku načrtl rys moderního rodinného domu určeného pro tehdejšího ředitele nemocnice v Šumperku. Šlo o nový návrh odkazující na tzv. bruselský styl, který v roce 1958 Československo prezentovalo na světové výstavě Expo 58 a který v 60. letech ovládl československou architekturu a užitné umění. Měkké i výrazné barvy a tvary, geometrie, sklo, vlnitý plech a umakart - to vše tvořilo svéráznou tvář bruselského stylu, odvážného nástupce dosavadního socialistického realismu. Šumperák tehdy módní sloh reprezentoval prosklenou čelní stranou, úzkým dlouhým balkonem v patře a vysunutou pultovou střechou, kterou s balkonem spojovala šikmina s kruhovými průřezy.

Vaňkovy původní črty nebyly úplně originální. Už kolem roku 1959 vypracoval architekt Vladimír Kalivoda návrh domu pro ředitele Brandýských strojíren v Litovli. Tomu se nový dům natolik zalíbil, že doporučil svému sousedovi, aby si postavil stejný, a po něm se stejně inspirovalo ještě několik dalších. Právě od tohoto domu, tzv. „litoveláku“, se Josef Vaněk odpíchl při návrhu domu pro ředitele šumperské nemocnice; později, ve dnech své největší slávy, čelil také nařčení, že projekt od Kalivody ukradl. Stejně tak se musel vypořádat s obviněním svých tehdejších nadřízených, že při řádném zaměstnání nedovoleně podniká. Za druhé zmíněné sice dostal od soudruhů pomyslně přes prsty, jeho šumperák byl ale ve své době s pýchou prezentován jako symbol socialistického pokroku (a to i přesto, že bruselský styl, ke kterému se hlásil, později režim odmítl jako normalizační kýč).

Vaněk byl zkušený řemeslník a nesmírně praktický člověk, kterému podnikatelský duch rozhodně nechyběl. On sám nebyl původně ani architekt, ale živil se léta jako zedník, který spíše než nad psacím stolem trávil dny s rukama v písku a maltě. V šedesátých letech u nás neexistovaly stavební firmy a lidé, kteří nechtěli svěřit velké finance a důvěru v ruce nespolehlivých architektů, byli odkázáni na stavby svépomocí. Vaněk si dobře uvědomoval, že pokud se má jeho dům těšit oblibě, musí se stavět dobře, snadno a rychle, a musí ho zvládnout i nezkušené ruce. Přesně věděl, co chce postavit, a z povahy svého povolání také dobře věděl jak. Plány projektu masově distribuoval s tím, že stavba je natolik jednoduchá, že ji zvládne jediný zedník, přičemž za jeden kus prodaného plánu inkasoval 842 československých korun. Při stavbě svépomocí neměly náklady na kompletní stavbu přesáhnout sto tisíc korun a hrubá stavba mohla být hotová už za dva měsíce. Pro tehdejší generaci mladých dospělých byl takový dům splněný sen a zájem o Vaňkovy plány prudce rostl. Nové rodinné domy typu V se stavěly hlavně na vesnicích a menších městech; v té době nikomu příliš nevadilo, že jejich typický vzhled leckdy zcela rozbíjí charakter původní vesnické zástavby.

Vaňkovi se podařilo zaplnit díru na trhu. Ve svém projektu citlivě zareagoval na potřeby stavitelů a uspokojil poptávku po levném a rychle dostupném rodinném bydlení, kterému panující režim nevěnoval dostatečnou pozornost. V očích dnešního developera by ale šumperák nejspíš neobstál. I když odhlédneme od posunutých (ale stále ryze subjektivních) estetických standardů, celý projekt je i přes zaměření a um svého autora až amatérsky nepraktický. Kritikové už v minulém století upozorňovali na vážné nedostatky v dispozici, především ve špatně přístupné zahradě a orientaci bytových prostor v patře. Vadil také balkon, který navzdory své velkorysosti neplnil jiný než estetický účel, a malé, špatně rozvržené obytné místnosti s neadekvátně velkým technickým zázemím umístěným v přízemí za hlavním vchodem. Moderní přestavby zpravidla zbytečně rozsáhlé hospodářské přízemí přetvářejí na další obytné místnosti.

Josef Vaněk svého času prodal kolem pěti tisíc plánů - odhaduje se, že přibližně tolik originálních domů po republice vyrostlo a stojí dodnes. K nim je ale třeba přičíst i další stavby, vybudované podle zkopírovaných plánů (těch by podle odhadů mohlo být až čtyřikrát tolik), a také stavby v zahraničí. Ti z nás, kteří po šumperáku touží, si i dnes můžou koupit hotový originál z 60. let. V inzerci s realitami se čas od času nějaký objeví - za stavbu v udržovaném stavu zaplatíte i deset milionů korun.

ZDROJE:

Jansová, Petra: Šumperák vypovídá o prazvláštní době. Stát lidi nutil k amatérismu, říká teoretik umění (21.2.2017). Aktuálně.cz. Čteno 17.2.2024

Kovaříková, Blanka: Kde se vzal šumperák a proč byl tak oblíbený (1.3.2020). Novinky.cz. Čteno 17.2.2024

Fascinující příběh šumperáku dokonale ilustruje život v socialismu (24.8.2021). IDnes.cz. Čteno 17.2.2024