Ta druhá s Nobelovkou: Narges Mohammadi si cenu nepřevezme. Trčí v íránském vězení

Narges (v češtině také Narghís) Mohammadi se před pár dny stala devatenáctou ženou a zároveň druhou Íránkou v dějinách, která obdržela Nobelovu cenu za mír. Norský Nobelův výbor ocenil přínos Mohammadi a její „boj proti útlaku žen v Íránu a za zajištění lidských práv a svobody pro všechny“.

Vyhlášení cen na chvíli přerušilo vlnu protestů, které otřásají Íránem od loňského podzimu. Tehdy v teheránské nemocnici za podezřelých okolností zemřela teprve dvaadvacetiletá Mahsa Amini, kterou krátce předtím odvedla k výslechu náboženská policie, protože neměla správně nasazený hidžáb. Působení náboženské policie, která jako státem pověřený orgán přímo v ulicích Íránu kontroluje dodržování přísných pravidel pro náboženskou morálku, se už dávno stalo předmětem mezinárodního odsouzení. Právo nosit i nenosit hidžáb podle svého vlastního uvážení je jednou ze základních svobod, které se Mohammadi snaží vybojovat pro íránské ženy.

Mohammadi se narodila se roku 1972 v íránském městě Zanjan. Byla jednou ze šťastných dívek a žen své doby, které jejich rodina podporovala ve studiu. Už během vysokoškolských studií (vystudovala fyziku na Mezinárodní univerzitě v Kazvínu) projevovala sympatie vůči reformním a liberalizačním íránským hnutím. Ve studentském časopise publikovala článek na podporu ženských práv, čímž na sebe poprvé, ale zdaleka ne naposledy upřela pozornost státní policie. Na základě udání byla poté dvakrát zatčena, pokaždé v průběhu schůzky progresivního studentského spolku Tashakkol Daaneshjuyi Roshangaraan (Osvícená skupina studentů), a krátce držena ve vazbě. Z hledáčku policie už nikdy neunikla - z politických důvodů jí byla během studií zakázána dokonce i činnost v horolezeckém týmu, který upřímně milovala.

Navzdory tomu, že vystudovala technický obor, Mohammadi se na svobodě živila především jako publicistka. Pracovala postupně pro několik reformních novin a vydala knihu politických esejí. V roce 1998 byla zatčena a ve vězení strávila svůj první rok. O rok později se vdala. Jejím manželem se stal o patnáct let starší Taghi Rahmani, íránský intelektuál, opoziční novinář a spisovatel. Rahmani sdílel politická přesvědčení své ženy a nebál se veřejně je deklarovat, podobně jako ona tak trpěl represemi ze strany státu. Odhaduje se, že mezi lety 1980 až 2005 strávil ve vězení více než pět tisíc dní. Naposledy byl zatčen krátce po svatbě s Mohammadi a na svobodu byl propuštěn až po dlouhých šesti letech.

V době manželova věznění se Mohammadi i pod přísným policejním dohledem dařilo pokračovat v odbojové činnosti. Roku 2003 se připojila k nově vzniklé íránské lidskoprávní organizaci Defenders of Human Rights Center. Organizace existuje dodnes a zabývá se ochranou práv žen, politických vězňů a menšin. Její prezidentka, Shirin Ebadi, se stejného roku, kdy začala spolupracovat s Mohammadi, stala první íránskou laureátkou Nobelovy ceny za mír.

Roku 2005 byl z vězení propuštěn Taghi Rahmani. Vysílený, ale šťastný a plný odhodlání se opět shledal se svou ženou. Během těch několika málo následujících let, které mohli manželé strávit spolu, se jim narodily dvě děti, dnes šestnáctiletá dvojčata Ali a Kiana. Své matky si ale nikdy příliš neužili; z uplynulých dvaceti let strávila Mohammadi většinu času ve vězení. Poté, co se stala viceprezidentkou Defenders of Human Rights Center, policie monitorovala téměř každý její krok a horlivě vyčkávala na každou její chybu. Roku 2010 byla za své členství v organizaci zatčena a byla jí stanovena kauce. Tu sice složila, i tak byla ale jen o pár dní později znovu odvedena k výslechu a nakonec umístěna v nechvalně známé věznici Evin v Teheránu. Věznice je určena primárně pro politické vězně a pro vysoké průměrné vzdělání a intelekt trestanců je známá také jako „Univerzita v Evinu“.

Evin je kromě míry vzdělanosti vězňů pověstný také svou krutostí a nehumánním zacházením s vězni. Pobyt ve vězení podlomil Mohammadi už tak nalomené zdraví. Rozvinulo se u ní záchvatovité onemocnění podobné epilepsii, při kterém opakovaně trpěla svalovou ochablostí a téměř se nemohla hýbat. Po měsíci v Evinu byla propuštěna na svobodu, aby si mohla mimo věznici zajistit lékařské ošetření, v červnu následujícího roku ale byla znovu zatčena a odsouzena za zločiny proti režimu na šest let vězení. Toho roku také po poradě s manželkou Taghi Rahmani odešel i s dětmi do exilu v Paříži.

Rozsudek vyvolal bouřlivou mezinárodní reakci. Amnesty International prohlásila Mohammadi za „vězně svědomí“ (podobně jako už dříve jejího manžela), za její propuštění na svobodu horovali zákonodárci a lidskoprávní organizace po celém světě. Íránská vláda mezinárodnímu tlaku nakonec podlehla a Mohammadi v červenci 2012 opět propustila, aby ji pak roku 2015 znovu uvěznila, tentokrát na celých pět let. Ani po svém propuštění roku 2020 se ale na svobodě neohřála dlouho. Za účast na kampani proti trestu smrti byla Mohammadi roku 2022 naposledy zatčena a jako vždy převezena do věznice Evin.

Během každého svého pobytu ve vězení Mohammadi vytrvale předává prostřednictvím motáků a podplacených dozorců zprávy o poměrech ve věznici své rodině a přátelům na svobodě. Tvoří pečlivé, systematické reporty o tamním porušování lidských zpráv včetně detailních popisů týrání a zneužívání odsouzených žen. Její detailní popisy a seznamy odsouzených jsou cennými doklady o zrůdnosti vládnoucího íránského režimu a jsou využívány mezinárodním společenstvím jako apely proti íránské vládě.

Ve věznici Evin je Narges Mohammadi držena dodnes. O tom, že se stala laureátkou Nobelovy ceny, nejspíš vůbec neví. Její manžel Taghi Rahmani stále žije v exilu i s jejich dvěma dětmi a všichni společně se snaží, aby na jejich ženu a matku svět nezapomněl.

ZDROJE:

Erdbrink, Thomas (5. 5. 2015). „Iran Arrests Prominent Rights Activist“. The New York Times. Čteno 10.10.2023

Saeed Kamali Dehghan (24. 5. 2016). „UN condemns 16-year jail sentence for Iranian activist Narges Mohammadi“. The Guardian. Čteno 10.10.2023

„Iran's jailed rights advocate Narges Mohammadi wins 2023 Nobel Peace Prize“. Al Jazeera. (6.10. 2023). Čteno 10.10.2023